ECLI:CZ:NSS:2022:3.AS.70.2020:73
sp. zn. 3 As 70/2020 - 73
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně:
DELIKOMAT s.r.o., se sídlem U Vlečky 843, Modřice, zastoupené Mgr. Františkem
Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalované: Česká
obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2,
o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 19. 3. 2018, č. j. ČOI
169542/17/O100/2700/17/18/Ber/Št, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2020, č. j. 30 A 62/2018 - 79,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Česká obchodní inspekce, Inspektorát Královehradecký a Pardubický (dále jen „správní
orgán I. stupně“) uznal rozhodnutím ze dne 21. 11. 2017, č. j. ČOI 153840/17/2700, žalobkyni
vinnou z toho, že dne 7. 9. 2016 v prodejním automatu umístěném v budově hlavního nádraží
na adrese Riegrovo náměstí 914/2, Hradec Králové, a dne 1. 3. 2017 v prodejním automatu
umístěném v budově recepce autobazaru AAA Auto na adrese Koutníkova 272 v tomtéž městě
jako prodávající ve smyslu §2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
(dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), porušila §12 téhož zákona tím, že neinformovala
spotřebitele v souladu s cenovými předpisy [zejména s §13 odst. 3 a 6 zákona č. 526/1990 Sb.,
o cenách (dále jen „zákon o cenách“)] o ceně za měrnou jednotku, a to celkově u 25 druhů
balených potravinářských výrobků. Tyto výrobky nebyly označeny měrnou cenou a ta ani nebyla
jinak vhodně zpřístupněna. Porušením této zákonem stanovené povinnosti došlo k naplnění
skutkové podstaty přestupku podle §24 odst. 7 písm. k) zákona o ochraně spotřebitele, za nějž
správní orgán I. stupně uložil žalobkyni pokutu ve výši 10.000 Kč a taktéž povinnost uhradit
náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně
odvolání, které žalovaná v záhlaví specifikovaným rozhodnutím podle §90 odst. 5 správního
řádu zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.
[2] Žalobkyně následně podala proti rozhodnutí žalované žalobu ke Krajskému soudu
v Hradci Králové. Měla mimo jiné za to, že žalovaná aplikovala §13 odst. 6 zákona o cenách
nepřípustně restriktivním způsobem, neboť v jejím případě nedošlo k naplnění formálních znaků
skutkové podstaty přestupku. Tím porušila zásadu nullum crimen sine lege. Dále namítala,
že žalovaná nesprávně posoudila společenskou škodlivost údajného přestupku a neprokázala tak
ani naplnění jeho materiální stránky.
[3] Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu
zamítl. Nejprve upozornil, že na základě čl. II zákona č. 124/2003 Sb., kterým se mění zákon
č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „implementační zákon“), platila
v období do 30. 4. 2014 u výrobků nabízených v prodejních automatech výjimka z povinnosti
označovat je prodejní cenou společně s měrnou cenou. Po tomto datu povinnost označovat
měrnou cenou i výrobky prodávané prostřednictvím prodejních automatů již platí. Spornou však
v této věci byla především otázka výkladu §13 odst. 6 zákona o cenách. Žalobkyně byla
přesvědčena, že vzhledem ke specifickému způsobu prodeje bylo možné v jejím případě
s přihlédnutím ke všeobecné zvyklosti použít i jiné jednotky množství - 1 balení výrobku
odpovídá měrné jednotce 1 kus. S tímto výkladem se však krajský soud neztotožnil. Předmětné
ustanovení zákona o cenách dle jeho názoru cílí na to, aby při uvádění měrných cen byly
používány měrné jednotky množství odpovídající povaze daného výrobku a zároveň
ty spotřebitelům známé. Měrnou jednotku 1 kus je možné používat pouze u toho druhu zboží,
které díky své povaze je možno prodávat po kusech (např. vejce). Jestliže by krajský soud
přistoupil na výklad žalobkyně, neměly by měrné ceny žádný význam, neboť by vždy odpovídaly
jednomu kusu balení. Podle jeho názoru tedy žalobkyně nesprávně zaměňovala pojem „1 kus“
za pojem „1 balení“, přičemž různá balení obsahují různá množství výrobků. Cílem měrných
jednotek však je zjednodušit spotřebiteli volbu mezi jednotlivými druhy balení a situaci
zpřehlednit.
[4] Soud nesouhlasil ani s námitkou žalobkyně, že nákup výrobků v prodejních automatech
je zcela specifický, a jí předložený materiál obsahující průzkum veřejného mínění spotřebitelů
považoval za zcela irelevantní. Povinnost označovat výrobky měrnou cenou vyplývá přímo
ze zákona a není zde tak prostor pro úvahy, zda by měly být výrobky označeny měrnou cenou
či nikoliv. Aplikace pojmu „všeobecné zvyklosti“ je podle krajského soudu použitelná pouze
u nákupu konkrétního výrobku a nikoliv u nákupu určitých balení. Průzkum veřejného mínění
je tak dle jeho názoru využitelný pro zákonodárce v rámci určitých úvah de lege ferenda, nikoliv
pro nyní posuzovaný případ, jehož předmětem je přezkum porušení zákonem stanovené
povinnosti.
[5] Důvodnou pak neshledal ani námitku týkající se otázky naplnění materiální stránky
přestupku. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že často samotným
naplněním formálních znaků skutkové podstaty přestupku je naplněna i stránka materiální,
což je i nyní projednávaný případ. Spotřebitel, jako slabší strana vstupující do právního vztahu
s podnikatelem, požívá vyšší právní ochrany. Je proto namístě, aby měl možnost porovnávat ceny
srovnatelných výrobků a adekvátně si na tuto cenovou nabídku udělat kvalifikovaný názor.
Označení zboží měrnými cenami ulehčí orientaci u srovnatelných výrobků, které jsou nabízeny
v různě velkých baleních. Není dle něj přitom podstatné, kde je prodej zboží realizován.
U prodeje v prodejních automatech je navíc s ohledem na nákup v časové tísni vhodné uvádět
měrnou cenu pro snazší a rychlejší orientaci. Krajský soud tak dospěl k závěru, že došlo
i k naplnění materiální stránky přestupku. Nakonec uzavřel, že se správní orgány ve svých
rozhodnutích dostatečně vypořádaly s naplněním formálních a materiálních znaků přestupku,
jejichž závěry plně aproboval.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované a replika žalobkyně
[6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností
z důvodu, který lze podřadit pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť má za to, že krajský soud
nesprávně posoudil tvrzené skutečnosti a upřel tak stěžovatelce její ústavně zaručená práva
uvedená v čl. 4 odst. 1, čl. 11 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
[7] Měla za to, že krajský soud nesprávně posoudil její námitku o nepřiměřeně restriktivním
výkladu §13 odst. 6 zákona o cenách a jeho výklad není v kontextu dalších zákonných ustanovení
přesný. Příslušné ustanovení umožňuje použít i jinou měrnou jednotku, pakliže odpovídá
všeobecným zvyklostem nebo povaze výrobku. Stěžovatelka po celou dobu upozorňovala,
že prodej v prodejních automatech je jedinečný a má úzce vymezený profil spotřebitelů, kteří
jej využívají ve specifických případech. Proto není možné argumentaci stěžovatelky generalizovat.
Zdůraznila, že během správního řízení předložila spotřebitelský průzkum od společnosti Kantar
TNS CZ s. r. o., z něhož vyplývá, že 92 % zákazníků prodejních automatů při svém nákupu nikdy
nepoužilo ukazatel měrné ceny. Spotřebitelé jej oproti prodeji zboží v kamenných obchodech
v naprosté většině v prodejních automatech nevyhledávají, neboť pro ně není relevantní.
Stěžovatelka podle svého názoru prokázala, že neuvádění měrných cen při prodeji zboží
v prodejních automatech je všeobecnou zvyklostí. Jelikož postupovala v souladu s dosavadní
prodejní praxí a dosavadním přístupem inspektorátů České obchodní inspekce, jednala podle
všeobecných zvyklostí a nemohlo tak dojít k porušení §13 odst. 6 zákona o cenách. Stěžovatelka
je přesvědčena, že žalovaná svým postupem porušila zásadu nullum crimen sine lege a potrestala
ji tak za jednání, které není přestupkem.
[8] Dále namítala, že došlo k nesprávnému posouzení otázky naplnění materiální stránky
tvrzeného přestupku. Upozornila na zásadu subsidiarity trestního postihu, jež vyjadřuje
požadavek omezit trestání na případy, které jsou odůvodněny závažností a společenskou
nebezpečností protiprávního jednání. Krajský soud a ani žalovaná podle jejího názoru pečlivě
nevyhodnotily společenskou škodlivost spáchaného jednání. Společenskou škodlivost přitom
nelze odůvodnit pouze tím, že dané jednání je vymezeno jako přestupek. Tímto přístupem
krajský soud popírá materiálně - formální pojetí odpovědnosti za přestupky. Uvedená myšlenková
konstrukce nijak neprokazuje společenskou škodlivost konkrétního jednání, které musí být vždy
posuzováno s ohledem na konkrétní okolnosti. V této souvislosti odkázala na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2013, č. j. 7 As 88/2013 - 28, přičemž zastává názor,
že toto rozhodnutí není v rozporu s judikaturou uváděnou krajským soudem. Jestliže je výslovně
namítáno nenaplnění materiální stránky přestupku, musí se správní orgány a posléze i soud touto
námitkou zabývat. To se v nynější věci nestalo. Dodala, že dle předloženého průzkumu není pro
spotřebitele měrná cena při výběru zboží relevantní, a nedošlo tak ke klamání spotřebitele
či ke snížení možnosti si vybrat požadované zboží. Nemohlo tak dojít k naplnění materiální
stránky a tím ani ke vzniku odpovědnosti za přestupek.
[9] Stěžovatelka ke své kasační stížnosti přiložila čestné prohlášení společnosti
KANTAR CZ s. r. o., o objektivní přípravě průzkumu preferencí spotřebitelů, jakož i průzkum
z října 2017 vypracovaný touto společností na téma měrných cen v prodejních automatech.
[10] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že názor stěžovatelky na výklad
§13 odst. 6 zákona o cenách vyplývá z nepochopení problematiky měrných cen. Měrná jednotka
množství je určitá pevně daná veličina, která se nemění v závislosti na způsobu prodeje. Pokud
je možné prodávat určitý výrobek po kusech, je tak možné činit všemi možnými způsoby, včetně
např. supermarketů. Upozornila, že platnost desetileté výjimky neuvádět měrnou cenu
u prodejních automatů skončila k 1. 5. 2014, přičemž tato výjimka nemohla založit určitou
zvyklost. K otázce naplnění materiální stránky přestupku uvedla, že v případě stěžovatelky
se nejednalo o drobné pochybení, u kterého by bylo možné polemizovat nad tím, zda došlo
k ohrožení chráněného zájmu. Stěžovatelka porušila zákonem stanovenou povinnost ve dvou
případech, vědomě ji ignorovala a nepokusila se ji plnit.
[11] Stěžovatelka ve své replice uvedla, že žalovaná zcela nesprávně vykládá naplnění
materiální stránky přestupku, jež je obligatorní podmínkou a správní orgán ji musí pokaždé
posoudit. Měla za to, že je potřeba dostatečně zvážit konkrétní okolnosti daného případu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
zastoupena advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že mezi účastníky řízení není sporný skutkový
stav věci. Stěžovatelka nerozporuje kontrolní zjištění, podle kterého bylo celkově 25 druhů zboží
na místech a v čase uvedených v bodě [1] tohoto rozsudku označeno měrnou cenou v kusech
namísto jiných objemových či hmotnostních jednotek. V nyní posuzované věci je však sporné
posouzení právní otázky spočívající v tom, zda zjištěné jednání stěžovatelky naplňuje formální
a materiální stránku přestupku uvedeného v §24 odst. 7 písm. k) zákona o ochraně spotřebitele.
[15] Podle §12 zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen informovat v souladu
s cenovými předpisy a přímo použitelným předpisem Evropských společenství spotřebitele o ceně prodávaných
výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či služeb
jinak vhodně zpřístupnit.
[16] Podle §13 odst. 3 zákona o cenách pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví
jinak, musí být balené výrobky označeny a) cenou baleného výrobku (dále jen "prodejní cena") a b) cenou
za měrnou jednotku množství výrobku (dále jen "měrná cena").
[17] Podle §13 odst. 6 zákona o cenách se měrnou jednotkou množství rozumí 1 kilogram,
1 litr, 1 metr, 1 metr čtvereční nebo 1 metr krychlový výrobku, pokud není dále nebo zvláštním právním
předpisem stanoveno jinak. Lze uvádět i jiné jednotky množství v případech, kdy to odpovídá všeobecným
zvyklostem nebo to odpovídá povaze výrobku, například 1 kus, 100 g, 100 ml, 100 mm.
[18] Porušení §12 zákona o ochraně spotřebitele je přestupkem podle §24 odst. 7 písm.
k) téhož zákona. Dané ustanovení umožňuje sankcionovat porušení pravidel pro označení zboží
cenou, stanovených v §13 odst. 2 a násl. zákona o cenách, i těm správním orgánům, které nejsou
cenovými kontrolními orgány ve smyslu cenových předpisů a nejsou tedy ani oprávněny
k výkonu cenových kontrol ve smyslu §14 zákona o cenách, ale jsou k dozoru nad dodržováním
§12 zákona o ochraně spotřebitele příslušné na základě §23 téhož zákona. Jedná se primárně
o Českou obchodní inspekci.
[19] Stěžovatelka nesouhlasí s výkladem krajského soudu týkající se §13 odst. 6 zákona
o cenách. Domnívá se, že prodej zboží v prodejních automatech je jedinečný a má úzce
vymezený profil spotřebitelů, kteří jej využívají ve specifických případech. Proto bylo podle
ní ospravedlnitelné použití jiné měrné jednotky (v jejím případě kusů). Neuvádění měrných cen
při prodeji zboží v prodejních automatech je podle ní všeobecnou zvyklostí a postupovala
tak v souladu s dosavadní prodejní praxí.
[20] Povinnost označovat zboží měrnou cenou vychází ze směrnice Evropského parlamentu
a Rady č. 98/6/ES, o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli,
která byla do vnitrostátního práva České republiky začleněna na základě implementačního
zákona. V preambuli, ve které je uveden smysl a účel nové právní úpravy, je uvedeno, že cílem
této směrnice bylo především zajistit vysokou míru ochrany spotřebitele, transparentní fungování
trhu a správně poskytované informace. Měrná cena přitom dle evropského zákonodárce
významně přispívá k lepší informovanosti spotřebitelů, neboť „je to nejsnadnější způsob, jak umožnit
spotřebitelům, aby posoudili a porovnali ceny výrobků optimálním způsobem, a mohli se tak na základě
jednoduchého porovnání kvalifikovaně rozhodnout“. Směrnice vzala v úvahu, že některé výrobky jsou
obvykle prodávány v jiných množstvích než jeden kilogram, jeden litr, jeden metr čtvereční nebo
jeden metr krychlový a umožnila tak členským státům schválit, že se jednotková cena vztahuje
na jinou jednotku množství, a to s přihlédnutím k povaze výrobku a množství, v jakém
se v daném členském státě obvykle prodává. Ve směrnici bylo taktéž vzato v potaz, že povinnost
označit jednotkovou cenu může být za jistých okolností pro některé drobné maloobchodní
podniky nepřiměřenou zátěží, a proto členské státy měly možnost tuto povinnost po přiměřené
přechodné období neuplatňovat.
[21] Dočasným vynětím některých prodejen z povinnosti používat měrnou cenu se český
zákonodárce zabýval v důvodové zprávě k implementačnímu zákonu: „Směrnice umožňuje využití
přechodného období pro menší prodejny. Proto návrh novely zákona obsahuje úpravu přechodného období 10 let
pro některé formy prodeje a menší prodejny. Přechodné vynětí povinnosti u menších prodejen má zabránit
nepřiměřeným nárokům, které by byly na tyto prodejny kladeny v porovnání s velkoplošnými prodejnami
disponujícími odpovídající technikou i kvalifikovaným personálem. Pro malé prodejny by uplatnění povinnosti
nepochybně reprezentovalo nepřiměřené náklady ve vztahu k jejich obratu, které by mohly četné drobné prodejce
postupně vyřadit z trhu, čímž by byla v neprospěch spotřebitele omezována i hospodářská soutěž a likvidováno
malé a střední podnikání. Záměrem tvůrců Směrnice bylo usnadnit spotřebiteli výběr zejména ve velkoplošných
prodejnách velkých obchodních řetězců s širokou paletou nabídky srovnatelných výrobků v různě velkém balení při
prodeji formou samoobsluhy.“ (čerpáno z digitálního repozitáře Poslanecké sněmovny Parlamentu
České republiky, www.psp.cz). Ačkoliv zákonodárce primárně směřoval povinnost uvádět
měrnou cenu na velkoplošné prodejny, bylo zároveň z jeho úmyslu zřejmé, že výjimka pro
ostatních typy prodeje nebude udělena natrvalo. Zákonodárce naopak již od počátku
zdůrazňoval, že výjimka bude časově omezená z toho důvodu, aby měly menší prodejny, včetně
podnikatelů nabízejících své zboží prostřednictvím prodejních automatů, možnost
se dostatečným způsobem připravit na zavedení měrných cen. Tato výjimka v návaznosti na čl. II
implementačního zákona skončila ke dni 30. 4. 2014. Nelze proto souhlasit s názorem
stěžovatelky, že na základě této desetileté výjimky byla zavedena určitá obchodní praxe, která
ospravedlňuje neuvádění měrných cen. Stěžovatelka musela vědět, že na její způsob prodeje
dopadá pouze dočasná výjimka a měla dostatečný časový prostor, aby se na implementaci
měrných cen dostatečně připravila.
[22] Stěžovatelka má dále za to, že v jejím případě se uplatní neurčitý právní pojem „všeobecné
zvyklosti“, který §13 odst. 6 zákona o cenách zmiňuje. Komentářová literatura k §13 odst. 6
zákona o cenách (NAISER, T., JANEČKOVÁ, M., SVOBODOVÁ, D. Zákon o cenách. Komentář.
Praha: Wolters Kluwer ČR, 2021, s. 51) uvádí: „Měrnou jednotkou množství bude zpravidla s ohledem
na typ prodávaného výrobku 1 kilogram, 1 litr, 1 metr, 1 metr čtvereční nebo 1 metr krychlový výrobku, pokud
není dle zákona o cenách nebo zvláštním právním předpisem stanoveno jinak (…) Lze však uvádět i jiné měrné
jednotky množství v případech, kdy to odpovídá všeobecným zvyklostem nebo to odpovídá povaze výrobku,
například 1 kus (např. u vanilkového lusku), 100 g (např. u lahůdkových salátů) nebo 100 ml
(např. u drobných lahviček kuchyňských ochucovadel). U piva by tato měrná jednotka odpovídající všeobecným
zvyklostem mohla představovat 500 ml.“ Z textu preambule směrnice jakož i z komentářové literatury
vyplývá, že u daného ustanovení musí být zvolen takový výklad, který zajistí co možná nejvyšší
možnou míru ochrany spotřebitele, jakožto slabší strany smluvního vztahu, a transparentní
fungování trhu.
[23] Neurčité právní pojmy „všeobecné zvyklosti“ a „povaha výrobku“ je třeba vykládat
tak, že se vztahují k určitému typu zboží, nikoliv místu prodeje. Identický typ zboží je potřeba
označovat stejnou měrnou jednotkou bez ohledu na to, zda je prodáváno ve velkoobchodě,
maloobchodě, prodejním automatu anebo prostřednictvím internetového obchodu. Opačný
výklad by byl pro spotřebitele matoucí a nijak by nepřispěl k jeho lepší orientaci. Všeobecnou
zvyklostí je například prodej avokáda na rozdíl od většiny jiného druhu ovoce po kusech.
Označením zboží měrnou jednotkou 1 kus nemá pro spotřebitele v případě vytýkaného druhu
zboží žádnou přidanou informační hodnotu. V tomto ohledu Nejvyšší správní soud souhlasí
se žalovanou, že nelze zaměňovat pojem „balení“ a „kus“. Spotřebitel si sice v prodejním
automatu kupuje například jednu láhev perlivé vody, kterou stěžovatelka vnímá jako jeden kus
zboží. Nekupuje si ji však kvůli samotné láhvi, ale kvůli jejímu obsahu. Podstatným faktorem je
tak obsah a množství vody, nikoliv její samotné balení, který by bylo možné na kusy počítat.
[24] Ke stěžovatelkou poukazovanému průzkumu, podle něhož 92 % respondentů při svém
nákupu v prodejním automatu nikdy nepoužilo ukazatel měrné ceny a není pro ně tento údaj
důležitý, Nejvyšší správní soud uvádí, že k této skutečnosti se již dostatečně vyjádřily správní
orgány i krajský soud. Je zřejmé, že ukazatel měrné ceny bude mít význam především u prodeje
ve velkých obchodech, kdy si s ohledem na velikost nákupu budou spotřebitelé více všímat jeho
ekonomické výhodnosti. Tato skutečnost ale není důvodem, aby prodávající postupovali
v rozporu se zákonem. Pokud zákon přikazuje měrnou cenu uvádět, musí se prodávající touto
povinností řídit. Materiál zpracovaný společností Kantar TNS CZ s. r. o. (pozn. soudu: v dnešní
době se obchodní společnost nazývá KANTAR CZ s. r. o.) tak bude mít uplatnění především
pro zákonodárce v rámci určitých úvah de lege ferenda. Nejvyšší správní soud dodává, že prodejní
automaty jsou v zásadě přístupné všem osobám a nacházejí se většinou v místech, kde probíhá
větší kumulace osob. Jejich největší výhodou je, že jsou na rozdíl od klasických kamenných
obchodů přístupné nepřetržitě. Jelikož je tento typ prodeje veřejně přístupný, kasační soud
nesouhlasí se stěžovatelkou, že prodejní automaty mají úzce vymezený profil zákazníků. Mezi
zákazníky stěžovatelky se zcela jistě objeví spotřebitelé, kterým bude ukazatel měrné ceny při
jejich nákupu nápomocný.
[25] Tato argumentace je o to silnější za situace, kdy stěžovatelka nabízela různě velká balení
zboží. Jako příklad mohou sloužit nápoje nabízené v prodejním automatu v budově hlavního
nádraží v Hradci Králové (např. voda značky Mattoni 0,5 l, RELAX 400 ml anebo Rauch
Eistee 350 ml). Pro některého spotřebitele sice mohou být s ohledem na jeho preferenci tyto
nápoje vzájemně neporovnatelné, pro jiného naopak druh a příchuť nápoje nebude hrát zásadní
roli a místo toho bude pro něj relevantní jeho cenová výhodnost. To samé bude přiměřeně platit
u jednotlivých druhů nabízených baget nebo i jiného druhu zboží.
[26] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného uzavírá, že stěžovatelka porušila
§12 zákona na ochranu spotřebitele, neboť neinformovala spotřebitele v souladu s cenovými
předpisy o ceně za měrnou jednotku. Označení vytýkaného typu zboží měrnou jednotkou 1 kus
kasační soud považuje za obcházení zákona a neopodstatněné snížení ochrany spotřebitele.
[27] V druhé a zároveň poslední námitce se stěžovatelka bránila, že došlo k nesprávnému
posouzení otázky naplnění materiální stránky tvrzeného přestupku. Nesouhlasila přitom
s judikaturou uváděnou krajským soudem, podle které je společenská škodlivost přestupků často
naplněna již samotným splněním formálních znaků skutkové podstaty.
[28] Podle §5 zákona č. 250/2016, o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich,
je přestupkem společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který
vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin. Z tohoto ustanovení vyplývá, že znaky
přestupku jsou stanoveny zákonem, přičemž přestupek je vymezen materiálním a formálním
znakem, které musí být naplněny současně. Materiální znak přestupku spočívá v tom, že zaviněné
protiprávní jednání porušuje nebo ohrožuje zákonem chráněné zájmy společnosti. Nejvyšší
správní soud však v této souvislosti ve shodě s krajským soudem odkazuje na svůj rozsudek
ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 - 45, v němž uvedl, že „jednání, jehož formální znaky
jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech i materiální znak přestupku,
neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti.“ Tento závěr Nejvyšší správní soud následně
zopakoval např. v rozsudku ze dne 9. 12. 2014, č. j. 2 As 116/2014 - 35, nebo ze dne 23. 9. 2021,
č. j. 4 As 87/2021 - 39. Nutno připomenout, že v předchozích bodech dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru, že v nyní posuzované věci byly naplněny formální znaky přestupku podle §24
odst. 7 písm. k) zákona o ochraně spotřebitele.
[29] Ze závěru uvedeného v předchozím bodě však nelze automaticky dovodit,
že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn
formální znak přestupku. Pokud kromě okolností jednání, jež naplní formální znaky skutkové
podstaty přestupku, existují další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl
porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního
znaku a takové jednání potom nemůže být přestupkem (srov. rozsudek ze dne 9. 4. 2015,
č. j. 7 As 63/2015 - 29, nebo ze dne 5. 4. 2022, č. j. 1 As 17/2022 - 46, ve znění opravného
usnesení ze dne 3. 5. 2022, č. j. 1 As 17/2022 - 69).
[30] Okolnostmi, jež snižují společenskou škodlivost jednání pro chráněný zájem společnosti
pod míru, která je typická pro běžně se vyskytující případy přestupků, mohou být zejména
„význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho
následky, okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutka“
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2022, č. j. 5 As 268/2019 - 28).
Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že při naplnění formální stránky přestupku bude zpravidla
naplněna i stránka materiální, nebudou-li v konkrétním případě existovat specifické okolnosti,
které by byly způsobilé výrazně snížit společenskou škodlivost typickou pro daný přestupek.
[31] Výše uvedené závěry zároveň nikterak nerozporují právní závěr, ke kterému Nejvyšší
správní soud dospěl v rozsudku č. j. 7 As 88/2013 - 28, na nějž ve své kasační stížnosti
stěžovatelka poukázala. Z hlediska přezkoumatelnosti je obecně povinností jak soudů, tak rovněž
i správních orgánů, vypořádat se se všemi námitkami účastníků řízení, včetně výslovně vznesené
námitky nenaplnění materiálního znaku přestupku. Krajský soud však nemá povinnost nad rámec
uplatněných žalobních bodů podrobně zkoumat všechny okolnosti mající vliv na posouzení
naplnění materiální stránky přestupku, pouze skutečnosti žalobkyní výslovně uvedené.
[32] Kasační soud v nyní posuzované věci se stěžovatelkou nesouhlasí v tom, že by na tuto její
námitku nebylo dostatečně reagováno. Krajský soud v napadeném rozsudku zdůraznil,
že spotřebitel je ve vztahu s podnikatelem tou slabší stranou, kterou je potřeba chránit. Je mu
proto potřeba umožnit, aby si mohl porovnat ceny srovnatelných výrobků a učinit si o nich
kvalifikovaný názor. Označení zboží měrnými cenami umožní podle krajského soudu
spotřebitelům snazší a rychlejší orientaci, obzvláště když jsou při nákupu v prodejních
automatech často v časové tísni. Krajský soud rovněž konstatoval, že se naplněním formálních
a materiálních znaků správní orgány dostatečně zabývaly. Takovouto reakci krajského soudu
na žalobní námitku stěžovatelky považuje kasační soud za dostatečnou.
[33] Co se týče námitky ohledně naplnění materiální stránky přestupku, kterou stěžovatelka
uplatnila již v odvolacím řízení, je Nejvyšší správní soud toho názoru, že se s ní žalovaná taktéž
adekvátně vypořádala. Zdůraznila, že stěžovatelka neuvedla ceny u celkem 25 druhů výrobků,
což dle jejího názoru nebyl zanedbatelný počet a ani se nejednalo o výjimečné opomenutí.
Žalovaná sice vzala v potaz, že údaj o měrné ceně není u prodeje prostřednictvím prodejních
automatů pro spotřebitele tolik podstatný, jako u jiných forem prodeje, nicméně nadále se pro
spotřebitele jedná o údaj prospěšný při jeho obchodním rozhodování, který mu pomáhá
srovnávat výhodnost prodejní ceny balení.
[34] Nejvyšší správní soud je toho názoru, že správní orgány jakož i krajský soud vzaly v potaz
všechny relevantní skutečnosti, které odůvodňují naplnění materiální stránky přestupku. Právní
předpisy je v tomto případě nutné vykládat ve prospěch slabší strany smluvního vztahu, kterou
je spotřebitel, v jehož ochraně zákonodárce spatřuje zákonem chráněný zájem. Uvádění měrné
ceny mu může ulehčit jeho orientaci ve výběru požadovaného zboží. Nejednalo se přitom
o náhodné pochybení, ale o porušení povinnosti stanovené zákonem ve větším počtu případů
(u 25 výrobků na dvou různých místech a v různém časovém období). Kasační soud se shoduje
s žalovanou i krajským soudem, že údaj o měrné ceně hraje svoji roli především u jiných forem
obchodování, nelze však jeho význam u prodeje formou prodejního automatu zcela
marginalizovat. Nutno podotknout, že tuto skutečnost vzaly správní orgány v úvahu při
posouzení výše udělené pokuty ve prospěch stěžovatelky. Je třeba zdůraznit, že zákonodárce
považuje dodržování této zákonné povinnosti za zvlášť významné, neboť za tento přestupek
je možné uložit pokutu až do výše 5 000 000 Kč.
IV. Závěr a náklady řízení
[35] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného uzavírá, že kasační stížnost není
důvodná, proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[36] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto
nemá. Žalovaná byla ve věci úspěšná, nevznikly jí však náklady přesahující rámec její běžné
úřední činnosti, proto soud nepřiznal náhradu nákladu řízení ani jednomu z účastníků.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. června 2022
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu