ECLI:CZ:NSS:2021:7.AZS.110.2021:41
sp. zn. 7 Azs 110/2021 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: S. A., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2021, č. j. 30 Az 14/2020 - 45,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
II. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á .
III. Soud v yzý v á žalobkyni, aby ve lhůtě 2 týdnů od doručení tohoto usnesení buďto
předložila plnou moc udělenou jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti,
ne bo ve stejné lhůtě prokázala, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
IV. Soud v yz ýv á žalobkyni, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení doplnila
kasační stížnost o důvody, pro které napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové.
Odůvodnění:
[1] Shora označeným rozhodnutím žalovaného byla žádost žalobkyně (dále „stěžovatelka“)
o udělení mezinárodní ochrany posouzena jako nepřípustná podle §10a odst. 1 písm. e) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“), a řízení
o udělení mezinárodní ochrany bylo podle §25 písm. i) téhož zákona zastaveno. Krajský soud
v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozsudkem následně zamítl podanou žalobu.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost a spolu s ní navrhla
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a ustanovení zástupce pro řízení o ní. V řízení před
krajským soudem její žalobě byl přiznán odkladný účinek.
[3] Návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnila stěžovatelka tak, že by jeho nepřiznání
znamenalo zahájení řízení o jejím vyhoštění, a tedy bezprostřední hrozbu nuceného opuštění
České republiky. Při návratu do Arménské republiky by jí hrozilo pronásledování, popř. vážná
újma. V Arménské republice je jí vyhrožováno smrtí. Tato země se nachází ve velmi složité
situaci po eskalaci ozbrojeného konfliktu se sousední Ázerbájdžánskou republikou a v souvislosti
s tímto konfliktem je vážně ohrožena i její vnitřní politická a ekonomická stabilita a bezpečnost.
V zemi původu nemá žádné zázemí, a musela by tak žít na ulici. V souvislosti s pandemií nemoci
covid-19 je rovněž cestování obtížné. Stěžovatelka rovněž uvedla, že v České republice žije
se svou dcerou, léčí se se svými zdravotními problémy, což doložila lékařskými zprávami.
[4] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil tak,
že neshledává naplnění podmínek pro jeho přiznání a nesouhlasí s ním. Dle žalovaného
stěžovatelka neosvědčila, že by jí nepřiznáním odkladného účinku vznikla újma.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Dle §73 odst. 2 s. ř. s. musí být
pro přiznání odkladného účinku naplněny tři předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně
větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného
senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS).
[6] Soud se zabýval tím, zda přiznání odkladného účinku kasační stížnosti může stěžovatelce
pomoci, resp. zda bude mít nějaký dopad na její další setrvání na území ČR. Dle §2 odst. 1
písm. b) zákona o azylu se za žadatele o mezinárodní ochranu považuje cizinec po dobu soudního
řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle soudního řádu správního, má-li tato žaloba odkladný účinek
nebo do vydání usnesení krajského soudu o nepřiznání odkladného účinku, pokud o něj cizinec požádal. Jak již
bylo uvedeno, krajský soud přiznal podané žalobě odkladný účinek. Po dobu řízení o žalobě tak
byla stěžovatelka v postavení žadatele o mezinárodní ochranu. Toto postavení však vydáním
rozhodnutí o žalobě pozbyla (viz např. bod 9 usnesení NSS ze dne 15. 5. 2020,
č. j. 1 Azs 166/2020 - 30) a dle §54 odst. 2 zákona o azylu by tak měla z území ČR vycestovat.
S dokladem o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti však stěžovatelka může dle §78b
zákona o azylu podat žádost o strpění na území, resp. o prodloužení doby strpění na území.
Vydáním potvrzení o strpění odpadne povinnost vycestovat z území ČR.
[7] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelkou dospěl
k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku dle §107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. jsou splněny.
[8] Soud vycházel především ze skutečnosti, že pokud nebude kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek, a nastanou tak právní účinky napadeného rozhodnutí krajského soudu, bude
stěžovatelka muset vycestovat z území České republiky, a to ještě před rozhodnutím soudu
o kasační stížnosti, neboť jinak by pobývala na území ČR protiprávně. Na tomto místě soud
zdůrazňuje, že je to především navrhovatel, kdo má konkrétně tvrdit a osvědčovat skutečnosti
v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Soud nicméně s ohledem na okolnosti
výjimečně přihlédl i k dalším skutečnostem známým soudu z úřední činnosti. Soudu je právě
z úřední činnosti známo, že dcera stěžovatelky rovněž požádala o mezinárodní ochranu. O její
kasační stížnosti je vedeno řízení u Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Azs 149/2021, v němž
byl kasační stížnosti odkladný účinek přiznán. Nepřiznáním odkladného účinku v nyní
posuzované věci by tak došlo k rozdělení stěžovatelky a její dcery. V zemi původu stěžovatelka
nemá žádné zázemí. Podpůrně lze odkázat i na další komplikace spojené s jejím vycestováním,
a to jak na ne zcela stabilní situaci v zemi původu, tak i na těžkosti spojené s cestováním
v důsledku pandemie nemoci covid-19. Dle kasačního soudu by tak samotné vycestování
do země původu znamenalo závažnou újmu, která odůvodňuje přiznání odkladného účinku její
kasační stížnosti. Kasační soud neshledal ani rozpor s důležitým veřejným zájmem. Ze spisu
krajského soudu nevyplývá, že by setrvání stěžovatelky na území ČR do ukončení řízení o kasační
stížnosti, bylo v rozporu s veřejným zájmem. Žádný takový rozpor netvrdil ani žalovaný ve svém
vyjádření.
[9] Soud proto stěžovatelce vyhověl a její kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
Pro úplnost soud dodává, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
se do pravomocného skončení řízení o kasační stížnosti pozastavují účinky napadeného rozsudku
krajského soudu. Je přitom třeba zdůraznit, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
není jakýmkoli způsobem ze strany Nejvyššího správního soudu předjímáno rozhodnutí
o samotné kasační stížnosti.
[10] Podle §35 odst. 10 věta první s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Z uvedeného vyplývá, že účastníku řízení lze ustanovit zástupce tehdy, jsou-li kumulativně
splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
[11] V nynějším řízení je stěžovatelka osvobozena od soudních poplatků ze zákona. Ve vztahu
ke splnění první podmínky pro ustanovení zástupce spočívající v tom, že jde o účastníka, u něhož
jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, však nejde o určující skutečnost.
Jak Nejvyšší správní soud konstatoval v rozsudku ze dne 24. 8. 2011, č. j. 4 Azs 22/2011 - 46,
skutečnost, že stěžovateli svědčí osvobození od soudního poplatku ze zákona, sama o sobě
neznamená splnění jedné z podmínek pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 10 s. ř. s.,
pro které je podstatné splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků pro nedostatek
prostředků. Soud proto musí pro účely rozhodnutí o ustanovení zástupce posuzovat, zda jsou
splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků stanovené v §36 odst. 3 s. ř. s.
(tj. osvobození pro nedostatek prostředků) i v těch případech, kdy se k řízení (resp. účastníkovi)
váže osvobození od soudních poplatků. Je na účastníku samém, aby soudu dostatečně konkrétně
popsal své osobní a majetkové poměry a aby doložil doklady prokazující jeho nemajetnost.
Nesplní-li účastník tuto svou povinnost, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední
povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50,
č. 537/2005 Sb. NSS).
[12] Za účelem ověření naplnění této podmínky Nejvyšší správní soud zaslal stěžovatelce
formulář „Potvrzení o majetkových poměrech právnické osoby pro osvobození od soudních poplatků a pro
ustanovení zástupce soudem“ (dále též „formulář“) a vyzval ji k jeho vyplnění a k doložení v něm
uvedených skutečností (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2011,
č. j. 4 Azs 22/2011 - 46).
[13] Ve formuláři stěžovatelka uvedla, že nemá žádné příjmy ani nevlastní žádný majetek. Jako
průměrné měsíční náklady na bydlení uvedla částku 15 000 Kč, na stravování dle svého tvrzení
měsíčně vynaloží 2 000 Kč a na jiné pravidelné měsíční výdaje vynakládá 1 000 Kč, celkem tedy
měsíčně utratí 18 000 Kč. V části XI. formuláře stěžovatelka uvedla, že ji živí její dcera, která platí
i výdaje na ubytování. Stěžovatelka sama žádný příjem nemá a na zaplacení advokáta jí ani její
dceři nezbývají peníze.
[14] Nejvyšší správní soud posoudil stěžovatelkou zaslaný formulář a shledal, že tvrzení v něm
obsažená jsou kusá a nepodložená. Stěžovatelka soudu nepředložila žádné dokumenty dokládající
tvrzené výdaje, například nájemní smlouvu, smlouvu o ubytování, složenky či faktury. V případě
jiných pravidelných výdajů ve výši 1 000 Kč neuvedla, na co tuto částku vynakládá, ani z jakých
zdrojů tuto částku hradí (zda i tuto částku hradí její dcera, která stěžovatelku dle jejího tvrzení
„živí“). Jestliže je stěžovatelka odkázaná na finanční pomoc své dcery, pak tuto skutečnost
nedoložila, ani nedoložila případné společné hospodaření či vedení domácnosti (stěžovatelka
v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedla, že v ČR žije se svou dcerou).
Nejvyšší správní soud proto nemůže posoudit tvrzení stěžovatelky o tom, že stěžovatelce ani její
dceři nezbývají finance na úhradu advokáta (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 4. 2021, č. j. 3 Azs 73/2021 - 23, ze dne 1. 2. 2021, č. j. 6 Azs 13/2021 - 25, či ze dne
26. 5. 2021, č. j. 2 Azs 96/2021 - 20, ze dne 18. 3. 2021, č. j. 7 Azs 29/2021 - 40). Nad rámec
Nejvyšší správní soud dodává, že z úřední činnosti zjistil, že dcera stěžovatelky v řízení o vlastní
kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany rovněž požádala o ustanovení zástupce. Této
žádosti však Nejvyšší správní soud rovněž nevyhověl (viz usnesení ze dne 10. 6. 2021,
8 Azs 149/2021 - 30), neboť dcera stěžovatelky v daném řízení nedoložila své majetkové poměry.
[15] Nevěrohodnost nebo neúplnost tvrzení účastníka ohledně existence předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků vylučuje vyhovění žádosti (např. rozsudek ze dne
26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, č. 1962/2010 Sb. NSS). S ohledem na uvedené dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatelka nedoložila své majetkové poměry v rozsahu,
v jakém k tomu byla vyzvána, a neprokázala nedostatek finančních prostředků jako podmínku
předpokladu pro osvobození od soudních poplatků, což byla její povinnost jako navrhovatelky
na ustanovení zástupce. Soud proto návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce zamítl.
[16] Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
[17] Podle §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších
předpisů, je předpokladem pro výkon advokacie vysokoškolské vzdělání v oboru právo získané
- v magisterském studijním programu studiem na vysoké škole v České republice nebo
- studiem na vysoké škole v zahraničí, pokud je takové vzdělání v České republice
uznáváno za rovnocenné vzdělání uvedenému v bodě 1 na základě mezinárodní smlouvy,
kterou je Česká republika vázána, anebo pokud takové vzdělání bylo uznáno podle
zvláštního právního předpisu, a současně takové vzdělání odpovídá obsahem a rozsahem
obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu v oboru právo na
vysoké škole v České republice.
[18] V této souvislosti proto Nejvyšší správní soud stěžovatelku výrokem III. vyzval
k doložení splnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s. pro řízení o kasační stížnosti, a to buď
předložením plné moci udělené advokátu, nebo předložením dokladu o vysokoškolském
právnickém vzdělání stěžovatelky (vysokoškolský diplom o absolvování příslušného studia).
[19] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí stěžovatel v kasační stížnosti uvést, z jakého důvodu
napadá rozhodnutí krajského soudu. Kasační stížnost lze podat toliko z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 s. ř. s. Formulace konkrétních důvodů (kasačních námitek) je nezbytným
předpokladem perfektní kasační stížnosti, neboť stěžovatel prostřednictvím námitek vymezuje
okruh přezkumu rozhodnutí krajského soudu ze strany Nejvyššího správního soudu,
který je uplatněnými důvody vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost, jež neobsahuje žádné
námitky, nelze ve svém důsledku projednat.
[20] K formulaci žalobních bodů se podrobně vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, č. 835/2006 Sb. NSS, v němž
uvedl, že „[ž]alobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah,
hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo
rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“
Tyto závěry rozšířeného senátu lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační stížnosti s tím,
že důvody musí směřovat proti rozhodnutí krajského soudu, neboť podstatou řízení o kasační
stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí (§102 s. ř. s.).
[21] Kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu obsahuje pouze obecná
tvrzení bez konkrétního uvedení právních a skutkových námitek. S ohledem na výše uvedené
proto nesplňuje všechny náležitosti podle §106 odst. 1 s. ř. s. V tomto případě je povinností
soudu vyzvat stěžovatelku k odstranění nedostatků kasační stížnosti, spočívajících v chybějících
důvodech stížnosti. Stěžovatelka je tak povinna kasační stížnost doplnit o důvody ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení (§106 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
Nebude-li vyhověno výzvě k předložení plné moci nebo prokázání příslušného
vzdělání, soud kasační stížnost odmítne.
Nebudou-li vady kasační stížnosti ve stanovené lhůtě odstraněny a v řízení nebude
možno pro tento nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost odmítne.
Doplnění kasační stížnosti musí být soudu předloženo v potřebném počtu
stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník obdržel
jeden stejnopis
V Brně dne 8. července 2021
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu