ECLI:CZ:NSS:2021:7.AS.147.2021:25
sp. zn. 7 As 147/2021 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Ing. M. P., zastoupen
JUDr. Jiřím Trnkou, Ph.D., advokátem se sídlem V. Talicha 14, České Budějovice,
proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2,
České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 6. 5. 2021, č. j. 57 A 13/2021 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) napadeným usnesením
zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o žalobě, kterou žalobce brojil proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 18. 1. 2021 ve věci dodatečného povolení stavby – oplocení pozemku parcely
KN parc. č. X k. ú. P. Krajský soud uvedl, že žalobce vyzval usnesením ze dne 23. 3. 2021,
aby ve lhůtě 15 dnů od doručení uhradil poplatek za řízení a poučil jej, že nebude-li poplatek
ve stanovené lhůtě zaplacen, řízení zastaví. Poskytovatel poštovních služeb vrátil krajskému
soudu výzvu k uhrazení soudního poplatku, neboť adresát neměl schránku, do které by bylo
možné výzvu vhodit. Současně na obálku vyznačil, že v místě bylo možné zanechat písemné
oznámení (které bylo z obálky skutečně odtrženo). Krajský soud proto přistoupil dne 7. 4. 2021
k vyvěšení výzvy na elektronické úřední desce soudu. V návaznosti na to začala žalobci dne
18. 4. 2021 běžet lhůta k zaplacení soudního poplatku. Žalobce však ve lhůtě do 3. 5. 2021 soudní
poplatek neuhradil. Krajský soud z tohoto důvodu řízení o žalobě žalobce zastavil.
II.
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Namítl, že má nejméně od roku 2016 zřízenu
datovou schránku. Osobě, která má zřízenou datovou schránku, musí orgány veřejné moci
doručovat písemnosti primárně prostřednictvím této datové schránky. To se v projednávaném
případě nestalo. Stěžovatel má zřízenu datovou schránku, neboť jako ředitel Krokodýlí ZOO
často cestuje a bývá až několik týdnů mimo své bydliště. Byl tudíž překvapen, když mu bylo
doručeno napadené usnesení o zastavení žalobního řízení. Krajský soud jednoznačně uvádí,
že stěžovatele vyzval k úhradě soudního poplatku prostřednictvím poskytovatele poštovních
služeb. Měl mu však předmětnou písemnost doručit do datové schránky. Stěžovateli se výzva
k úhradě soudního poplatku vůbec nedostala do dispozice a obdržel až napadené usnesení.
K tomu stěžovatel poukázal na potvrzení žádosti o zneplatnění přístupových údajů a vydání
nových ze dne 29. 8. 2016, z něhož je patrné, že měl již v roce 2016 zřízenu datovou schránku,
a na výpis z datové schránky za období 1. 2. 2021 až 20. 5. 2021, z něhož je patrné, že měl
zřízenu datovou schránku v rozhodné době doručování. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud dále
obstaral výpis z evidence držitelů datových schránek k březnu 2021. Stěžovatel uzavřel,
že napadené usnesení je nezákonné, neboť je založeno na skutečnosti, že nezaplatil včas soudní
poplatek, avšak tento zaplatit nemohl, neboť nebyl řádně vyzván k jeho zaplacení. Navrhl proto,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
III.
[3] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV.
[4] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Jádrem sporu je toliko posouzení otázky zákonnosti doručování v řízení před krajským
soudem. Stěžovatel je toho názoru, že krajský soud mu měl výzvu k zaplacení soudního poplatku
za žalobu doručovat do datové schránky, nikoliv na adresu hlášeného pobytu prostřednictvím
držitele poštovní licence.
[7] Podle §9 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o soudních poplatcích“) platí, že [n]ebyl-li poplatek
za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud
vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit
lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
[8] Podle §42 odst. 1 s. ř. s. platí, že [s]oud doručuje písemnosti do datové schránky, není-li možné
doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji soud soudním doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní
licence, popřípadě zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné datové sítě. Ukáže-li se toho potřeba, může
soud požádat o doručení i jiný státní orgán.
[9] Podle §17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované
konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 300/2008 Sb.“),
[u]možňuje-li to povaha dokumentu, orgán veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím
datové schránky, pokud se nedoručuje na místě. Umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba,
podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje
dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě.
Doručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení
se nepoužijí.
[10] Nutností provádět doručování prostřednictvím veřejné datové sítě osobám, jež disponují
datovou schránkou a s tím souvisejícím právem očekávat takové doručování ze strany orgánů
veřejné moci, se již Nejvyšší správní soud zabýval. V rozsudku ze dne 9. 6. 2016,
č. j. 2 As 96/2016 - 33, dospěl k závěru, že „[s]myslem a účelem zavedení systému datových schránek bylo
převedení převážné části tohoto typu komunikace do podoby datových zpráv doručovaných elektronicky do státem
spravovaného úložiště přístupného takovéto osobě dálkově prakticky z kteréhokoli místa s napojením na internet
a vyznačujícího se státem zaručeným vysokým standardem bezpečnosti a obecné funkčnosti. V takovém případě
se soukromá osoba (např. obchodní korporace, advokát, daňový poradce, podnikající fyzická osoba) má právo
spoléhat na to, že jí bude doručováno ze strany orgánů veřejné moci zásadně do datové schránky a že jiné varianty
doručení budou veřejnou mocí prováděny pouze v zákonem stanovených zvláštních případech či – při doručování
podle obecných zákonů o doručování – ve výjimečných případech odůvodněných objektivními a závažnými
okolnostmi.“ K tomu viz obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2013,
č. j. 4 As 32/2013 - 44.
[11] Ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatel podal žalobu prostřednictvím držitele poštovní
licence; soudní poplatek za žalobu nebyl zaplacen současně s jejím podáním. Krajský soud
stěžovatele usnesením ze dne 23. 3. 2021, č. j. 57 A 13/2021 - 9, vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů
od doručení této výzvy uhradil poplatek za řízení a poučil jej, že nebude-li poplatek ve stanovené
lhůtě zaplacen, tak řízení zastaví. Uvedenou výzvu doručoval krajský soud stěžovateli
prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb obálkou typu III. (na č. l. 10 soudního spisu je
založen úřední záznam, v němž je mimo jiné uvedeno, že stěžovatel nemá datovou schránku).
Dne 30. 3. 2021 vrátil poskytovatel poštovních služeb krajskému soudu zásilku obsahující výzvu
k uhrazení soudního poplatku. Poskytovatel poštovních služeb na obálce uvedl, že adresát neměl
schránku, do které by bylo možné výzvu vhodit. Na obálce rovněž vyznačil, že na místě bylo
možné zanechat písemné oznámení a toto oznámení bylo od obálky odtrženo. Krajský soud dne
7. 4. 2021 přistoupil k vyvěšení písemnosti obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku
na elektronické úřední desce soudu. Písemnost vyvěsil po dobu 10 dnů, tj. od 7. 4. 2021
do 17. 4. 2021. Patnáctidenní lhůta pro zaplacení soudního poplatku tedy začala stěžovateli běžet
dne 18. 4. 2021 a skončila dne 3. 5. 2021. Stěžovatel v této lhůtě soudní poplatek neuhradil.
Krajský soud z tohoto důvodu řízení o žalobě stěžovatele zastavil.
[12] Stěžovatel ke kasační stížnosti přiložil výpis přijatých zpráv za období 1. 2. 2021
až 20. 5. 2021 a potvrzení žádosti o zneplatnění přístupových údajů a vydání nových ze dne
29. 8. 2016, které se týká datové schránky s ID: X, typ „podnikající fyzická osoba“. Ze sdělení
Ministerstva vnitra, odboru eGovernmentu ze dne 23. 11. 2021, které si Nejvyšší správní soud
vyžádal za účelem ověření tvrzení stěžovatele, vyplývá, že datová schránka podnikající fyzické
osoby s ID: X, jejímž držitelem je právě stěžovatel, byla zpřístupněna dne 31. 3. 2014 a od té
doby je trvale přístupná. Dále se z informace podává, že datová schránka typu „fyzická osoba“
není ke stěžovateli evidována.
[13] Z tvrzení stěžovatele a informací poskytnutých Ministerstvem vnitra, odborem
eGovernmentu vyplývá, že stěžovatel v rozhodném období disponoval datovou schránkou typu
„podnikající fyzická osoba“.
[14] Nejvyšší správní soud se tedy zabýval tím, zda byl krajský soud povinen v soudním řízení
doručovat písemnosti do datové schránky stěžovatele, která mu byla v rozhodném období
zpřístupněna jakožto podnikající fyzické osobě.
[15] Ustanovení §3 až §6 zákona č. 300/2008 Sb. dělí datové schránky do čtyř základních
skupin. Pro projednávaný případ jsou podstatné datové schránky vymezené pod §3 a §4
uvedeného zákona. Tyto nesou označení „datová schránka fyzické osoby“ a „datová schránka
podnikající fyzické osoby“. Zákon č. 300/2008 Sb. tak striktně rozlišuje mezi datovou schránkou
fyzické osoby a datovou schránkou podnikající fyzické osoby. Jedné a téže fyzické osobě mohou
být zpřístupněny dvě samostatné datové schránky v závislosti na tom, zda vystupuje jako fyzická
osoba, nebo podnikající fyzická osoba.
[16] Problematikou uvedeného rozlišování datových schránek fyzických osob z hlediska
doručování se již Nejvyšší správní soud zabýval, a to např. v rozsudku ze dne 6. 1. 2016,
č. j. 8 As 109/2015 - 38. Zde uvedl, že „[v] nyní posuzovaném případě měl stěžovatel zřízenu datovou
schránku typu podnikající fyzická osoba (zemědělský podnikatel – fyzická osoba nezapsaná v obchodním
rejstříku). Správní orgány v řízení projednávaly spáchání přestupku fyzické osoby spočívající v překročení nejvyšší
dovolené rychlosti v obci při řízení osobního motorového vozidla. Předmět správního řízení tak nijak nesouvisel
s podnikatelskou činností stěžovatele či jinak s jeho postavením podnikající fyzické osoby. Protože stěžovatel neměl
zřízenu datovou schránku jako fyzická osoba, žalovaný postupoval v souladu se zákonem, když své rozhodnutí
doručoval prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Stěžovatel nebyl při doručování rozhodnutí dne
27. 3. 2014 zastižen, zásilka byla proto uložena a připravena k vyzvednutí, o čemž byla stěžovateli zanechána
výzva s poučením o důsledcích jejího nevyzvednutí. Vzhledem k tomu, že si stěžovatel uloženou zásilku nevyzvedl,
uplatnila se fikce doručení dle §24 odst. 1 spr. ř. a zásilka se tak dnem 7. 4. 2014 (pondělí) stala doručenou.
Stěžovatel následně napadl rozhodnutí žalovaného žalobou až dne 3. 10. 2014, tedy po uplynutí dvouměsíční
lhůty pro její podání (§72 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud proto správně žalobu odmítl dle §46 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. pro její opožděnost.“ K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne
21. 11. 2013, č. j. 7 Afs 5/2013 - 50, ze dne 18. 6. 2014, č. j. 3 Ads 100/2013 - 42, či ze dne
15. 7. 2010, č. j. 7 Afs 46/2010 - 51.
[17] Pro posouzení věci je tedy rozhodující, zda předmět správního řízení souvisel
s podnikatelskou činností stěžovatele či jinak s jeho postavením podnikající fyzické osoby.
V projednávaném případě bylo předmětem správního řízení dodatečné povolení stavby –
oplocení pozemku parc. č. X k. ú. P. Ze spisového materiálu vyplývá, že stěžovatel vystupuje
v tomto řízení jako účastník řízení, a to ve vazbě na §85 odst. 2 písm. b) zákona č. 300/2008 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dle nějž jsou účastníky územního řízení
osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám
na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno. V případě stěžovatele se jedná o pozemek p. č. X
k. ú. P. Druh předmětného pozemku je kategorizován jako zahrada. Dle obsahu spisu je daný
pozemek součástí zahrádkářské kolonie a sám stěžovatel v žalobě uvedl, že jeho pozemek je
spolu s okolními pozemky v územním plánu města P. veden jako plocha hromadné rekreace.
Stěžovatel má tudíž legitimní očekávání, že na svém pozemku může realizovat zařízení hromadné
rekreace. Ze spisového materiálu je tedy zřejmé, že předmětem posouzení je sousedský spor
týkající se oplocení zahrady sousedící s pozemkem stěžovatele. Není přitom dána žádná zjevná
souvislost tohoto sporu s jakoukoliv podnikatelskou činností stěžovatele (dle údajů z veřejné části
živnostenského rejstříku podniká v oboru reklamní činnost a marketing). Na tom nic nemění
zmínka stěžovatele o tom, že by daný pozemek mohl být někdy v budoucnu využíván v rámci
Krokodýlí ZOO. Tento způsob využití je dle samotného stěžovatele podmíněn tím, že v dané
lokalitě nebudou působit zahrádkáři. Jedná se tedy jednak o budoucí využití nejisté a zároveň
stěžovatel vystupuje jako ředitel Krokodýlí ZOO, nikoliv její vlastník či provozovatel
(z rozhodnutí žalovaného plyne, že tím je Nadace Tomistoma). Nelze rovněž přehlédnout,
že sám stěžovatel v podáních určených soudu uváděl svou soukromou adresu, nikoliv sídlo svého
podnikání, a ani neuvedl své identifikační číslo (IČ). Zdejší soud tak uzavírá, že v dané věci
z ničeho nevyplynula souvislost s podnikáním stěžovatele či jinak s jeho postavením coby
podnikající fyzické osoby.
[18] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud
postupoval v souladu se zákonem, pokud výzvu k zaplacení soudního poplatku doručoval
stěžovateli prostřednictvím držitele poštovní licence. Krajský soud totiž dospěl ke správnému
závěru, že stěžovatel nedisponuje datovou schránkou „fyzické osoby“ dle §3
zákona č. 300/2008 Sb., o jejichž právech a povinnostech bylo rozhodováno. Stěžovatelem
zřízená datová schránka je totiž zřízena pouze pro účely jeho podnikání jakožto datová schránka
podnikající fyzické osoby, což je dle výše uvedeného zákona nezbytné rozlišovat. Krajský soud
tedy správně v návaznosti na vrácení zásilky poskytovatelem poštovních služeb dne 7. 4. 2021
přistoupil k vyvěšení písemnosti na elektronické úřední desce soudu po dobu 10 dnů. Stěžovateli
tak začala běžet patnáctidenní lhůta pro zaplacení soudního poplatku dne 18. 4. 2021 a skončila
dne 2. 5. 2021. Vzhledem k tomu, že stěžovatel soudní poplatek v uvedené lhůtě neuhradil,
krajský soud postupoval správně, když z tohoto důvodu řízení o žalobě zastavil
[19] Nejvyšší správní soud dále zdůrazňuje, že sám stěžovatel doručoval krajskému soudu
žalobu prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb a v žalobě uvedl jako doručovací adresu
X (na niž mu krajský soud doručoval). Žádným způsobem tedy krajskému soudu nesdělil, že mu
snad mají být písemnosti doručovány prostřednictvím veřejné datové sítě, nikoliv na jím
uvedenou adresu pro doručování ve smyslu §46b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád (dále též „o. s. ř.“), který se dle §42 odst. 5 s. ř. s. užije pro způsob doručování
i v soudním řízení správním. Dle §46 odst. 2 o. s. ř. přitom platí, že [p]rostřednictvím veřejné datové
sítě soud doručuje na elektronickou adresu, kterou adresát sdělil soudu, jestliže soud o doručení písemnosti tímto
způsobem požádal nebo s ním vyslovil souhlas. Nedisponuje-li tedy účastník řízení příslušnou datovou
schránkou, do níž by byl soud povinen doručovat ze zákona, je jen na něm, aby soud informoval
o tom, že mu má doručovat prostřednictvím veřejné datové sítě do jiné datové schránky. Úkolem
soudu není provádět zevrubnou rešerši skutečnosti, zda účastník řízení disponuje nějakou jinou
datovou schránkou, do níž by bylo možné doručovat, zvláště pak za situace, kdy tento s ním sám
komunikuje prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb a v podání uvede standardní
(fyzickou) doručovací adresu. Zdejší soud dále upozorňuje na to, že stěžovatel ani nedoložil,
zda opravdu nebyla naplněna materiální funkce doručení, tedy zda se s danou písemností
skutečně neseznámil, respektive se s ní vůbec nemohl seznámit. I kdyby totiž v projednávané věci
došlo k nedodržení zákonného postupu při doručování, samo o sobě to ještě neznamená,
že se doručení musí zopakovat. Rozhodující je, zda se předmětná písemnost dostala či mohla
dostat do rukou adresáta. Obdobný závěr dovodil zdejší soud již v rozsudku ze dne 6. 3. 2009,
č. j. 1 Afs 148/2008 - 73, na který dále navázal v rozhodnutích ze dne 16. 12. 2010,
č. j. 1 As 90/2010 - 95 a ze dne 29. 6. 2011, č. j. 8 As 31/2011 - 88. Stěžovatel přitom jen obecně
uvedl, že v souvislosti se svým povoláním (ředitel Krokodýlí ZOO) často cestuje až na několik
týdnů mimo své trvalé bydliště. Nijak však nedoložil, že byl mimo své bydliště rovněž v rozhodné
době, kdy mu byla krajským soudem doručována výzva k zaplacení soudního poplatku. Obecný
odkaz na to, že pracovní činnost stěžovatele je spojena s častým cestováním, je za takové situace
nedostatečný.
[20] Nutno rovněž dodat, že podle §4 odst. 1 písm. a) poplatková povinnost vzniká současně
s podáním žaloby. Splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek, v daném případě stanovený
pevnou sazbou, tedy není nutně vázáno až na výzvu soudu. Spoléhal-li se stěžovatel v tomto
ohledu na výzvu krajského soudu, bylo lze od něj očekávat, že zajistí svou dosažitelnost
na adrese, kterou sám krajskému soudu sdělil jako adresu pro doručování v žalobě.
[21] S ohledem na výše uvedené okolnosti, především pak na to, že stěžovatel v rozhodné
době nedisponoval datovou schránkou typu „fyzická osoba“, považuje Nejvyšší správní soud
postup krajského soudu za správný a souladný se zákonem.
[22] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský
soud posoudil projednávanou věc správně. Kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl
(§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[23] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady nad rámec
běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2021
Mgr. David Hipšr
předseda senátu