ECLI:CZ:NSS:2021:8.AZS.264.2020:33
sp. zn. 8 Azs 264/2020-33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: O. Z., zastoupená JUDr. Irenou
Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 13. 7. 2020, čj. MV-80623-5/SO-2020, o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2020, čj. 55 A 110/2020-31,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila
rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 4. 2020,
čj. OAM-13014-6/ZM-2020, kterým správní orgán I. stupně zastavil řízení o žádosti žalobkyně
o vydání zaměstnanecké karty. Žalobkyně toto rozhodnutí napadla u Krajského soudu v Praze,
který v záhlaví uvedeným usnesením řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Kasační
stížností se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení uvedeného usnesení.
[2] Jelikož stěžovatelka spolu s podáním kasační stížnosti nezaplatila soudní poplatek, vyzval
ji Nejvyšší správní soud k jeho zaplacení ve lhůtě patnácti dnů usnesením ze dne 30. 11. 2020,
čj. 8 Azs 264/2020-7. Ve lhůtě stanovené k zaplacení soudního poplatku stěžovatelka bez
bližšího odůvodnění požádala o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud ji proto
vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů doložila své osobní, majetkové a výdělkové poměry a za tímto
účelem jí zaslal formulář obsahující typové okruhy informací, které jsou rozhodné pro posouzení
její žádosti. Na tuto výzvu však stěžovatelka nijak nezareagovala a Nejvyšší správní soud
její žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl usnesením ze dne 19. 1. 2021,
čj. 8 Azs 264/2020-27, a opakovaně stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů zaplatila
soudní poplatek. Toto usnesení bylo zástupkyni stěžovatelky doručeno dne 19. 1. 2021.
[3] Dne 3. 2. 2021, tedy poslední den lhůty k zaplacení soudního poplatku, Nejvyšší správní
soud obdržel podání stěžovatelky, ve kterém opětovně požádala o osvobození od soudních
poplatků. Svou žádost zdůvodnila tím, že „její finanční situace se od její první žádosti nezlepšila naopak
vzhledem k současné situaci (covid-19) je stále obtížnější a složitější“.
[4] Nejvyšší správní soud v návaznosti na naposled citované podání stěžovatelky předně
připomíná svůj rozsudek ze dne 17. 6. 2008, čj. 4 Ans 5/2008-65, podle něhož „o podané žádosti
o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení
zastaví. Toto obecné pravidlo však má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých
případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich.
O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen
v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů
účastníka řízení.“
[5] Stěžovatelka sice v opakované žádosti čistě formálně vzato uvedla nové skutečnosti
(„nelepšící se“, resp. „obtíženější a složitější“ finanční situaci). Toto tvrzení je však zcela obecné
a nedostatečné pro nové rozhodnutí o osvobození. Stěžovatelka např. netvrdí, že přišla o práci
nebo že by danou nemocí (COVID-19) trpěla, kvůli čemuž by poklesly její příjmy. Tím spíše pak
své tvrzení ani nedokládá. To vše navzdory tomu, že jí Nejvyšší správní soud k její první žádosti
zaslal výše uvedený formulář, ve kterém se mohla seznámit se skutečnostmi, které je třeba pro
posouzení žádosti sdělit. Nejvyšší správní soud ji při dané příležitosti rovněž poučil, že je její
povinností, aby svá tvrzení doložila. Nejvyšší správní soud proto ve světle výše citované
judikatury dospěl k závěru, že obecná žádost žalobkyně nesplňuje požadavky na opakovanou
žádost o osvobození od soudních poplatků, o které by musel zvlášť rozhodovat. Stejně tak již
není na místě stěžovatelku opětovně k čemukoliv vyzývat, neboť takto by totiž bylo možné
se stěžovatelkou komunikovat do nekonečna. Přistoupil proto v souladu s již existující praxí
zdejšího soudu rovnou k zastavení řízení (viz např. usnesení ze dne 22. 3. 2017, čj. 1 As 359/2016-43,
ze dne 21. 7. 2017, čj. 2 As 216/2017-17, ze dne 9. 5. 2019, čj. 2 Afs 27/2019-42).
[6] S podáním kasační stížnosti je spojen vznik poplatkové povinnosti [§4 odst. 1 písm. d)
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)].
Dle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační
stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč. To se týká i kasační stížnosti stěžovatelky.
[7] Podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-
li tak tento nebo zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je v nyní posuzované věci zákon
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, který v §9 odst. 1 stanoví, že nebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu
kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty
se nepřihlíží.
[8] Jak Nejvyšší správní soud již výše uvedl, usnesením ze dne 19. 1. 2 021, čj. 8 Azs 264/2020-27,
stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku. Zároveň ji poučil o tom, že nezaplatí-li
soudní poplatek ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastaví.
Stěžovatelka v uvedené lhůtě (ani po jejím uplynutí) soudní poplatek nezaplatila, a to i přesto,
že byla o negativních důsledcích řádně poučena. Nebyla tedy splněna základní podmínka k tomu,
aby mohlo řízení o kasační stížnosti proběhnout. Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační
stížnosti zastavil podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
[9] Nad rámec nutného odůvodnění navíc Nejvyšší správní soud dodává, že argumentace
stěžovatelky uplatněná v kasační stížnosti se míjela s důvody napadeného usnesení krajského
soudu. Ten řízení zastavil z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Pouze obiter dictum krajský
soud dodal, že by žaloba nebyla projednatelná ani v případě zaplacení soudního poplatku,
protože neobsahovala žádný žalobní bod a nebyl již časový prostor pro odstranění této vady.
Jestliže stěžovatelka v kasační stížnosti svými námitkami mířila výlučně proti závěru o neuvedení
žalobních bodů, zcela tím minula nosný důvod napadeného usnesení spočívající v nezaplacení
soudního poplatku.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 3 věty první ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 11. února 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu