ECLI:CZ:NSS:2022:2.AO.28.2021:24
sp. zn. 2 Ao 28/2021 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci navrhovatele: Ing. T. Č., zast. JUDr.
Lukášem Havlem, advokátem se sídlem Blanická 174, Trutnov, proti odpůrci:
Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení
opatření obecné povahy odpůrce ze dne 20. 11. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-28/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 20. 11. 2021,
č. j. MZDR 14601/2021-28/MIN/KAN, se v části týkající se čl. I bodu 3 písm. b)
ve slovech „nebo, s výjimkou dítěte do dovršení 12 let věku, nesplňuje podmínky stanovené v bodu I/17;
provozovatelům uvedených provozoven se nařizuje u osoby, která musí splňovat podmínky podle bodu I/17,
splnění těchto podmínek kontrolovat při vstupu do prostor nebo v případě, že kontrolu při vstupu neumožňují
provozní podmínky provozovatele, nejpozději před poskytnutím služby; osobě se nařizuje provozovateli splnění
podmínek podle bodu I/17 prokázat; v případě, že osoba splnění podmínek podle bodu I/17 při vstupu
neprokáže, zakazuje se provozovateli takovou osobu vpustit do prostor provozovny; pokud ke kontrole dochází
před poskytnutím služby, provozovateli se zakazuje poskytnout takové osobě službu; tyto podmínky se nevztahují
na provozovny stravovacích služeb, které neslouží pro veřejnost, a na prodej jídla s sebou s tím, že osobě se
zakazuje takto zakoupené jídlo konzumovat ve vnitřních i vnějších prostorech provozovny“ a čl. I bodu 6
písm. b) ve slovech „nebo, s výjimkou dítěte do dovršení 12 let věku, nesplňuje podmínky stanovené v bodu
I/17, není-li dále uvedeno jinak“ od m ít á .
II. Ve zbylé části se návrh od m ít á pro zjevnou neopodstatněnost.
III. Navrhovatel n emá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Odpůrci se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Navrhovatel se návrhem na zrušení opatření obecné povahy podaným dne 23. 11. 2021
u Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) domáhal zrušení, případně deklarace
nezákonnosti (celého) mimořádného opatření odpůrce ze dne 20. 11. 2021,
č. j. MZDR 14601/2021-28/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatření“). Toto opatření bylo
vydáno k ochraně obyvatelstva před dalším rozšířením onemocnění covid-19 na základě
§69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně
některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o ochraně veřejného
zdraví“), a §2 odst. 2 písm. b) až e) a písm. i) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních
při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, v rozhodném
znění (dále „pandemický zákon“).
[2] Mimořádné opatření stanovilo s účinností od 22. 11. 2021 od 00:00 hod. podmínky pro
vstup osob do některých vnitřních a venkovních prostor a pro účast na hromadných akcích nebo
na jiných činnostech; jednou z nich bylo naplnění požadavku tzv. bezinfekčnosti dle čl. I bodu 17
mimořádného opatření. Ten vyžadoval a) absolvování RT-PCR vyšetření na přítomnost viru
SARS-CoV-2 s negativním výsledkem nejdéle před 72 hodinami, jde-li o i) osobu do dovršení
18 let věku, ii) osobu, která se nemůže podrobit očkování proti onemocnění covid-19
pro kontraindikaci, nebo iii) osobu tzv. rozočkovanou; b) uplynutí nejméně 14 dní od
dokončeného očkovacího schématu schváleným léčivým přípravkem; nebo c) prodělání
laboratorně potvrzeného onemocnění covid-19, jestliže uplynula doba izolace a od prvního
pozitivního testu neuplynulo více než 180 dní.
[3] Napadené opatření bylo zrušeno mimořádným opatřením odpůrce ze dne 26. 11. 2021,
č. j. MZDR 14601/2021-29/MIN/KAN, a to s účinností od 26. 11. 2021 od 18:00 hodin.
II. Návrh a vyjádření k němu
II. 1 Návrh na zrušení mimořádného opatření
[4] Navrhovatel uvádí, že je zdravý a není očkován proti covid-19; někdy v minulosti toto
onemocnění pravděpodobně prodělal, avšak nemá o tom žádný doklad. Napadeným opatřením
bylo zasaženo do jeho práv, neboť mu (s ohledem na nesplnění podmínek čl. I bodu 17) nebyl
umožněn vstup do některých vnitřních a venkovních prostor nebo účast na hromadných akcích
nebo jiných činnostech (nemohl si zajít např. na oběd do restaurace či k holiči). Považuje za
diskriminační, že očkované osoby nemusejí být testovány a jsou tzv. bezinfekční po neomezenou
dobu od ukončené vakcinace, ačkoliv po prodělání onemocnění tento stav platí pouze 180 dní.
[5] Namítá, že odůvodnění napadeného opatření je nedostatečné. Odpůrce k podmínkám
tzv. bezinfekčnosti (čl. I bod 17) sice uvádí, že vakcinace významně snižuje virovou nálož
a výskyt infekcí u očkovaných; dále podrobně popisuje, proč neuznává protilátky. Nepředkládá
však úvahu, proč považuje očkované osoby za bezinfekční; tento závěr neplyne z odůvodnění
napadeného opatření a není pro něj ani žádný důkaz. Odpůrce nevysvětluje samotnou potřebu
plošných (a nikoli jen cílených) opatření, natož proč diskriminuje neočkované vůči očkovaným.
[6] Navrhovatel poukazuje na analýzu
1
prof. Beneše, MUDr. Bohoňka, prof. Dřevínka,
RNDr. Krátké a MUDr. Zelené, dle níž byly vakcíny proti SARS-CoV-2 registrované v České
republice vytvořeny za účelem navodit stav tzv. systémové imunity (ochrany před závažným
průběhem nemoci); po očkování se však u člověka, který infekci dosud neprodělal, nevytvoří
ochrana sliznic zajišťovaná sekrečními IgA protilátkami. Očkovaní lidé se proto mohou znovu
nakazit a prodělat zpravidla lehkou nebo bezpříznakovou formu onemocnění; zároveň mohou
sami šířit nákazu. Potvrzení o prodělaném očkování proto dle těchto autorů nelze považovat
za analogii průkazu bezinfekčnosti. Navrhovatel uvádí, že nebyl zjištěn žádný signifikantní rozdíl
ve virové zátěži (prahových hodnotách cyklu) mezi očkovanými a neočkovanými,
asymptomatickými a symptomatickými osobami infikovanými virem SARS-CoV-2, přičemž plně
očkovaní byli s větší pravděpodobností infikováni variantami nesoucími mutace spojené
1
Odkaz navrhovatele: https://smis-lab.cz/wp-content/uploads/2021/10/Teze-o-SARS-COV-2-a-COVID-19-a-doporucena-
opatreni.pdf
se sníženou neutralizací protilátek; odvolává se na studii University California
2
a studii Acharya
3
.
Další studie
4
dle navrhovatele zdůrazňuje, že vakcíny používané ve Spojených státech amerických
jsou vysoce účinné při snižování závažného průběhu onemocnění covid-19, hospitalizací a úmrtí,
avšak očkovaní jedinci s přelomovými případy vakcíny měli nízkou střední hodnotu prahu cyklu
PCR (Ct), která byla velmi podobná hodnotě neočkovaných pacientů; dospívá proto k závěru, že
plně očkovaní jedinci mohou virus přenášet na ostatní. Navrhovatel poukazuje též na vyjádření
hlavního epidemiologa USA Anthony Fauciho
5
, že nakažení očkovaní mají stejnou virovou nálož
jako neočkovaní; epidemiolog MUDr. Prymula
6
uvedl, že covid-19 mohou šířit i očkovaní. Česká
studie
7
pak měla zjistit, že očkovaní mají v případě první i opakované nákazy vyšší virové nálože
než neočkovaní.
[7] Odpůrce v odůvodnění napadeného opatření používá pojem „bezinfekčnost“.
Navrhovatel argumentuje, že toto slovo je opakem infekčnosti (stav, kdy člověk je schopen šířit
vir na osoby ve svém okolí); není to PCR pozitivní výsledek, neboť samotná přítomnost viru
nebo jeho části ve vyšetřovaném materiálu automaticky neznamená, že dotyčný je nakažlivý (virus
může být ve velmi nízké kvantitě, neaktivní v důsledku částečného rozpadu nebo navázání
specifických protilátek). Bezinfekční je tedy osoba, která nevylučuje choroboplodné zárodky
a není schopná nakazit okolí; odpůrce však používá tento pojem tak, že za bezinfekční považuje
i jedince po 14 dnech od dokončení očkovacího schématu. Takový přístup je dle navrhovatele
ovšem v rozporu s aktuálními vědeckými poznatky.
[8] Navrhovatel zdůrazňuje, že čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen
„Listina“) zaručuje rovnost všem bez rozdílu; dané ustanovení zakotvuje obecný zákaz jakékoliv
diskriminace či zvýhodňování některých skupin na základě jiného postavení (očkování).
Čl. 7 odst. 1 Listiny zakotvuje nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Meze základních práv
a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou omezeny pouze zákonem. Napadené
opatření v rozporu s vědeckým poznáním nedůvodně privileguje očkované nad neočkovanými,
které trestá; odpůrce vytváří nedůvodná omezení ve snaze donutit tyto lidi k očkování.
Navrhovatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 36/01.
Opakuje, že bezinfekčnost je spojena pouze s proděláním nemoci. Namítá, že odpůrce neuznává
naměřené protilátky po prodělání nemoci, a to s ohledem na nestanovenou metodiku a hranici
jejich hladiny; po očkování se však nezkoumá, jak organismus na vakcínu reaguje, v jaké výši
se mu vytváří protilátky a jak dlouho imunita trvá. Zvýhodňování očkovaných proto dle
navrhovatele vykazuje znaky libovůle a představuje porušení čl. 7 a čl. 10 Listiny. Očkovaní
požívají zcela neoprávněné výhody bez ohledu na aktuální vědecké poznatky; to nepřiměřeně
omezuje práva neočkovaných, čímž je pošlapávána jejich lidská důstojnost.
[9] Navrhovatel dále akcentuje problematiku vyvanutí imunity po očkování. Švédská studie
8
dle něj přinesla zjištění, že účinnost vakcíny proti symptomatické infekci postupně klesá
(z 92 % během 1. měsíce na 47 % v 4. – 6. měsíci); děje se tak zvláště u mužů, starších jedinců
2
Odkaz navrhovatele: https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2021.09.28.21264262v2
3
Odkaz navrhovatele: https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2021.08.19.21262139v2
4
Odkaz navrhovatele: https://doi.org/10.1101/2021.07.19.21260808
5
Odkaz navrhovatele: https://twitter.com/ciclbh/status/1420734568861155331
6
Odkaz navrhovatele: https://cnn.iprima.cz/prymula-covid-mohou-sirit-i-ockovani-at-se-na-akcich-a-v-hospodach-testuji-vsichni-
50290, https://www.seznamzpravy.cz/clanek/novy-recept-na-zpomaleni-epidemie-covidu-testovani-ockovanych-lidi-179739
7
Odkaz navrhovatele: https://smis-lab.cz/2021/11/18/porovnani-virovych-nalozi-u-neockovanych-ockovanych-neockovanych-pri-
reinfekci-ockovanych-pri-reinfekci/?fbclid=IwAR0oS-yJaV-GC6cToui66r1rXyn77dU7XGo_1-mAQmpFL6Gd-NS2989kV70
8
Odkaz navrhovatele: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zadna-ochrana-Treti-davka-Takto-Doktorka-bori-Babise-
i-Fialu-682815
a osob s komorbiditami. Dle vyjádření MUDr. Krátké
9
při kontaktu s virem (ale ne při očkování)
dojde k aktivaci slizniční imunity, díky níž jsou lidé odolnější i proti jiným variantám koronaviru.
Navrhovatel dále předložil analýzu provedenou MUDr. Čížkem, který dospěl k závěru, že se jeví
jako neopodstatněné považovat očkované za ty, kteří mají imunitu natolik kvalitní, že je ochrání
před nakažením a zároveň ochrání osoby v jejich okolí před přenosem nákazy; vakcinace slouží
jen pro ochranu dané osoby před těžkým průběhem onemocnění a smrtí. Používání očkovacích
certifikátů jako průkazů bezinfekčnosti nedává z medicínského či epidemiologického hlediska
žádný smysl.
[10] Napadené opatření dle navrhovatele neobstojí ani v testu proporcionality, neboť omezuje
své adresáty více než je nezbytné; navíc není úměrné stanovenému cíli a nevede k jeho dosažení;
odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. 2. 2008, sp. zn. II. ÚS 2268/07. Selhání státu při
ochraně rizikové skupiny osob nelze dohánět ukládáním plošných zákazů.
Protiepidemická opatření se dělají proto, aby se ochránila vnímavá a ohrožená skupina (lidé
neumírali na covid-19); regulace odpůrce však směřuje vůči neohroženým osobám (omezování
prodeje zboží a poskytování služeb není cestou pro ochranu ohrožené skupiny). Navrhovatel
poukazuje na problém opožděné hospitalizace rizikové skupiny, kterou je v případě onemocnění
žádoucí mít pod dohledem. Pokud chce odpůrce zajistit bezpečný provoz služeb, nedosáhne jej
tím, že umožní infekčním očkovaným vstup do provozoven. Navrhovatel odkazuje
na doporučení ECDC, dle nějž by za pacienta měl být považován jen ten, kdo má pozitivní
laboratorní test i symptomy.
II. 2 Vyjádření odpůrce k návrhu na zrušení mimořádného opatření
[11] Návrh dle odpůrce není důvodný. Soud má být při posuzování přiměřenosti opatření
obecné povahy zdrženlivý (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2011, č. j. 6 Ao 7/2010 - 73).
Odpůrce nařizuje mimořádná opatření na základě dostupných znalostí a při vědomí, že nejsou
dostatečné a přesné. Preferuje ochranu života a zdraví osob při současné snaze o co nejmenší
omezení chodu společnosti. V případě nejasnosti o šíření či vlastnostech koronaviru nelze
spoléhat na to, že nastane optimističtější varianta. Přiměřenost opatření posuzuje tak, že zhodnotí
současný stav šíření onemocnění covid-19 a na základě dostupných skutečností a při zohlednění
aktuálních vědeckých znalostí odhadne riziko šíření tohoto onemocnění na zdraví a životy osob;
při volbě vhodných opatření vybírá ta, která co nejvíce zpomalují šíření viru a zároveň nejméně
dopadají na obyvatelstvo a práva osob.
[12] K námitce navrhovatele, že i plně očkovaný se může nakazit a přenést virus na další
osobu, cituje odpůrce z rozsudku NSS ze dne 20. 10. 2021, č. j. 7 Ao 21/2021 – 46, odst. [35].
Již v něm soud připustil šíření viru očkovanými, avšak konstatoval, že účinnost žádného opatření
nebude absolutní; v případě vakcinace se však nepochybně jedná o prostředek způsobilý v nějaké
míře snížit riziko tohoto onemocnění. Dle odpůrce neplatí absolutně, že by osoby po prodělání
nemoci měly robustnější imunitu, která je dlouhodobá a časem nevymizí. Nedá se dopředu
odhadnout, jakou imunitní reakci u jedince proběhnuvší přirozená infekce vzbudí, zatímco
u očkovaných osob to předpokládat lze. Vyčkávání přirozeného „promoření“ je dle odpůrce
hazardní chování, neboť tato strategie může vyústit léčbou na ARO oddělení a v nejzávažnějších
případech až úmrtím; takovému stavu se přitom dá při minimálních materiálních a časových
nákladech zabránit očkováním. Rozdílný přístup k očkovaným a neočkovaným osobám má svůj
racionální základ; vakcinace vytváří v organismu očkované osoby nepříznivé podmínky
pro replikaci viru. V případě, že je očkovaná osoba virem infikována, dojde u ní ke snížení
9
Odkaz navrhovatele: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zadna-ochrana-Treti-davka-Takto-Doktorka-bori-Babise-
i-Fialu-682815
pravděpodobnosti vzniku mutací, které jsou více přenositelné na další osoby. Pokud se v opatření
ve vztahu k očkovaným osobám objevuje terminologie „bezinfekční“, je tím míněn stav,
kdy možnost přenosu viru od plně očkované osoby na ostatní klesá tak významně, že lze
od povinného testování ustoupit. Ohledně skutečnosti, že očkovaní mají výrazně menší šanci
se nakazit (a tedy i virus dále šířit), se odpůrce odvolává na sdělení CDC
10
ze dne 7. 6. 2021.
Poukazuje též na rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2021, č. j. 2 Ao 7/2021 – 157; soud v něm
vyslovil, že i když očkování není jediný a dokonalý nástroj ochrany proti koronaviru (takový
neexistuje), je podle dostupných informací bezpečný, přiměřeně účinný a snadno dostupný,
přičemž aspekt solidarity při ochraně před nákazou má s přibývajícím časem ustupovat
ve prospěch svobody volby a s tím spojené nutnosti unést důsledky s touto volbou spojené.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
III. 1 Odpadnutí části předmětu řízení
[13] Nejvyšší správní soud již rozsudkem ze dne 20. 4. 2022, č. j. 2 Ao 22/2021 – 38, vyslovil
na návrh jiného navrhovatele v souladu s §13 odst. 4 pandemického zákona, že napadené
mimořádné opatření bylo v části čl. I bodu 3 písm. b) ve slovech „nebo, s výjimkou dítěte do dovršení
12 let věku, nesplňuje podmínky stanovené v bodu I/17; provozovatelům uvedených provozoven se nařizuje u osoby, která
musí splňovat podmínky podle bodu I/17, splnění těchto podmínek kontrolovat při vstupu do prostor nebo v případě, že
kontrolu při vstupu neumožňují provozní podmínky provozovatele, nejpozději před poskytnutí m služby; osobě se nařizuje
provozovateli splnění podmínek podle bodu I/17 prokázat; v případě, že osoba splnění podmínek podle bodu I/17 při
vstupu neprokáže, zakazuje se provozovateli takovou osobu vpustit do prostor provozovny; pokud ke kontrole dochází před
poskytnutím služby, provozovateli se zakazuje poskytnout takové osobě službu; tyto podmínky se nevztahují na provozovny
stravovacích služeb, které neslouží pro veřejnost, a na prodej jídla s sebou s tím, že osobě se zakazuje takto zakoupené jídl o
konzumovat ve vnitřních i vnějších prostorech provozovny“ a čl. I bodu 6 písm. b) ve slovech „nebo, s výjimkou dítěte
do dovršení 12 let věku, nesplňuje podmínky stanovené v bodu I/17, není -li dále uvedeno jinak“ v rozporu
se zákonem.
[14] Jelikož navrhovatel v projednávané věci napadl celé mimořádné opatření, jehož shora
definované části již NSS shledal rozpornými se zákonem, zabýval se soud tím, zda jsou v rozsahu
těchto částí splněny podmínky nynějšího řízení pro rozhodnutí ve věci samé. Jednou z nich je
totiž existence předmětu řízení; jeho odpadnutí je neodstranitelným nedostatkem podmínek
řízení, pro který soud návrh odmítne podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[15] K odpadnutí předmětu řízení v abstraktním přezkumu opatření obecné povahy může
dojít tak, že jej soud v jiném řízení zruší (srov. usnesení NSS ze dne 11. 6. 2021,
č. j. 8 Ao 9/2021 - 43, č. 4220/2021 Sb. NSS). Pandemický zákon umožňuje soudu přezkoumat
také mimořádné opatření, které v průběhu řízení o jeho zrušení pozbylo platnosti
(§13 odst. 4 pandemického zákona). V takovém případě neodpadá předmět řízení, pokud jde
o přezkum zákonnosti napadeného opatření, přestože již bylo zrušeno novým opatřením obecné
povahy, protože soud může vynést deklaratorní výrok určující jeho nezákonnost (srov. bod [28]
rozsudku NSS ze dne 14. 4. 2021, č. j. 8 Ao 1/2021 - 133, č. 4187/2021 Sb. NSS). Jak ovšem
NSS konstatoval v usnesení sp. zn. 8 Ao 9/2021, i deklaratorní výrok ve smyslu
§13 odst.4 pandemického zákona má účinky erga omnes, shodně jako v případě zrušení opatření
obecné povahy nebo jeho části. Byť soud nezákonnost deklaruje v rámci řízení zahájeného
na návrh konkrétního navrhovatele, který tvrdí, že bylo opatřením obecné povahy zasaženo
do jeho práv, účinky rozhodnutí dopadají na všechny potenciální adresáty daného opatření
10
Odkaz odpůrce: https://www.cdc.gov/media/releases/2021/p0607-mrna-reduce-risks.html
obecné povahy. V případě dalších řízení o návrhu na vyslovení nezákonnosti opatření obecné
povahy nebo jeho části, jehož nezákonnost již byla vyslovena, proto materiálně dojde
k vyprázdnění předmětu řízení, neboť žádný navrhovatel by již nemohl dosáhnout lepšího
výsledku, než je právě již dříve učiněné prohlášení nezákonnosti s účinky erga omnes. Proto je třeba
další návrhy odmítnout stejně jako v případě zrušení opatření obecné povahy v jiném řízení.
Takto soud může postupovat pouze tehdy, jestliže se navrhovatel domáhá deklarace
nezákonnosti v rozsahu, v jakém soud nezákonnost opatření obecné povahy již deklaroval
(srov. usnesení NSS ze dne 11. 2. 2022, č. j. 9 Ao 42/2021 – 36).
[16] V řešeném případě se navrhovatel domáhá vyslovení nezákonnosti mimořádného
opatření také v téže části [čl. I bod 3 písm. b) mimo věty „zakazuje zákazníkovi vstoupit do vnitřních
a vnějších prostor provozovny, pokud vykazuje klinické příznaky onemocnění covid-19“ a čl. I bod 6 písm. b)
ve slovech „nebo, s výjimkou dítěte do dovršení 12 let věku, nesplňuje podmínky stanovené v bodu I/17, není -li dále
uvedeno jinak“], v jaké již NSS dříve deklaroval jeho nezákonnost. V tomto rozsahu tudíž účinky
rozsudku sp. zn. 2 Ao 22/2021 dopadají i na navrhovatele; v této části návrhu jsou proto dány
důvody jej odmítnout podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
III. 2 Aktivní procesní legitimace navrhovate le a neprojednatelná námitka
[17] Nejvyšší správní soud konstatuje, že s ohledem na svou přechozí judikaturu
(srov. např. rozsudky NSS ze dne 14. 4. 2021, č. j. 8 Ao 1/2021 - 133, č. 4187/2021 Sb. NSS,
bod [34]; ze dne 21. 5. 2021, č. j. 8 Ao 7/2021 - 44, bod [25]; či ze dne 25. 10. 2021,
č. j. 9 Ao 20/2021 - 59, bod [23]) si je vědom skutečnosti, že v případě některých navrhovatelem
napadených (zbývajících) částí mimořádného opatření by jeho aktivní procesní legitimace byla
dána; jedná se zejména o ustanovení upravující zákaz vstupu zákazníků nesplňujících podmínky
tzv. bezinfekčnosti do vybraných provozoven služeb, jichž navrhovatel alespoň dle svého
plausibilního tvrzení běžně využívá, a samotný bod definující tento status. U jiných napadených
ustanovení mimořádného opatření je naplnění aktivní procesní legitimace navrhovatele značně
problematické; to se týká zejména částí opatření zavádějících toliko „technická“ omezení či
regulujících vstup do provozoven služeb, u nichž navrhovatel ani netvrdí žádné konkrétní
dotčení na svých právech. Konečně u některých ustanovení ukládajících povinnosti pouze
provozovatelům služeb by jeho aktivní procesní legitimace nebyla dána z důvodu neexistence
přímého a bezprostředního vztahu mezi jeho právní sférou a těmito povinnostmi; to platí také
pro zákazy vztahující se pouze na osoby vykazující klinické příznaky onemocnění.
[18] Soud nicméně shledal, že návrh je v celé jeho zbývající části (tedy krom té, která již byla
odmítnuta pro odpadnutí předmětu řízení) zjevně neopodstatněný. V takové procesní situaci, kdy
by jedna zbývající část návrhu musela být odmítnuta pro absenci aktivní procesní legitimace
navrhovatele a druhá zbývající část návrhu by byla stejně tak odmítnuta, avšak pro zjevnou
neopodstatněnost, nepovažoval soud za účelné a hospodárné, aby se podrobně zabýval
naplněním aktivní procesní legitimace navrhovatele ve vztahu ke každému jednotlivému
zbývajícímu napadenému ustanovení (či dokonce dílčímu pravidlu) daného mimořádného
opatření. Předpoklady plného věcného přezkumu žádného z nich totiž v nyní projednávané věci
stejně nejsou dány. Soud konstatuje, že obdobně postupoval již např. v usneseních ze dne
31. 1. 2022, č. j. 8 Ao 31/2021 - 109, ze dne 24. 2. 2022, č. j. 8 Ao 34/2021 - 78, ze dne
19. 5. 2022, č. j. 2 Ao 27/2021 - 23, ze dne 15. 6. 2022, č. j. 2 Ao 24/2021 - 36, či ze dne
29. 6. 2022, č. j. 2 Ao 25/2021 - 60.
[19] Navrhovatel brojí proti odlišnému zacházení s neočkovanými vůči očkovaným mimo jiné
argumenty, že ochrana poskytovaná vakcinací v čase postupně klesá až k vymizení (k prokázání
čehož označil důkazní prostředky); imunitu z očkování má předčit ta z prodělání nemoci, neboť
jedině v takovém případě dojde k ochraně sliznic sekrečními IgA protilátkami. Soud nicméně
konstatuje, že navrhovatel nedoložil (prostřednictvím pozitivního výsledku PCR testu ani
jakýmkoli jiným způsobem), že by onemocnění covid-19 prodělal; sám uvádí, že o tom nemá
žádný doklad, byť se domnívá, že tomu tak pravděpodobně bylo. Jestliže ovšem navrhovatel
v projednávané věci neprokázal, že je v postavení osoby prodělavší onemocnění covid-19, pak
se nikterak nedotýká konkrétně jeho právní sféry, na jak dlouho je mimořádným opatřením
uznávána tzv. bezinfekčnost po prodělání nemoci a jak dlouho a nakolik srovnatelně tento stav
trvá na základě očkování. Nemá-li totiž sám navrhovatel imunitu získanou proděláním
onemocnění, je z hlediska jeho přístupu k vymezeným službám a akcím irelevantní, jak odpůrce
k postinfekční imunitě přistupuje; stejně tak je pro srovnatelnost postavení navrhovatele
s očkovanými osobami nerozhodné, zdali je účinnější a pro boj s epidemií covid-19 efektivnější
imunita získaná očkováním, nebo proděláním onemocnění. Případná nezákonnost mimořádného
opatření spočívající ve způsobu uznávání tzv. bezinfekčnosti na základě imunity získané
očkováním nebo proděláním nemoci, stejně jako případný nedostatek odůvodnění mimořádného
opatření tkvící v nedostatečném zdůvodnění takového přístupu nemohou navrhovatele zkrátit
na jeho právech. Totéž platí o poukazech na odpůrcem neuznávané protilátky po prodělání
nemoci; o nich navrhovatel ani netvrdí, že je má laboratorně naměřeny. Soudy ve správním
soudnictví jsou povolány k ochraně veřejných subjektivních práv konkrétních fyzických osob
(§2 s. ř. s.), tzv. actio popularis zákon nepřipouští. Nejvyšší správní soud se tedy otázkami
klesajícího účinku očkování ani srovnáváním povahy postvakcinační a postinfekční imunity věcně
vůbec nezabýval; neprovedl proto ani navrhovatelem k této problematice navržené důkazní
prostředky stručně soudem shrnuté v odst. [9] tohoto rozhodnutí. K této procesní situaci srov.
shodně odst. [39] rozsudku sp. zn. 8 Ao 2/2022 a odst. [23] rozsudku sp. zn. 2 Ao 25/2021;
obdobně odst. [29] rozsudku sp. zn. 2 Ao 32/2021 či odst. [27] rozsudku sp. zn. 2 Ao 33/2021.
III. 3 Zjevná neopodstatněnost zbytku návrhu
[20] Podle §13 odst. 3 pandemického zákona, je-li návrh zjevně neopodstatněný, soud jej mimo ústní
jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne. Nejvyšší správní soud již dříve podrobně vyložil,
že institut zjevné neopodstatněnosti má své místo mimo jiné tam, kde se již ve své rozhodovací
praxi obdobnou věcí zabýval, rozhodl zamítavým rozsudkem a nemá důvod se od svého dříve
vyjádřeného právního názoru odchýlit. Jedná se o specifický režim soudního přezkumu podle
pandemického zákona, jehož účelem je zrychlené a zjednodušené rozhodnutí o návrhu
(srov. např. usnesení NSS ze dne 18. 5. 2021, č. j. 5 Ao 2/2021 - 52, č. 4211/2021 Sb. NSS,
body [10] - [13], či ze dne 8. 7. 2021, č. j. 7 Ao 19/2021 - 19). Postup zvolený v takových
případech zdejším soudem aproboval i Ústavní soud (viz např. usnesení ze dne 22. 6. 2021,
sp. zn. III. ÚS 1482/21, ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. III. ÚS 1498/21, či ze dne 17. 8. 2021,
sp. zn. II. ÚS 2129/21).
[21] Navrhovatel předně brojí proti nedostatečnosti odůvodnění napadeného opatření.
Odpůrce dle něj nepředložil úvahu, proč považuje očkované osoby za bezinfekční; nevysvětlil ani
samotnou potřebu plošných opatření či důvody pro odlišné zacházení s neočkovanými vůči
očkovaným. Nejvyšší správní soud konstatuje, že problematikou namítané nepřezkoumatelnosti
napadeného opatření se již zabýval v odst. [33] rozsudku sp. zn. 2 Ao 22/2021, odst. [31]
rozsudku sp. zn. 2 Ao 21/2021 či odst. [29] – [30] rozsudku sp. zn. 2 Ao 23/2021. V těchto
rozhodnutích naznal, že z odůvodnění napadeného opatření vyplývá, jak odpůrce přistupuje
k jednotlivým skupinám osob a z jakých důvodů favorizuje ve vztahu k podmínkám pro vstup
do některých vnitřních a venkovních prostor, pro účast na hromadných akcích nebo jiných
činnostech (čl. I bod 17 mimořádného opatření) očkované osoby a osoby s laboratorně
potvrzeným onemocněním covid-19 do 180 dní, a to před neočkovanými osobami, které
podmínku prodělání nemoci v posledních 180 dnech nesplňují (odkázal na str. 19 mimořádného
opatření). Ve vztahu k očkovaným osobám lze citovat: „pravděpodobnost, že očkovaná osoba zavleče
nákazu, je podstatně nižší, a zároveň je podstatně nižší pravděpodobnost, že se v případě výskytu pozitivní osoby
očkovaná osoba nakazí. Zároveň v případě nákazy pravděpodobně infekci výrazně méně šíří a nakazí tak, jestli
vůbec, výrazně menší počet osob než osoba nenaočkovaná. Očkování tedy znamená zásadní výhodu,
pravděpodobnost zavlečení infekce, pravděpodobnost získání infekce a pravděpodobnost dalšího šíření infekce je
ve srovnání s osobou nenaočkovanou výrazně nižší.“ Dále NSS uvedl, že odpůrce v kapitolách I.
Zhodnocení aktuální epidemické situace a II. Hodnocení rizika napadeného opatření popisuje toho času
aktuální vývoj epidemické situace nejprve v zemích Evropské unie, následně konkrétně v České
republice. Opatření obsahuje popis stavu vytíženosti nemocnic, odkazy na denní přehled o počtu
osob s nově prokázaným onemocněním covid-19, datové sady pro hodnocení vývoje
onemocnění covid-19 v časové ose, aktuální přehled očkování či týdenní reporty o trendech
a vývoji, včetně proočkovanosti v EU.
[22] Navrhovatel se sice domáhá zrušení, resp. deklarace nezákonnosti celého napadeného
opatření, ve svém návrhu však nevznáší zhola žádné výhrady proti konkrétní regulaci
jednotlivých služeb či hromadných akcí (čl. I body 1 – 16). Brojí výhradně proti stanovení
podmínek tzv. bezinfekčnosti (čl. I bodu 17); jeho argumentaci lze shrnout tak, že neočkované
osoby (neprodělavší onemocnění covid-19, stejně jako ty, které prodělání nemoci - podobně jako
navrhovatel - nemohou prokázat) byly diskriminovány tím, že nemohly užívat vymezených služeb
a navštěvovat některé akce. Touto problematikou se již NSS zevrubně zabýval ve svých
rozsudcích ze dne 2. 2. 2022, č. j. 8 Ao 2/2022 - 53, a ze dne 21. 4. 2022, č. j. 8 Ao 9/2022 - 101.
V nich jak z hlediska namítané diskriminace neočkovaných osob, tak i tvrzené nepřiměřenosti
posuzoval zákonnost čl. I bodu 15 mimořádného opatření odpůrce ze dne 29. 12. 2021,
č. j. MZDR 14601/2021-34/MIN/KAN; dané ustanovení stanovilo s účinností od 3. 1. 2022
jako podmínku pro vstup osob do některých vnitřních a venkovních prostor nebo pro účast
na vybraných hromadných akcích prokázání tzv. bezinfekčnosti, jež byla upravena shodně, jako je
tomu v nyní napadeném opatření čl. I bodem 17.
[23] V nynější věci navrhovatel nesouhlasí s východiskem odpůrce, že očkované osoby nejsou
s těmi neočkovanými ve srovnatelném postavení. Argumentuje tím, že i očkovaní lidé se mohou
znovu nakazit a šířit virus ve svém okolí; nejsou tedy bezinfekční a potvrzení o očkování proto
nelze považovat za průkaz bezinfekčnosti. Zároveň mohou mít vakcinované osoby stejnou
virovou nálož jako ty neočkované, resp. jednou ze studií nebyl zjištěn žádný signifikantní rozdíl
v prahových hodnotách virového cyklu mezi očkovanými a neočkovanými. K prokázání právě
těchto tvrzení označil navrhovatel řadu důkazních prostředků shrnutých v odst. [6] tohoto
rozhodnutí. Nejvyšší správní soud ovšem zdůrazňuje, že odpůrce nepopírá skutečnost, že také
vakcinované osoby mohou (v nějaké míře) šířit onemocnění covid-19; sám tedy připouští, že
i očkovaní mohou nakazit lidi ve svém okolí. To ostatně plyne i z důkazů, jež zdejší soud provedl
v řízení sp. zn. 8 Ao 9/2022. Např. ze studie Community transmission and viral load kinetics of the
SARS-CoV-2 delta (B.1.617.2) variant in vaccinated and unvaccinated individuals in the UK: a prospective,
longitudinal, cohort study publikované v časopisu The Lancet soud zjistil, že očkované osoby
s průlomovou infekcí mají vrchol virové nálože podobný případům neočkovaných osob,
a mohou proto účinně šířit infekci (včetně přenosu na další očkované osoby). Zároveň ovšem
seznal, že vakcinace snižuje riziko nákazy variantou delta a urychluje vymizení viru
(srov. odst. [89] rozsudku sp. zn. 8 Ao 9/2022). Také ze studie Viral dynamics of SARS-CoV-2
variants in vaccinated and unvaccinated individuals (medRxiv, 25. 8. 2021) vyplynulo, že akutní infekce
u očkovaných a neočkovaných osob vykazuje podobné bujení a vrchol; očkované osoby proto
mohou být stejně infekční jako osoby neočkované, a to v počáteční fázi infekce. Zároveň
ale zjistil, že očkované osoby jsou infekční po kratší dobu, což snižuje další přenos infekce
(srov. odst. [91] téhož rozsudku). I z článku How do vaccinated people spread delta? What the science says,
publikovaného v časopise Nature vyplývá, že očkované osoby nakažené variantou delta mají
v nosní dutině stejné množství viru jako osoby neočkované (srov. odst. [97] téhož rozsudku).
Soud proto v projednávané věci shledal nadbytečným provádět navrhovatelem označené důkazy,
neboť měly prokázat toliko skutečnosti, které nejsou mezi stranami sporné, případně je zdejší
soud již zjistil v jiném řízení. Nadto soud poukazuje, že důkaz analýzou MUDr. Čížka neprovedl
ani ve věci sp. zn. 2 Ao 23/2021 (srov. odst. [47] daného rozsudku).
[24] Pokud jde o navrhovatelem kritizovaný pojem tzv. bezinfekčnost, soud (s ohledem na shora
připuštěnou možnost šíření onemocnění covid-19 také očkovanými osobami) konstatuje, že tento
termín v pojetí mimořádného opatření odpůrce skutečně nutně neznamená stav, kdy člověk
nevylučuje choroboplodné zárodky a není tedy schopen nakazit osoby ve svém okolí. Odpůrce
však ani netvrdí, že daný pojem užívá jako terminus technicus vědecké (epidemiologické)
terminologie. V napadeném opatření explicitně uvádí, že si je vědom toho, že „pojem bezinfekčnost
není v daném kontextu plně jednoznačně odpovídajícím termínem pro daný stav a v praxi prostředky, které ji mají
objektivizovat, ji stoprocentně nezaručují, ale pro zjednodušení celé komunikace byl zvolen tento jednoslovný pojem,
jakožto termín vyjadřující nízké epidemiologické riziko u osob prokazujících se dokladem o bezinfečnosti“
(viz str. 18 napadeného opatření). Toto vysvětlení přitom NSS akceptoval již v odst. [74]
rozsudku sp. zn. 8 Ao 2/2022. Dle soudu se jedná o určitou zjednodušující slovní zkratku
zavedenou zřejmě za účelem srozumitelnosti (mediální komunikovatelnosti) opatřením stanovené
regulace jejímu širokému spektru adresátů. Jakkoli může být do jisté míry matoucí a nepříliš
vhodné, že odpůrce zvolil pro stav nízkého epidemiologického rizika termín mající v odborném
jazyce specifický (odlišný) význam, není to rozhodně důvodem nezákonnosti napadeného
opatření. Byť tedy lze připustit, že bylo v rozporu s toho času aktuálními vědeckými poznatky
označovat očkované osoby za bezinfekční ve smyslu osob neschopných šířit virus, nepodařilo
se navrhovateli zpochybnit, že by tyto osoby nepřestavovaly nižší riziko pro zdravotní systém.
[25] Jak Nejvyšší správní soud uvedl již např. v rozsudku ze dne 18. 5. 2022,
č. j. 2 Ao 23/2021 – 40, odst. [47], toliko fakt, že určité odborné stanovisko dospívá k závěru,
že očkované osoby nemají imunitu natolik kvalitní, aby je ochránila před nakažením a zároveň
osoby v jejich okolí před přenosem nákazy, nezpochybňuje další odpůrcem deklarované přínosy
očkování; rozhodné je, že očkované osoby jsou v případě nákazy s větší pravděpodobností
chráněny před závažným průběhem onemocnění a představují proto pro zdravotní systém
z hlediska zahlcení menší nebezpečí než osoby neočkované (obdobně srov. odst. [39] - [40]
rozsudku sp. zn. 2 Ao 32/2021, odst. [20] rozsudku sp. zn. 2 Ao 24/2021 či odst. [28] - [29]
rozsudku sp. zn. 2 Ao 33/2021). Z odůvodnění mimořádného opatření vyplývá, že očkované
osoby byly favorizovány ve vztahu k možnosti prokázat tzv. bezinfekčnost podle čl. I bodu 17
mimořádného opatření z důvodu, že mají v případě setkání s člověkem nemocným covid-19 nižší
riziko nákazy, zkracuje se u nich doba vylučování viru, v jejich organismu jsou vytvořeny
nepříznivé podmínky pro replikaci viru a během nákazy jsou s větší pravděpodobností chráněny
před závažným průběhem onemocnění. Nepředstavují proto z hlediska dosažení cíle sledovaného
mimořádným opatřením, kterým je zejména ochrana systému zdravotní péče před přetížením,
takové riziko jako neočkované osoby (srov. odst. [84] – [85] rozsudku sp. zn. 8 Ao 2/2022).
Neočkovaným osobám, které nemoc neprodělaly, tedy nebylo umožněno využívat vymezené
služby z odborných (medicínských) důvodů. Tyto odborné předpoklady, z nichž odpůrce vyšel
v odůvodnění mimořádného opatření, navrhovatel v tomto řízení relevantně nezpochybnil;
skutečnost, že očkovaní také šíří virus do okolí a mohou dosahovat stejné virové nálože jako
neočkovaní, není s to vyvrátit další přednosti vakcinace proti covid-19. V odst. [109] rozsudku
sp. zn. 8 Ao 9/2022 pak NSS zopakoval: „Navrhovateli se nepodařilo vyvrátit tvrzení odpůrce, že se
neočkované osoby snáze nakazí při styku s infekční osobou a že mohou mít závažnější průběh onemocnění.
Současně z odborných podkladů provedených soudem k důkazu vyplývá, že rychlejší pokles virové nálože
u očkovaných osob může mít vliv na další šíření infekce ve společnosti. Neočkované osoby, které onemocnění
neprodělaly, naopak mohou být při nákaze více nakažlivé pro své okolí (zejména z hlediska doby, po kterou
mohou vir šířit).“ Platí proto i nadále závěry vyslovené v odst. [78] rozsudku sp. zn. 8 Ao 2/2022,
v němž zdejší soud dospěl k závěru, že neočkované osoby bez prodělaného onemocnění
se nenacházejí ve srovnatelném postavení s očkovanými osobami; nejsou diskriminovány tím,
že jim čl. I bod 17 mimořádného opatření neumožňuje prokázat tzv. bezinfekčnost
prostřednictvím negativního výsledku PCR testu, a tedy provádět činnosti a využívat služby
regulované mimořádným opatřením. Zvýhodňování osob očkovaných a prodělavších
onemocnění covid-19 před méně než 180 dny vůči ostatním proto nevykazuje znaky libovůle
a nepředstavuje porušení čl. 7 a čl. 10 Listiny, neboť je založeno na racionálních shora uvedených
důvodech.
[26] Napadené opatření dle navrhovatele trestá neočkované osoby a snaží se je nedůvodnými
omezeními donutit k očkování. Zdejší soud však již vyslovil, že z odůvodnění mimořádného
opatření nevyplývá, že by jeho cílem mělo být nepřímé donucení neočkovaných osob k očkování
stanovením určitých zákazů a omezení. V odst. [81] – [85] rozsudku sp. zn. 8 Ao 2/2022
konstatoval: „osoby nelze vyloučit z provádění činností a využívání služeb regulovaných mimořádným opatřením
jen z toho důvodu, že nepodstoupily dobrovolné očkování. Dokud není stanovena očkovací povinnost,
je na každém, aby se sám rozhodl, zda se nechá naočkovat, či nikoliv. (…) Nátlak na očkování skrze
mimořádné opatření by proto sám o sobě nepředstavoval legitimní cíl, který by ospravedlňoval stanovená omezení
neočkovaných osob, které onemocnění covid-19 v poslední době neprodělaly. (…) Z odůvodnění mimořádného
opatření nicméně nevyplývá, že by jeho cílem mělo být donutit neočkované osoby k očkování stanovením určitých
zákazů a omezení. Podle odůvodnění mimořádného opatření i tvrzení odpůrce v průběhu řízení před soudem bylo
cílem to, aby došlo ke zmenšení rizika přenosu onemocnění mezi jedinci a ke snížení rizika dalšího zhoršení
epidemické situace v celé populaci tak, aby se předešlo zahlcení a zhroucení zdravotního systému. (…) Odpůrce
v této souvislosti vzal v úvahu skutečnost, že osoby neočkované bez imunity získané prodělanou nemocí mohou být
onemocněním covid-19 více postiženy na zdraví, a představují tak pro zdravotní systém větší hrozbu. (…)
Odpůrcem tvrzeným cílem napadeného mimořádného opatření proto je jak ochrana nejvíce zranitelných osob,
tak ale zejména zdravotního systému jako celku“ (shodně srov. např. rozsudky NSS ze dne 9. 6. 2022,
č. j. 2 Ao 32/2021 – 44, odst. [45]; ze dne 15. 6. 2022, č. j. 2 Ao 24/2021 – 36, odst. [25]; ze dne
16. 6. 2022, č. j. 2 Ao 33/2021 – 29, odst. [21]; či ze dne 29. 6. 2022, č. j. 2 Ao 25/2021 - 60,
odst. [33]).
[27] Navrhovatel dále namítá, že podmínky tzv. bezinfekčnosti (čl. I bod 17 napadeného
opatření) jsou nepřiměřené. NSS se otázkou přiměřenosti takové regulace podrobně zabýval již
v části IV. 5 rozsudku sp. zn. 8 Ao 2/2022, na kterou v podrobnostech odkazuje. V tomto
rozsudku shrnul, že cílem mimořádného opatření bylo, „aby došlo ke zmenšení rizika přenosu
onemocnění mezi jedinci a ke snížení rizika dalšího zhoršení epidemické situace v celé populaci tak,
aby se předešlo zahlcení a zhroucení zdravotního systému. […] Odpůrce v této souvislosti vzal v úvahu skutečnost,
že osoby neočkované bez imunity získané prodělanou nemocí mohou být onemocněním covid-19 více postiženy
na zdraví, a představují tak pro zdravotní systém větší hrozbu.“ Tento cíl shledal soud legitimním
(viz odst. [85] citovaného rozsudku). Navrhovatel relevantně nezpochybnil tvrzení odpůrce,
že očkování představuje účinný nástroj z hlediska ochrany před závažným průběhem onemocnění
a případným úmrtím; tím přispívá sekundárně k ochraně zdravotního systému před přetížením.
Platí proto i nadále závěry rozsudku sp. zn. 8 Ao 2/2022, v jehož odst. [86] soud uvedl,
že „zamezení kontaktu těchto osob na místech a v situacích, kde je objektivně vyšší míra rizika přenosu viru,
proto přispívá jednak k tomu, aby se zmenšilo riziko přenosu onemocnění v populaci, jednak k tomu, aby se tyto
osoby nenakazily. Tím je zprostředkovaně chráněn zdravotní systém, který bude v případě úspěšného omezení
šíření viru v rizikové populaci zatížen menším množstvím případů závažného průběhu onemocnění. Omezení této
skupiny osob tím, že nemohou podle čl. I bodu 15 (nyní čl. I bodu 17) mimořádného opatření žádným
způsobem prokázat svoji tzv. bezinfekčnost, je proto nástrojem způsobilým k dosažení cíle sledovaného
mimořádným opatřením.“ Ani na tomto závěru ničeho nemění skutečnost, že i očkované osoby
mohou onemocnění dál šířit a dosahovat stejné virové nálože jako neočkovaní. Rozhodující totiž
je, že tyto osoby jsou v případě nákazy chráněny před závažným průběhem onemocnění;
představují proto pro zdravotní systém z hlediska zahlcení daleko menší nebezpečí než osoby
neočkované (srov. odst. [31] rozsudku sp. zn. 2 Ao 33/2021).
[28] V odst. [89] rozsudku sp. zn. 8 Ao 2/2022 NSS dále vyslovil, že „je proto logické, že odpůrce
při zvažování toho, zda uzavřít provozovny nebo úplně znemožnit poskytování služeb, nebo zda omezit z jejich
využívání pouze rizikové osoby, přistoupil na variantu, která má nižší ekonomické a společenské dopady
a která je současně schopná ochránit systém zdravotní péče. Zvolil tedy omezení pouze těch osob, které pro chybějící
očkování nebo imunitu z prodělané nemoci představují největší riziko, včetně toho, že vypustil nejméně ohroženou
skupinu dětí do 12 let. (…) Soud proto považuje s ohledem na tyto okolnosti za ještě přiměřené, že došlo oproti
dřívějšímu stavu ke zpřísnění podmínek, za kterých je možné využívat některé služby a účastnit se některých akcí.
Jestliže totiž existuje podle odpůrce relativně účinná ochrana proti těžkému průběhu onemocnění (byť není
vyloučeno, že se jím člověk i přes očkování nakazí), není důvod k úplnému zavření provozoven a služeb, tak jak
tomu bylo např. na jaře 2021. Naopak je namístě regulaci směřovat vůči těm osobám, které mohou být tímto
onemocněním nejvíce ohroženy a mohou tak následně ohrozit zdravotní systém. Jednak tím dochází
k minimalizaci zásahu do práv a právem chráněných zájmů provozovatelů podniků a služeb, jednak je tím
dosaženo ochrany zdraví neočkovaných osob a fungování zdravotního systému jako celku.“ Nejvyšší správní
soud nadto zdůrazňuje, že čl. I bod 3 písm. b) a bod 6 písm. b) mimořádného opatření [zakazující
zákazníkům, kteří neprokáží svou bezinfekčnost dle čl. I bodu 17, využít stravovacích
a ubytovacích služeb] byly shledány v rozporu se zákonem (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 4.
2022, č. j. 2 Ao 22/2021 – 38). Jak již soud uvedl v odst. [90] rozsudku sp. zn. 8 Ao 2/2022,
v případě zbývajících mimořádným opatřením vymezených služeb „jde například o kadeřnictví,
kosmetické služby, sportoviště, wellness, využívání lyžařských vleků, skupinové prohlídky galerií nebo zoo
nebo o návštěvu kulturních akcí. Nejvyšší správní soud nevylučuje, že využívání zmíněných služeb může pro určité
skupiny osob patřit k běžnému způsobu života a trávení volného času. Nejedná se nicméně o nezbytné služby,
bez kterých by nebylo možné na základní životní úrovni fungovat (oproti např. jízdě ve veřejné hromadné dopravě
nebo nákupu potravin). Vyloučení z využívání těchto služeb sice může pro někoho představovat citelnou újmu,
nepředstavuje však natolik intenzivní zásah jako případný úplný „lock down“ neočkovaných osob. Dokonce
i některé z takto regulovaných služeb mohou tyto osoby nadále využívat, pokud jde o důležité důvody (…). Jsou
omezeny toliko ve využívání zbytných služeb, které jsou zpravidla spojeny s trávením volného času a které určitým
způsobem přispívají k pohodlnějšímu životu. Tyto služby jsou navíc rizikové z pohledu epidemie, neboť při jejich
využívání zpravidla nelze používat ochranné prostředky k zamezení šíření nákazy (např. respirátor), a současně
jsou spojeny se setkáváním různých skupin osob.“
[29] Jde-li o otázku, zda je napadené opatření přiměřené z hlediska zvoleného způsobu
regulace (tedy zda neexistují jiné nástroje, které do práv neočkovaných osob zasahují méně
intenzivně a legitimního cíle dosahují se srovnatelným účinkem), soud v rozsudku
sp. zn. 8 Ao 2/2022 v odst. [88] dospěl k závěru, že tímto nástrojem není prokazování
se negativním výsledkem PCR testu; v nyní projednávané věci navrhovatel nezmiňuje žádný jiný
srovnatelný nástroj.
[30] Závěrem Nejvyšší správní soud konstatuje, že není jeho úkolem (a ani v jeho odborné
kompetenci) posuzovat, zda odpůrce neselhal při ochraně rizikové skupiny osob či dostatečně
řešil problém jejich opožděné hospitalizace. Z hlediska přezkumu napadeného opatření
je relevantní, jestli je odpůrcem deklarovaný cíl legitimní, jím zvolená regulace s to jej dosáhnout
a z ní plynoucí omezení nezbytná a přiměřená; naznal přitom, že tomu tak je.
IV. Závěr a náklady řízení
[31] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené návrh v části odmítl pro odpadnutí
předmětu řízení (výrok I.); ve zbytku jej, v návaznosti na svoji předchozí rozhodovací praxi
v obdobných věcech, shledal zjevně neopodstatněným, a proto jej podle §13 odst. 3 věty první
pandemického zákona odmítl jako zjevně neopodstatněný (výrok II.).
[32] Rozhodnutí o nákladech řízení vychází u části odmítnuté z §60 odst. 3 s. ř. s. (podle nějž
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut) a u části
odmítnuté pro zjevnou neopodstatněnost z principu úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1
větou první s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021,
č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III.4). Navrhovatel (na základě zjednodušeného posouzení věci)
v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému
odpůrci v řízení žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto mu soud jejich
náhradu nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. července 2022
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu