ECLI:CZ:NSS:2021:KONF.12.2020:9
sp. zn. Konf 12/2020 - 9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Tomáše Rychlého,
JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Pavla Simona a Mgr. Radovana Havelce, rozhodl
o návrhu Okresního soudu v Písku, se sídlem Písek, Velké náměstí 121/17, na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním na straně jedné a Městským úřadem Prachatice na straně
druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 3 C 209/2019,
o žalobě o určení vlastnického práva k oplocení, o určení průběhu vlastnické hranice a o určení
míry znehodnocení nemovitých věcí ze dne 28. 6. 2019: žalobci a) J. Z. a b) R. Z., oba
zastoupeni Mgr. Janem Hoškem, advokátem se sídlem Strakonice, Sokolovská 980, a žalovaná
HT komplet Netolice s. r. o., IČ 28079191, se sídlem Netolice, Václavská 84, zastoupená
Mgr. et Mgr. Igorem Nitrianským, advokátem se sídlem Prachatice, Kostelní náměstí 16,
takto:
P ř ís l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Písku pod
sp. zn. 3 C 209/2019, o žalobě o určení vlastnického práva k oplocení, o určení průběhu
vlastnické hranice a o určení míry znehodnocení nemovitých věcí, je soud .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným dne 9. 9. 2020 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“) se Okresní soud v Písku (dále jen „navrhovatel“ či „okresní soud“) domáhá,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb.
Spor vznikl podle názoru navrhovatele mezi ním a Městským úřadem Prachatice (dále jen
„stavební úřad“) ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 3 C 209/2019.
[2] Z návrhu na zahájení kompetenčního sporu a ze spisu okresního soudu
sp. zn. 3 C 209/2019 vyplynulo následující.
[3] Společnost HT komplet Netolice s. r. o. (dále jen „žalovaná“ či „stavebník“) podala
stavebnímu úřadu žádost o vydání dodatečného povolení pro změnu stavby pod názvem
„Skladový areál H., stavební parcela KN č. X a pozemkové parcely KN č. XA, XB a XC v k. ú.
H.“. Předmětem této žádosti byla přístavba na částech pozemkových parcel KN č. XA a XB
ke stávající budově č. p. XA na stavební parcele KN č. X a související stavební úpravy ve stávající
stavbě. Žalobci jsou spoluvlastníky sousední stavby (budovy č. p. XB v H.) a žalobce a) je
vlastníkem pozemků sousedících s pozemky stavebníka.
[4] V rámci stavebního řízení podali žalobci námitky, v nichž sporovali vlastnické právo
stavebníka k pozemku dotčenému stavbou, tvrdili jeho zásah do oplocení ve vlastnictví žalobců,
a snížení hodnoty přilehlých nemovitostí ve vlastnictví žalobců z důvodu rozšíření negativních
vlivů stavby nespočívajících v konkrétních imisích. Stavební úřad zaslal žalobcům výzvu,
datovanou dnem 10. 6. 2019, čj. MUPt/20340/2019, v níž je vyzval, aby do 30 dnů od doručení
výzvy předložili důkaz o podání žaloby u příslušného soudu ve výše uvedených sporných věcech.
[5] Následně stavební úřad usnesením ze dne 10. 7. 2019, čj. MUPt/23667/2019, řízení
přerušil s tím, že před okresním soudem probíhá řízení o předběžné otázce, neboť dne 3. 7. 2019
žalobci podali žalobu, vymezenou v záhlaví, Okresnímu soudu v Prachaticích. V ní se žalobci
domáhají vydání rozsudku, jímž se určuje, že: 1) žalobci jsou vlastníky oplocení na rozhraní
určených pozemků; 2) vlastnická hranice mezi vytčenými pozemky probíhá v místě, jak bude
určeno geometrickým plánem znalce a jak je vyznačeno v přiloženém snímku katastrální mapy;
a 3) obvyklá hodnota určených nemovitostí poklesla v důsledku realizace neoprávněné (v petitu
žaloby blíže vymezené) stavby žalovanou o 25 %.
[6] Z důvodu vyloučení všech soudců Okresního soudu v Prachaticích Krajský soud
v Českých Budějovicích usnesením ze dne 4. 10. 2019, čj. 5 Nc 978/2019-41, přikázal věc
k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Písku (tj. navrhovateli), jenž následně předložil
zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu.
[7] Navrhovatel popírá svoji pravomoc k rozhodnutí sporu. Ve vztahu k prvním dvěma
bodům žaloby (viz odstavec [5] výše) uvádí, že podle jeho názoru má k rozhodnutí pravomoc
stavební úřad v rámci probíhajícího stavebního řízení, neboť se jedná o skutkové otázky, které
samy o sobě nejsou sporem týkajícím se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv.
Samotná skutečnost, že stavební úřad odkázal účastníky na soudní řízení ve věcech
občanskoprávních, pravomoc soudu nezakládá; v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, čj. 22 Cdo 3162/2018-219.
[8] Navrhovatel dále uvádí, že v pravomoci soudu není ani rozhodování míry znehodnocení
nemovitostí žalobců; připouští sice, že jde o námitku občanskoprávní, avšak zákon rozhodnutí
o této námitce, vznesené v průběhu stavebního řízení, svěřuje stavebnímu úřadu; v této
souvislosti navrhovatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004,
sp. zn. 30 Cdo 2076/2003.
[9] Zvláštní senát o věci uvážil následovně.
[10] Základní podmínkou pro to, aby byla dána pravomoc zvláštního senátu, je existence
kompetenčního sporu. Jakkoli se k této otázce zvláštní senát výslovně nevyjádřil, z jeho ustálené
judikatury (viz např. usnesení ze dne 29. 9. 2006, čj. Konf 32/2005-4) plyne, že pokud ve vztahu
k občanskoprávním námitkám stavební úřad odkáže účastníky stavebního řízení na soud
a po podání žaloby řízení přeruší, znamená to, že popřel svoji pravomoc ve věci rozhodnout.
Je pak na soudu, u něhož byl návrh (žaloba) účastníků ohledně daných námitek podán, aby –
pokud se domnívá, že k rozhodnutí věci není příslušný – podal návrh na řešení kompetenčního
sporu, k čemuž v nynější věci také došlo. Kompetenční spor ve smyslu §1 odst. 1 písm. a)
zákona č. 131/2002 Sb. je tedy dán.
[11] Podle §114 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon) námitku, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad posoudí na základě
obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických
norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní
povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence
práva nebo rozsahu vlastnických práv.
[12] Podle §57 odst. 1 písm. b) správního řádu jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již
nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, správní orgán může
vyzvat účastníka, popřípadě jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení před příslušným správním orgánem
nebo jiným orgánem veřejné moci ve lhůtě, kterou správní orgán určí.
[13] K rozlišení povahy občanskoprávních námitek a zjištění, zda je věcně příslušný stavební
úřad nebo civilní soud k rozhodnutí o nich, se v minulosti vyjádřil jak Nejvyšší soud (mimo jiné
i v rozhodnutích, na něž odkázal navrhovatel), tak i Nejvyšší správní soud.
[14] Co se týče judikatury Nejvyššího soudu, z ní předně vyplývá, že samotná skutečnost,
že stavební úřad odkáže s určitou otázkou účastníka na soud, nemůže založit pravomoc soudu
k jejímu řešení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 22 Cdo 1364/2010);
v tomto ohledu je třeba navrhovateli přisvědčit. Ostatně existující judikatura zvláštního senátu
je s tímto stanoviskem v souladu (srov. usnesení ze dne 4. 10. 2006, čj. Konf 105/2005-6).
K rozhodnutí nynějšího kompetenčního sporu ve prospěch jurisdikce navrhovatele tedy nemůže
stačit prostý fakt, že stavební úřad odkázal žalobce na soud. Je nezbytné zkoumat vlastní povahu
námitek žalobců.
[15] Ve výše zmíněném usnesení čj. 22 Cdo 3162/2018-219 (jehož se dovolává i navrhovatel,
viz odstavec [7] výše) Nejvyšší soud rozlišil mezi případem, v němž účastník uplatňuje nárok
na určení, který vůbec nemá oporu v právním řádu, od případu, ve kterém žádá soud
o rozhodnutí ve věci, která (pouze) není v jeho pravomoci (§7 o. s. ř.). Uvedl, že v prvním
případě je třeba zvážit, zda by v případě, že by takový nárok platné právo připustilo, šlo o nárok
soukromoprávní (resp. takový, který patří do pravomoci soudu); pokud tomu tak je, bude třeba
žalobu zamítnout. Tak tomu bylo i v označené věci – Nejvyšší soud konstatoval, že žádá-li
žalobce soud o určení skutečnosti, která je právní skutečností soukromého práva, a tvrdí, že na
rozhodnutí o této otázce závisí řešení soukromoprávních vztahů mezi účastníky, pak v případě,
že zákon takové určení neumožňuje (v judikované věci šlo o určení polohy plotu) a nesvěřuje
rozhodnutí jinému orgánu, nelze řízení zastavit pro nedostatek pravomoci soudu (§104 odst. 1
o. s. ř.), a je třeba žalobu zamítnout.
[16] Ve druhém rozhodnutí Nejvyššího soudu, jehož se navrhovatel dovolává
(sp. zn. 30 Cdo 2076/2003, viz odstavec [8] výše), tento soud vyhověl dovolání a zrušil
rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně. Vytkl jim, že z vylíčení rozhodujících
skutečností v žalobě i dalších podáních žalobců není jednoznačně patrno, zda k zásahům
do vlastnického práva žalobců, jimž se brání žalobou, již dochází či teprve má dojít. Za těchto
okolností proto zatím nebylo možné učinit závěr o tom, zda žalobci podaná žaloba je žalobou
náležející do pravomoci soudu nebo zda se jedná o případ, ve kterém rozhodnutí o dané
občanskoprávní námitce náleží stavebnímu úřadu.
[17] Zvláštní senát konstatuje, že ani jedno z navrhovatelem odkazovaných rozhodnutí
Nejvyššího soudu nenasvědčuje tomu, že by v projednávaném sporu byla založena pravomoc
stavebního úřadu, a nikoli soudu. Aby o této otázce bylo možné rozhodnout, je totiž nutné
zabývat se tím, o jakých námitkách rozhoduje stavební úřad a o jakých soud.
[18] Uvedenou otázkou se ve své judikatuře opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud.
V rozsudku ze dne 10. 12. 2019, čj. 1 As 172/2019-31, rozčlenil občanskoprávní námitky
do dvou skupin: za první označil skupinu námitek, které nepřekračují působnost stavebního
úřadu, který je proto povinen o nich rozhodnout. Do druhé skupiny zařadil námitky, které jsou
již za hranicí působnosti stavebního úřadu; do této skupiny soud zařadil „námitky zpochybňující
samotnou existenci vlastnického práva či jeho rozsah, námitky vydržení či existence věcného břemene“.
[19] Do skupiny první budou patřit zejména námitky proti předpokládanému zastínění
sousedních pozemků či stávajících staveb stavbou budoucí, námitky proti hlučnosti či prašnosti
způsobené jejím provozem apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2008,
čj. 9 As 61/2007-52).
[20] Posoudí-li se tedy námitky žalobců v nyní projednávané věci optikou výše rekapitulované
judikatury (viz usnesení Nejvyššího soudu čj. 22 Cdo 3162/2018-219, pod rubrikou „K bodům 2.
a 3. dovolání:“), je zřejmé, že se týkají rozsahu jejich vlastnického práva (k oplocení na rozhraní
určených pozemků), vlastnické hranice mezi pozemky stavebníka a pozemky ve vlastnictví
žalobců, a nakonec též obecně tvrzeného snížení hodnoty jejich nemovitostí v důsledku stavby
jako takové. Co se týče prvních dvou otázek, je zjevné, že se přímo týkají „rozsahu“ vlastnických
práv žalobců a jsou tedy ve smyslu výše citované judikatury NSS typickými občanskoprávními
námitkami, které přesahují působnost stavebního úřadu.
[21] Zvláštní senát zde zdůrazňuje, že v tomto kontextu není rozhodné, zda jsou vytčené
žalobní nároky důvodné, zda je či není dán naléhavý právní zájem na určení skutečností, jichž
se žalobci domáhají, a nakonec ani není rozhodné, zda se žalobci domáhají určení práva
či posouzení ryze skutkové otázky. Jak plyne z výše citované judikatury, pokud by žalobní nároky
nebyly důvodné, bylo by již věcí výlučného posouzení civilního soudu (tj. navrhovatele), zda
žalobu eventuálně zamítne; rozhodnutí ve věci samé však zvláštní senát nemůže nijak předjímat.
Důležité však je, že zde je dána pravomoc soudu tuto věc rozhodnout.
[22] Co se týče třetí otázky (žalobního nároku), tj. určení snížení hodnoty nemovitostí
ve vlastnictví žalobců, zvláštní senát zde považuje za významné, že žalobci ve stavebním řízení
nenamítali v této souvislosti žádné konkrétní výhrady, které by spadaly do prvního okruhu
námitek (jak je vymezen v odstavci [18] výše); netýkají se tedy například hlučnosti, prašnosti nebo
zastínění stavbou (viz usnesení zvláštního senátu ze dne 27. 7. 2011, čj. Konf 10/2011-7). Jinými
slovy, žalobci zde nenamítají přesáhnutí přípustné míry určitých konkrétních imisí z důvodu
stavby, ale tvrdí obecně, že stavba jako taková způsobí snížení hodnoty jejich nemovitostí (viz
k tomu vyjádření žalobců ze dne 6. 1. 2020 na č. l. 62 spisu okresního soudu). I v tomto případě
jde tedy nikoli o „technickou“ námitku týkající se konkrétních imisí stavby, ale námitku
občanskoprávní.
[23] Zvláštní senát tedy uzavírá, že v projednávané věci je příslušný k rozhodnutí o žalobě
(vymezené v záhlaví) okresní soud. Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5
zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního] i soudy. Dále tedy bude
okresní soud pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. listopadu 2021
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu