ECLI:CZ:NSS:2022:10.ADS.303.2020:52
sp. zn. 10 Ads 303/2020 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: I. M. S., zastoupená advokátem
Mgr. Miroslavem Burgetem, Aloise Krále 2640/10, Prostějov, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne
1. 6. 2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
31. 7. 2020, čj. 33 Ad 27/2018 - 165,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 10. 1. 2018 zamítla žádost žalobkyně o přiznání invalidního
důchodu, neboť shledala, že žalobkyně nesplnila podmínku pro vznik invalidity stanovenou
v §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Námitky podané
proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaná zamítla dne 1. 6. 2018.
[2] Žalobkyně se bránila proti rozhodnutí žalované žalobou u Okresního soudu v Prostějově,
jenž řízení zastavil. Žalobkyně podala prostřednictvím téhož soudu druhou žalobu, kterou
okresní soud postoupil Krajskému soudu v Brně. Krajský soud žalobu zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností.
V ní namítla, že se PK MPSV
*
i krajský soud spokojily s obecným hodnocením popisu následků
stěžovatelčina zranění, aniž mu přiřadily konkrétní následky ve vztahu k její osobě, věku,
*
Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí
pracovnímu zařazení a možnosti vykonávat konkrétní denní aktivity. Takové hodnocení je přitom
zásadní pro správné posouzení zdravotního omezení, jeho přiřazení do určité kapitoly přílohy
vyhlášky o posuzování invalidity
†
a stanovení rozsahu procentní ztráty pracovní schopnosti.
Odůvodněno není ani použití §3 odst. 2 jmenované vyhlášky (zvýšení horní hranice míry poklesu
pracovní schopnosti o 10 procentních bodů).
[4] Krajský soud sice uvedl, že o dopadu na pracovní schopnost nerozhoduje samotná
diagnóza, ale vliv postižení na funkci dotčených orgánů. Nicméně v další části odůvodnění
se spokojil se závěry posudku PK MPSV, které vychází pouze z formálního odkazu
na rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky, aniž se posudek
zabývá právě obecnými posudkovými zásadami pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti.
[5] Stěžovatelka dále namítla, že nebyla soudem poučena ve smyslu §118a o. s. ř.
Stěžovatelka navrhla v doplnění žaloby, aby byl vypracován znalecký posudek z oboru
zdravotnictví. Krajský soud se k důkaznímu návrhu nijak nevyjádřil ani tento důkaz neprovedl.
Navrhovaný znalec se přitom mohl vyjádřit např. k chronické žilní nedostatečnosti.
[6] Nadále pak chybí zdůvodnění rozdílných závěrů OSSZ Prostějov ze dne 23. 11. 2017,
ČSSZ Ostrava ze dne 23. 5. 2018 a posudků PK MPSV, co se týče určení rozhodující příčiny
stěžovatelčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
[7] Žalovaná poukázala na závěry krajského soudu obsažené v napadeném rozsudku a sdělila,
že se s nimi shoduje.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Stěžovatelka především namítla, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný,
neboť nebyl dostatečně odůvodněn. Rozsudek podle ní postrádá posouzení, jež by se vztahovalo
přímo k osobě stěžovatelky, jejím konkrétním zdravotním postižením a pracovnímu zařazení.
V napadeném rozsudku taktéž chybí zdůvodnění, proč byl použit §3 odst. 2 vyhlášky
o posuzování invalidity.
[10] NSS neshledává napadený rozsudek nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Krajský
soud uložil posudkové komisi vypracovat celkem tři posudky hodnotící zdravotní stav
stěžovatelky ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jejich závěry krajský soud postupně
vylíčil v bodech 21 až 39 svého rozsudku. S ohledem na tyto posudky uzavřel, že v případě
stěžovatelky je bezesporným rozhodujícím zdravotním postižením neměnný stav po řezném
poranění pravé ruky s poškozením ulnárního nervu (bod 45). Posudky se zabývaly mírou
závažnosti zdravotního postižení a jeho vlivem na pracovní schopnost stěžovatelky. Krajský soud
shledal posudky úplnými a přesvědčivými (body 47 a 48). Vyjádřil se přitom i k ostatním
tvrzeným zdravotním postižením stěžovatelky (body 50 a 51). Podle NSS nelze souhlasit
se stěžovatelkou, že bylo hodnocení jejího zdravotního stavu příliš obecné či že by se nevěnovalo
konkrétně její osobě a dopadům postižení v jejím životě. Jak vysvětlil krajský soud (bod 45),
o míře závažnosti postižení a jeho vlivu na pracovní schopnost rozhoduje funkční dopad
zdravotního postižení. V případě stěžovatelky se tedy jedná zejména o posouzení motorických,
úchopových a senzitivních funkcí, jakož i schopnosti manipulace a přenášení předmětů
[viz posudková hlediska kapitoly VI (postižení nervové soustavy) položky 9 přílohy vyhlášky
o posuzování invalidity].
†
Vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku
o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity)
[11] Posudky OSSZ, ČSSZ i PK MPSV se vyjádřily k funkci postižené ruky. Zjistily,
že stěžovatelka, profesně krejčová, zvládá běžné denní činnosti s dopomocí levé ruky, stejně
tak domácí práce. V posudku PK MPSV ze dne 12. 11. 2019 je shrnuto, že funkce stěžovatelčiny
pravé ruky byla postižena celkově lehce, neboť schopnost manipulace a přenášení předmětů
a zejména úchopová schopnost ruky byla narušena lehce.
[12] To, že se žalovaná zabývala vlivem zdravotního postižení na pracovní schopnost
stěžovatelky, dokládá i zvýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti o 10 procentních
bodů podle §3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, tedy o maximální možný počet
procentních bodů (§3 odst. 3 uvedené vyhlášky). Žalovaná v závěru svého posudku ze dne
23. 5. 2018 uvedla, že procentní míru poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky zvýšila vzhledem
k vlivu jejího zdravotního stavu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti,
na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace.
Ke shodnému názoru dospěla i PK MPSV. Na tyto závěry odkázal též krajský soud ve svém
rozsudku (bod 26). Žalovaná ani posudková komise se sice ve svých posudcích výslovně
nevěnovaly schopnosti stěžovatelky vykonávat původní výdělečnou činnost či možnosti
rekvalifikace na jinou práci, avšak vzhledem k tomu, že žalovaná i PK MPSV vyhodnotily pokles
pracovní schopnosti stěžovatelky pouze o 10 % (a to s přihlédnutím ke všem tvrzeným
zdravotním poškozením), nemohlo by ani zohlednění „profesního profilu“ stěžovatelky mít
jakýkoliv vliv na závěr o zamítnutí žádosti o přiznání invalidního důchodu (srov. bod 18
rozsudku NSS ze dne 17. 7. 2020, čj. 8 Ads 293/2019 - 39).
[13] Současně NSS dodává, že důvodem pro přiznání dávky důchodového zabezpečení
podmíněné zdravotním stavem nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho
neschopnosti k výkonu jakéhokoli zaměstnání (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne
14. 5. 1992, sp. zn. 1 Cao 79/92). Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především
na odborném lékařském posouzení. Stěžejní je v takovém případě posudek posudkové komise
(rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2004, čj. 5 Ads 34/2003 - 82, č. 526/2005 Sb. NSS).
[14] Stěžovatelka dále namítla, že ji krajský soud nepoučil podle §118a o. s. ř. Napadený
rozsudek je proto nepřezkoumatelný z důvodu jiné vady řízení, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé. Stěžovatelka uvedla, že měl-li krajský soud za to, že v řízení
neprokázala všechna svá tvrzení ohledně toho, zda splňuje podmínky invalidity, měl ji poučit
podle uvedeného ustanovení. Dále sdělila, že ji krajský soud neupozornil, že může věc posoudit
po právní stránce jinak než podle stěžovatelčina právního názoru.
[15] Námitce nelze přisvědčit. NSS již v mnoha svých předchozích rozhodnutích uzavřel,
že §118a o. s. ř. se ve správním soudnictví nepoužije (např. rozsudek ze dne 5. 1. 2010,
čj. 2 Afs 87/2009 - 131, str. 9 až 10, ze dne 8. 6. 2016, čj. 5 As 140/2015 - 41, str. 18, či ze dne
15. 2. 2021, čj. 6 Ads 345/2020 - 18, bod 17). Přezkum správních rozhodnutí soudy představuje
samostatný typ řízení, oddělený od systému civilního soudnictví a řídící se vlastním procesním
předpisem, kterým je soudní řád správní. Jednání před správními soudy upravuje §49 s. ř. s.
a poučovací povinnost je zakotvena v §36 odst. 1 s. ř. s. Podle §36 odst. 1 věta druhá s. ř. s.
je soud povinen poskytnout všem účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv
a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném
pro to, aby v řízení neutrpěli újmu. Je třeba zdůraznit, že již z povahy věci se ve správním
soudnictví poučovací povinnost neuplatní ve stejném rozsahu jako v občanskoprávních sporech.
Kupříkladu v již uvedeném rozsudku čj. 5 As 140/2015 - 41 se uvádí, že „účastníkům řízení jsou
v okamžiku, kdy je žaloba proti rozhodnutí správního orgánu přípustná, známy právní názory správních orgánů.
Po podání žaloby jsou pak před jejím projednáním účastníkům k dispozici závěry správních orgánů podložené
správním spisem, názory účastníků správního řízení a názor žalobce. Vzhledem k uvedené rozdílné pozici
při jednání, dispoziční zásadě a zásadě koncentrace řízení, již tedy není nutné jednání před správními soudy
formalisticky procesně svazovat tak, jak činí §118a o. s. ř.“. V nyní projednávané věci je z obsahu
spisové dokumentace zřejmé, že žalobkyně nepochybně věděla, co je podstatou sporu a krajský
soud jí poskytl dostatek prostoru pro zpochybnění závěrů žalované. To také stěžovatelka učinila,
když tvrdila rozhodné skutečnosti, z nichž dovozuje, že splňuje podmínky invalidity, a ke svým
tvrzením také označila důkazy. Za těchto okolností neměl krajský soud důvod postupovat
podle §36 odst. 1 věta druhá s. ř. s.
[16] Důvodné nejsou ani zbývající kasační námitky. Stěžovatelka navrhla v doplnění žaloby,
aby krajský soud opatřil znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Znalec se mohl vyjádřit
např. k chronické žilní nedostatečnosti. Stejně tak se k této otázce mohli vyjádřit doc. MUDr. K.
a MUDr. K.. Krajský soud zamítl důkazní návrhy na vyžádání vyjádření uvedených doktorů,
neboť je shledal nadbytečnými (bod 41 rozsudku). Dále pak ozřejmil, že již posudek žalované
v námitkovém řízení byl sepsán soudním znalcem z oboru zdravotnictví, specializace posudkové
lékařství (bod 48). Zároveň podle rozhodného názoru PK MPSV nebyl stav prokázané chronické
žilní nedostatečnosti doložen ke dni vydání napadeného rozhodnutí (bod 50).
[17] Soud není v souladu s §52 odst. 1 s. ř. s. povinen provést všechny důkazy navržené
účastníkem řízení nebo osobou zúčastněnou na řízení. Pokud však soud důkaznímu návrhu
nevyhoví, musí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (rozsudek NSS ze dne
28. 4. 2005, čj. 5 Afs 147/2004 - 89, č. 618/2005 Sb. NSS). To krajský soud učinil.
[18] Krajský soud se výslovně vypořádal i s rozdílným posouzením rozhodujícího zdravotního
postižení stěžovatelky v posudku OSSZ a dalších posudcích. OSSZ ve svém posudku ze dne
23. 11. 2017 zařadila zdravotní postižení stěžovatelky pod kapitolu XV (funkční poruchy,
postižení po úrazech, operacích), oddíl B (postižení končetin), položku 5b přílohy vyhlášky
o posuzování invalidity a stanovila tak míru poklesu pracovní schopnosti na 20 %. Posudek
žalované ze dne 23. 5. 2018 zařadil zdravotní postižení stěžovatelky pod kapitolu VI (postižení
nervové soustavy), položku 9a přílohy uvedené vyhlášky. Míru poklesu pracovní schopnosti
tak stanovil na 10 % s tím, že se s ohledem na §3 odst. 2 vyhlášky zvyšuje o deset procentních
bodů na celkových 20 %. Ke shodnému závěru jako žalovaná dospěla i PK MPSV ve všech svých
třech posudcích. NSS proto souhlasí s názorem krajského soudu (bod 48 jeho rozsudku),
že rozpor v prvních dvou posudcích byl dostatečně překonán silou závěrů posudkové komise.
[19] Závěrem NSS upozorňuje stěžovatelku, že pokud se její zdravotní stav v době po vydání
rozhodnutí žalované zhoršil natolik, že by odůvodňoval přiznání invalidního důchodu, je namístě,
aby si stěžovatelka podala novou žádost o přezkum svého zdravotního stavu
(srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2007, čj. 4 Ads 125/2006 - 39, str. 6, ze dne 9. 10. 2003,
čj. 7 Ads 1/2003 - 45, str. 2, či ze dne 23. 4. 2021, čj. 9 Ads 10/2021 - 26, bod 19).
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Z výše uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[21] Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalované nevznikly žádné náklady
nad rámec její běžné činnosti.
[22] NSS nepřiznal ustanovenému zástupci odměnu ani náhradu hotových výdajů, protože
zástupce v řízení neučinil žádný úkon právní služby.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu