ECLI:CZ:NSS:2022:2.AZS.133.2022:22
sp. zn. 2 Azs 133/2022 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: M. A., zastoupené Organizací
pro pomoc uprchlíkům, z. s., se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti sdělení žalovaného ze dne 6. 4. 2022,
č. j. OAM-17617-10/ZM-2022, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2022, č. j. 57 A 47/2022 - 24,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2022, č. j. 57 A 47/2022 - 24, se z r uš uj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný dne 6. 4. 2022 žalobkyni jako držitelce zaměstnanecké karty na základě její
žádosti ze dne 28. 2. 2022 sdělil, že nesplňuje podmínky podle §42g odst. 7 a 8 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“), pro zaměstnání na pracovním místě seřizovač montážní linky
u zaměstnavatele Gerresheimer Horsovsky Tyn spol. s r. o. Současně žalobkyni poučil,
že s ohledem na §168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců se proti sdělení nelze odvolat.
[2] Žalobkyně přesto podala proti sdělení odvolání a také žalobu podle §65 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský
soud“) v odůvodnění citoval účinné znění §168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Dále uvedl,
že podle ustálené praxe je sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele správním
rozhodnutím. Odkázal přitom na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2021,
č. j. 8 Azs 56/2021 - 41. S ohledem na zásadu subsidiarity soudního přezkumu posoudil krajský
soud podání stěžovatelky jako odvolání. Přípustnost odvolání proti sdělení podle §42g odst. 9
zákona o pobytu cizinců je podle něj dána na základě §170b odst. 1 téhož zákona. Měl-li totiž
zákonodárce v úmyslu vyloučit odvolání proti tomuto sdělení, musel by tak učinit výslovně.
Krajský soud proto usnesením označeným v záhlaví žalobu odmítl a věc postoupil k vyřízení
Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „komise“).
II. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření k ní
[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
Poukázal na §168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 2. 8. 2021, podle něhož
se nepoužijí ustanovení části druhé a třetí správního řádu mimo jiné na řízení
podle §42g odst. 7 až 11 téhož zákona. Stěžovatel dále uvedl, že smysl a účel §170b odst. 1
zákona o pobytu cizinců je jiný, než mu přisuzuje krajský soud. Jedná se totiž o zvláštní úpravu
vůči zákonu č. 500/2004 Sb., správní řád, který upravuje rozklad jako řádný prostředek proti
rozhodnutí, které vydal v prvním stupni ústřední správní úřad. Smyslem uvedeného ustanovení je
tedy vyloučit obecnou úpravu rozkladu.
[4] Stěžovatel nezpochybnil, že sdělení o splnění či nesplnění podmínek pro změnu
zaměstnavatele je materiálně rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Nejedná se však
o rozhodnutí podle §67 správního řádu, a proto proti němu nelze podat opravný prostředek
podle správního řádu. Stěžovatel je tedy přesvědčen, že žaloba proti jeho sdělení nebyla
nepřípustná.
[5] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že sice z opatrnosti podala proti
sdělení stěžovatele i správní žalobu, ale považuje za správné, že bude její podání projednáno jako
odvolání. Žalobkyně je přesvědčena, že sdělení podle §42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců
je správním rozhodnutím; k tomu odkazuje na již citované usnesení Nejvyššího správního soudu
č. j. 8 Azs 56/2021 - 41.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že je důvodná.
[7] V posuzované věci není sporu o tom, že sdělení podle §42g odst. 9 zákona o pobytu
cizinců je rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Tuto otázku již Nejvyšší správní soud řešil
a nemá důvod se od své rozhodovací praxe odchýlit (viz např. usnesení ze dne 17. 9. 2021,
č. j. 8 Azs 56/2021 - 41; dále rozsudky ze dne 27. 9. 2021, č. j. 10 Azs 156/2021 - 28; či ze dne
15. 6. 2022, č. j. 2 As 244/2021 - 27).
[8] Předchozí judikatura dospěla navíc k závěru, že toto sdělení je nejen rozhodnutím
ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., ale i rozhodnutím podle §67 správního řádu. Tento závěr se však
vázal k právní úpravě zákona o pobytu cizinců účinné do 1. 8. 2021.
[9] Ustanovení §168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců účinného do 1. 8. 2021 znělo
takto:
„Ustanovení částí druhé a třetí správního řádu se nevztahují na řízení podle §9 (s výjimkou řízení
podle §9 odst. 4), §10, §19 odst. 1, §20, 30, 31a, 32, 33, 36, §38 odst. 1, §40, 41, 49, 50, 52,
§122 odst. 1 a 2, §123a, §135 odst. 3, §148, 154, §155 odst. 1, §180, 180b, 180d, 180e a 180h.“
Toto ustanovení vylučovalo u taxativně vymezeného okruhu řízení podle zákona o pobytu
cizinců použití dvou částí správního řádu, které se týkají správního řízení. Do 1. 8. 2021 mezi
tento výčet nepatřilo sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele
podle §42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců. Nejvyšší správní soud proto v usnesení
[10] č. j. 8 As 56/2021 - 41 dovodil, že do 1. 8. 2021 bylo sdělení podle §42g odst. 9 zákona
o pobytu cizinců nejen rozhodnutím podle §65 odst. 1 s. ř. s., ale i rozhodnutím podle §67
správního řádu.
[11] S účinností od 2. 8. 2021 pak zákonodárce rozšířil výčet řízení podle zákona o pobytu
cizinců, jež se odehrávají mimo režim části druhé a třetí správního řádu. Nově mezi tato řízení
patří také úkony vydané podle §42g odst. 7 až 11 zákona o pobytu cizinců, tedy i sdělení
o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele podle §42g odst. 9 tohoto zákona.
[12] Podle Nejvyššího správního soudu nelze sdělení žalovaného podle §42g odst. 9 zákona
o pobytu cizinců vydaná v řízeních zahájených od 2. 8. 2021 (viz a contrario přechodné ustanovení
v čl. II. bodu 1. zákona č. 274/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony, podle něhož řízení podle zákona č. 326/1999 Sb. zahájené přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona a do tohoto dne pravomocně neskončené se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posoudí
podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona) považovat
za rozhodnutí ve smyslu §67 správního řádu. O tom, že se sdělení podle §42g odst. 9 zákona
o pobytu cizinců vydává i podle nové úpravy v „řízení“, byť v určitém ohledu se zvláštními
pravidly, která stanoví nové znění §168 odst. 1 téhož zákona, není pochyb, užívá-li samotné toto
ustanovení pojmu „řízení“ v souvislosti s ustanoveními §42g odst. 7 až 11 uvedeného zákona.
Platí, že na řízení o nich se nepoužije část druhá a třetí správního řádu, tedy ani příslušná
ustanovení o opravných prostředcích, včetně odvolání a řízení o něm. Na tomto závěru nemůže
nic změnit §170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, podle něhož „proti rozhodnutí ministerstva lze
podat odvolání ke komisi“. Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že toto ustanovení
pouze upřesňuje označení opravného prostředku podaného podle tohoto zákona a toho, kdo
o opravném prostředku rozhodne. Jedná se o výjimku z pravidla, že opravný prostředek směřující
proti rozhodnutí ústředního správního úřadu se nazývá rozklad a rozhoduje o něm ministr (srov.
§152 odst. 1 a 2 správního řádu).
[13] Lze uzavřít, že v posuzované věci bylo poučení, které stěžovatel uvedl v závěru svého
sdělení ze dne 6. 4. 2022, správné. Proti sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele
skutečně nebylo přípustné podat odvolání. Žalobkyně tedy postupovala správně, pokud se proti
sdělení stěžovatele bránila správní žalobou. V tomto ohledu tedy změna §168 odst. 1 zákona
o pobytu cizinců vyžaduje změnu náhledu Nejvyššího správního soudu na jeden právní aspekt
dotčeného sdělení. Jelikož tento názorový posun zapříčinila novelizace právní úpravy, nebylo
důvodu postupovat cestou rozšířeného senátu ve smyslu §17 s. ř. s. Vzhledem k vyloučení
aplikace ustanovení správního řádu týkajících se správního řízení nelze v řízeních
podle §42g odst. 7 až 11 zákona o pobytu cizinců zahájených od 2. 8. 2021 považovat sdělení
podle §42g odst. 9 zmíněného zákona za rozhodnutí ve smyslu §67 správního řádu. Nadále však
zůstává rozhodnutím podle §65 odst. 1 s. ř. s. a lze se proti němu bránit přímo správní žalobou.
Takový procesní postup není v kolizi se zásadou subsidiarity soudního přezkumu,
neboť za současné právní úpravy není dán žádný řádný opravný prostředek ve správním řízení,
který by stěžovatelka mohla proti sdělení podat (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 98/2004 - 65, č. 672/2005 Sb. NSS).
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Ze shora uvedeného plyne, že krajský soud postupoval v rozporu se zákonem, pokud
žalobu odmítl a věc postoupil komisi k projednání odvolání. NSS proto usnesení krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm je krajský soud
vázán právním názorem vysloveným NSS v tomto rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[15] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2022
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu