ECLI:CZ:NSS:2022:5.AZS.173.2021:32
sp. zn. 5 Azs 173/2021 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: S. B., zast. Mgr. Janem
Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 24, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování
ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha, o kasační stížnosti žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2021, č. j. 43 A 17/2020 - 60,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností se žalovaná (dále také „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud
zrušil rozhodnutí stěžovatelky ze dne 24. 1. 2020, č. j. MV-172007-5/SO-2019, a věc jí vrátil
k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila
rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 10. 2019,
č. j. OAM-10055-34/ZM-2018; tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce
o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty podle §44a odst. 11 zákona č. 326/4999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném
do 30. 7. 2019 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“, není-li výslovně uvedeno znění odlišné),
neboť byl dán důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty podle §46e
zákona o pobytu cizinců ve spojení s §37 odst. 2 písm. a) a §56 odst. 1 písm. j) téhož zákona
(byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území).
[2] Žalobce pobýval na území České republiky na základě zaměstnanecké karty
pro zaměstnání u zaměstnavatele Dental asistence s.r.o., kde pracoval jako zubní lékař
s platností od 12. 5. 2016 do 11. 5. 2018. Dne 16. 6. 2016 požádal žalobce o souhlas
se změnou zaměstnavatele na společnost DEVIDENT s.r.o., tento souhlas mu byl rozhodnutím
č. j. OAM-7858-8/ZM-2016 udělen (rozhodnutí nabylo právní moci 8. 9. 2016).
[3] Dne 7. 6. 2017 požádal žalobce o další souhlas se změnou zaměstnavatele,
a to na společnost KEYSEC PROTECT s.r.o., ve které je aktuálně jediným společníkem
a současně jednatelem. I v této společnosti měl žalobce vykonávat práci zubního lékaře s místem
výkonu práce Kladno. Následně dne 20. 3. 2018 požádal žalobce o prodloužení platnosti
zaměstnanecké karty ve smyslu §44a odst. 9 zákona o pobytu cizinců.
[4] Rozhodnutím ze dne 15. 10. 2019, č. j. OAM-15368-28/ZM-2017, správní orgán
I. stupně žalobci souhlas se změnou zaměstnavatele neudělil, neboť shledal důvod podle §42g
odst. 7 ve spojení s §56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, a sice existenci jiné závažné
překážky pobytu na území (toto rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaná rozhodnutím
ze dne 24. 1. 2020, č. j. MV-172005-6/SO-2019, potvrdila; rozhodnutí žalované krajský soud
rozsudkem ze dne 13. 8. 2021, č. j. 55 A 17/2020 - 35, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu
řízení; kasační stížnost žalované proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne
15. 2. 2022, č. j. 4 Azs 282/2021 - 34, zamítl).
[5] Následně správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 16. 10. 2019, č. j. OAM-10055-
34/ZM-2018, žádost žalobce o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty zamítl, jeho
rozhodnutí žalovaná rozhodnutím ze dne 24. 1. 2020, č. j. MV-172007-5/SO-2019, potvrdila
(viz výše).
[6] Stejně jako v případě rozhodnutí o neudělení souhlasu se změnou zaměstnavatele správní
orgány shledaly existenci jiné závažné překážky pobytu cizince na území, neboť žalobce začal
pracovat u společnosti KEYSEC PROTECT s.r.o. ještě před tím, než mu správní orgány udělily
souhlas se změnou zaměstnavatele. Žalobce ukončil pracovní poměr se společností
DEVIDENT s.r.o. na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 6. 2017.
Minimálně od 6. 6. 2017 do 2. 4. 2019 však pracoval jako zubní lékař pro společnost KEYSEC
PROTECT s.r.o., avšak bez příslušného souhlasu se změnou zaměstnavatele, jak vyplynulo
z výpovědi samotného žalobce, sdělení Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro
hl. m. Prahu a krajské pobočky v Příbrami, jakož i pobytové kontroly na adrese společnosti
KEYSEC PROTECT s.r.o., kde žalobce zastihli příslušníci policie v ordinačních hodinách.
[7] Výkon práce u společnosti KEYSEC PROTECT s.r.o. bez patřičného souhlasu
se změnou zaměstnavatele posoudily správní orgány jako výkon nelegální práce ve smyslu §5
písm. e) bodu 2. zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o zaměstnanosti“), což je důvod, pro který by neměl být žalobci umožněn další pobyt
na území České republiky. Žalovaná také zdůraznila, že žalobce vykonával nelegální práci v době
od 6. 6. 2017 minimálně do 2. 4. 2019, „tedy téměř 3 roky, což je závažným porušením právních předpisů
České republiky“; intenzita jeho jednání je tak dle žalované vysoká. Byť se nejedná o práci
v účelových společnostech o velkém počtu společníků, jde o dlouhodobý výkon nelegální práce.
Od 31. 7. 2019 je nadto výkon nelegální práce samostatným důvodem pro nevydání
zaměstnanecké karty [§46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném
od 31. 7. 2019]. Žalovaná také uvedla, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti
zaměstnanecké karty nebude představovat nepřiměřený zásah do žalobcova soukromého
a rodinného života – žalobce sice na území České republiky žije se svou manželkou (O. B., nar.
X) a dcerou (S. B., nar. X), na Ukrajině však vlastní byt a ordinaci, které pronajímá, jak sám uvedl,
z čehož mu plynou příjmy. V případě návratu na Ukrajinu se tak má kam uchýlit.
II. Rozhodnutí krajského soudu
[8] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou, které krajský soud vyhověl, rozhodnutí
žalované podle §76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud
zdůraznil, že byť se žalobce dopustil výkonu nelegální práce ve smyslu zákona o zaměstnanosti,
tento závěr bez dalšího neznamená, že je jeho jednání možné kvalifikovat jako jinou závažnou
překážku pobytu na území ve smyslu §56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Krajský soud
odkázal na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu a zdůraznil, že jednání cizince
naplňující znaky porušování právních předpisů nebo jejich obcházení (včetně výkonu nelegální
práce), je jedním z ukazatelů, že by mohla nastat závažná překážka pobytu cizince na území, vždy
je však potřeba hodnotit intenzitu a závažnost jednání cizince v kontextu skutkových okolností
daného případu. Hypotézu v §56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců nenaplní jakýkoli
nelegální výkon závislé práce, ale jen výkon práce dlouhodobý.
[9] Správní orgány nehodnotily závažnost jednání žalobce v kontextu všech okolností,
ale v zásadě ve svých rozhodnutích mechanicky vložily rovnítko mezi výkonem nelegální
práce a vznikem závažné překážky ve smyslu §56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců.
I když žalovaná zdůraznila dlouhodobost výkonu nelegální práce, ve svém výpočtu učinila
chybu – žalobce vykonával nelegální práci po dobu 1 roku a necelých 10 měsíců, nikoli po dobu
téměř 3 let. Samotný odkaz na délku výkonu nelegální práce bez dalšího jako zdůvodnění
nepostačuje. Nadto žalovaná nezohlednila, že o souhlas se změnou zaměstnavatele požádal
žalobce již dne 7. 6. 2017 (fakticky začal pracovat u společnosti KEYSEC PROTECT s.r.o. dne
6. 6. 2017), přičemž správní orgán I. stupně rozhodl o jeho žádosti až dne 15. 10. 2019, tj. po více
než 2 letech a 3 měsících. Od samého počátku výkonu práce u společnosti KEYSEC
PROTECT s.r.o. tak žalobce usiloval o legalizaci výkonu své práce, což představuje okolnost,
která mechanický závěr správních orgánů o tom, že výkon nelegální práce představuje závažnou
překážku, zeslabuje. Pokud by přitom správní orgán I. stupně o jeho žádosti o udělení souhlasu
se změnou zaměstnavatele rozhodl včas, doba výkonu nelegální práce by nepřesáhla 2 měsíce.
[10] Ve vztahu k námitce nepřiměřenosti rozhodnutí krajský soud uvedl, že žalobce tuto svou
námitku nijak blíže v podané žalobě nerozvedl. Krajský soud proto pouze ve stručnosti uvedl,
že za absence konkrétnějších žalobních námitek nic nenasvědčuje tomu, že by neprodloužení
zaměstnanecké karty bylo pro žalobce nepřiměřené.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
[11] Rozhodnutí krajského soudu napadla stěžovatelka (žalovaná) kasační stížností z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Konkrétně namítala, že v daném případě byly
splněny podmínky pro zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, neboť
byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území spočívající ve výkonu nelegální práce,
a to v období od 6. 6. 2017 do 2. 4. 2019, tj. kontinuálně po dobu 22 měsíců. Nemůže být proto
sporu o tom, že se žalobce dopouštěl výkonu nelegální práce dlouhodobě. Z judikatury
Nejvyššího správního soudu podle stěžovatelky vyplývá závěr, že dlouhodobost je nutné
posuzovat ve vztahu k době povoleného pobytu na území; k tomu odkázala na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2021, č. j. 8 Azs 196/2020 - 49. Citované rozhodnutí
podle přesvědčení stěžovatelky svědčí závěru, že žalobcova žádost byla správně zamítnuta, neboť
v tomto rozhodnutí považoval soud za závažnou překážku výkon nelegální práce v délce
8 měsíců. Za jinou závažnou překážku pobytu cizince na území se považuje i neplnění účelu
pobytu, proto je nepochybné, že také výkon nelegální práce tuto překážku představuje – jde
o typově mnohem závažnější jednání, než je prosté neplnění účelu pobytu. Tuto argumentaci
podporuje také skutečnost, že s účinností od 31. 7. 2019 je výkon nelegální práce samostatným
důvodem pro zamítnutí žádosti. Výkon nelegální práce může vést i k vydání rozhodnutí
o správním vyhoštění podle §119 zákona o pobytu cizinců. Celková doba výkonu nelegální práce
(22 měsíců) tak postačovala pro závěr o tom, že byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu
na území.
[12] Závěrem stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 9. 2020, č. j. 2 Ads 83/2019 - 26, ze kterého vyplývá nutnost podrobovat zaměstnávání
cizinců přísné regulaci, a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[13] Žalobce se ke kasační stížnosti stěžovatelky nevyjádřil.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a za stěžovatelku jedná osoba s právnickým vzděláním, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal
napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů,
ověřil při tom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k následujícímu závěru.
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] S ohledem na obsah kasační stížnosti Nejvyšší správní soud předně konstatuje,
že napadený rozsudek krajského soudu není nepřezkoumatelný. Z jeho odůvodnění je zcela
zřejmé, jak krajský soud rozhodl, co jej k výroku o zrušení rozhodnutí žalované (stěžovatelky)
vedlo, přičemž jeho výrok zcela odpovídá odůvodnění napadeného rozsudku, které
je srozumitelné a jasné (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS; ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52).
Rozsudek krajského soudu rovněž není nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů (k tomu srov.
rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006
Sb. NSS; ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS.; či ze dne 25. 5. 2006,
č. j. 2 Afs 154/2005 - 245).
[17] Podstata věci tkví z posouzení otázky, zda krajský soud dospěl ke správnému závěru
o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované pro nedostatek důvodů, resp. zda správně uzavřel,
že rozhodnutí žalované dostatečným způsobem nezohlednilo všechny skutkové okolnosti
případu, na základě kterých bylo možné usuzovat na existenci jiné závažné překážky pobytu cizince
na území ve smyslu §56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců.
[18] Taková překážka představuje neurčitý právní pojem, který jsou správní orgány povinny
vymezit ve svém rozhodnutí a patřičně právní kvalifikaci jednání cizince odůvodnit (k tomu srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2019, č. j. 5 Azs 166/2019 - 27; viz také
rozsudek ze dne 26. 2. 2021, č. j. 2 Azs 325/2020 - 33; srov. dále rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 10. 2018, č. j. 5 Azs 82/2016 - 29, č. 3812/2018 Sb. NSS). Zjištění a naplnění
jiné závažné překážky pobytu cizince na území vede k neudělení dlouhodobého víza, resp. s ohledem
na §44a odst. 11, §46e odst. 1 a §37 odst. 2 písm. a) téhož zákona i k neprodloužení platnosti
zaměstnanecké karty. Stejně tak vede existence této překážky také k neudělení souhlasu
se změnou zaměstnavatele ve smyslu §42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. K oběma
zmiňovaným situacím přitom došlo v případě žalobce.
[19] Žalobce totiž nejprve požádal dne 7. 6. 2017 o souhlas se změnou zaměstnavatele,
a to ze zaměstnavatele DEVIDENT s.r.o. na zaměstnavatele KEYSEC PROTECT s.r.o.
Nevyčkal však udělení tohoto souhlasu a již dne 6. 6. 2017 začal u společnosti KEYSEC
PROTECT s.r.o. fakticky pracovat jako zubní lékař. Pouze na základě této skutečnosti správní
orgán I. stupně dospěl k závěru o existenci jiné závažné překážky pobytu žalobce na území
a rozhodnutím ze dne 15. 10. 2019, č. j. OAM-15368-28/ZM-2017, souhlas se změnou
zaměstnavatele neudělil, následně rozhodnutím ze dne 16. 10. 2019, č. j. OAM-10055-34-ZM-
2018, zamítl také žádost žalobce o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty.
[20] Nejvyšší správní soud připomíná, že prvně zmiňované rozhodnutí o neudělení souhlasu
se změnou zaměstnavatele, které rozhodnutím ze dne 24. 1. 2020, č. j. MV-172005-6/SO-2019,
potvrdila žalovaná (stěžovatelka), zrušil krajský soud rozsudkem ze dne 13. 8. 2021,
č. j. 55 A 17/2020 - 35, kasační stížnost stěžovatelky proti tomuto rozsudku zamítl Nejvyšší
správní soud rozsudkem ze dne 15. 2. 2022, č. j. 4 Azs 282/2021 – 34. Již v tomto rozsudku
Nejvyšší správní soud zdůraznil, že nelegální práce sice může představovat jinou závažnou překážku
pobytu cizince na území ve smyslu §56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, tento závěr však
nesmí být automatický. Vždy je potřeba zkoumat závažnost konkrétního jednání, zohlednit
např. délku výkonu nelegální práce, poměr mezi délkou nelegální práce a prací vykonávanou
legálně či např. plnění účelu pobytu mimo výkon nelegální práce. V rozsudku
č. j. 4 Azs 282/2021 - 34 Nejvyšší správní soud potvrdil závěr krajského soudu, že v případě
žalobce správní orgány individuální okolnosti jeho případu nezohlednily. I dlouhodobý výkon
nelegální práce nemusí v každém případě naplňovat pojem jiné závažné překážky pobytu
na území; doba výkonu nelegální práce tak není absolutním ukazatelem.
[21] Čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j. 4 Azs 282/2021 - 34 vycházel
ze stejných skutkových okolností, jaké nastaly v nyní projednávané věci – jde o téhož žalobce,
kterému v důsledku shodných skutkových okolností (nevyčkání souhlasu se změnou
zaměstnavatele) nebyl souhlas s požadovanou změnou zaměstnavatele udělen, stejně tak
mu nebyla v důsledku shodných skutkových okolností prodloužena platnost zaměstnanecké
karty. Pátý senát Nejvyššího správního soudu proto nemá žádný důvod se od závěrů
vyslovených čtvrtým senátem jakkoli odchylovat. Naopak, je se čtvrtým senátem ve shodě v tom,
že pouhý (byť dlouhodobý) výkon nelegální práce bez zohlednění dalších – pro věc velmi
podstatných – okolností k závěru o existenci jiné závažné překážky pobytu cizince na území
nepostačuje.
[22] I v nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud připomíná, že při posuzování existence
jiné závažné překážky pobytu cizince na území ve smyslu §56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců
je nutné hodnotit všechny okolnosti posuzované věci komplexně – správní orgány jsou při
výkladu neurčitého právního pojmu jiná závažná překážka pobytu cizince na území povinny zabývat
se intenzitou a závažností jednání žalobce spočívajícího ve výkonu závislé práce v kontextu
veškerých okolností, které v řízení vyšly najevo. Nejvyšší správní soud přitom se stěžovatelkou
i s krajským soudem souhlasí v tom, že výkon nelegální práce může v obecné rovině
představovat jinou závažnou překážku pobytu cizince na území; to ostatně potvrzuje také judikatura
zdejšího soudu – srov. např. rozsudky ze dne 25. 4. 2019, č. j. 4 Azs 95/2019 - 36; ze dne
23. 10. 2019, č. j. 9 Azs 235/2019 - 33; ze dne 21. 10. 2020, č. j. 6 Azs 275/2019 - 43. Současně
však zdejší soud ve své judikatuře zdůrazňuje nezbytnost hodnocení závažnosti konkrétního
jednání cizince v každém jednotlivém případě – k tomu srov. již citovaný rozsudek
č. j. 5 Azs 166/2019 - 27; či dále rozsudky ze dne 30. 4. 2020, č. j. 1 Azs 23/2020 - 36; a ze dne
30. 9. 2021, č. j. 7 Azs 118/2021 - 31.
[23] Z citované judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že porušení pravidel
o zaměstnávání musí být prokázáno ve vyšší intenzitě, aby takové jednání mohlo být podřazeno
pod pojem jiná závažná překážka pobytu cizince na území (rozsudek č. j. 4 Azs 95/2019 - 36, bod 14).
Nikoliv každé porušení §5 písm. e) bodu 2. zákona o zaměstnanosti tak bude představovat
automaticky takovou překážku. Je proto nutné, aby okolnosti konkrétního případu nasvědčovaly
takové intenzitě porušení pravidel o zaměstnanosti, příp. intenzitě porušení veřejného zájmu na
ochraně pracovního trhu, která by ospravedlňovala aplikaci závažných překážek bránících
dalšímu pobytu cizince na území (rozsudek č. j. 1 Azs 23/2020 - 36, bod 16).
[24] Pro posouzení konkrétní situace poskytuje judikatura zdejšího soudu vodítka k tomu, zda
je možné jednání konkrétního cizince hodnotit jako jinou závažnou překážku ve smyslu §56 odst. 1
písm. j) zákona o pobytu cizinců. Podstatné je zejm. to, zda cizinec mimo výkon nelegální práce
plnil, či neplnil účel svého pobytu. Soud také potvrdil, že pod pojem jiná závažná překážka lze
podřadit situaci, kdy cizinec vykonával závislou práci bez platného povolení k zaměstnání
dlouhodobě (srov. rozsudek ze dne 9. 10. 2019, č. j. 10 Azs 250/2019 - 25); v minulých případech
byla tato dlouhodobost spojována s dobou okolo dvou let (rozsudek ze dne 16. 5. 2018,
č. j. 10 Azs 197/2017 - 53; ze dne 3. 7. 2018, č. j. 6 Azs 178/2018 - 24; či ze dne 20. 2. 2019,
č. j. 6 Azs 7/2019 - 19). Dalším vodítkem může být posouzení poměru nelegální práce cizince
ve vztahu k jeho legální činnosti, jak správně poukázala žalovaná, a to se zohledněním rozsahu
časového i rozsahu odměny, kterou cizinec za obojí získal (k tomu viz rozsudek
č. j. 1 Azs 23/2020 - 36, bod 18). Jako relevantní lze pak hodnotit bezesporu také to, zda cizinec
sám uvedl správnímu orgánu skutečnosti svědčící o výkonu nelegální práce, což v takovém
případě podporuje závěr, že v jeho případě nešlo o úmyslné porušení či obcházení zákona, ale
spíše o neporozumění podmínkám získaného povolení. Tato okolnost sice nemá žádný dopad
na to, že cizinec měl povinnost si podmínky pro možnost výkonu zaměstnání v rámci získaného
pobytového povolení zjistit, může však mít značný vliv na naplnění neurčitého právního pojmu
jiná závažná překážka pobytu cizince na území pro účely prodloužení povolení k dlouhodobému
pobytu ve smyslu §56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců (viz rozsudek ze dne 8. 8. 2019,
č. j. 9 Azs 192/2019 - 27, bod 15).
[25] V projednávané věci krajský soud zcela správně uzavřel, že správní orgány všechny
rozhodné skutečnosti nezohlednily. Zejména nezohlednily skutečnost, že žalobce od počátku
výkonu práce zubního lékaře u společnosti KEYSEC PROTECT s.r.o. rozhodné skutečnosti
správnímu orgánu sdělil. Stejně tak správní orgány nezohlednily skutečnost, že řízení,
jehož předmětem bylo udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele, trvalo neúměrně dlouhou
dobu – žalobce požádal o souhlas dne 7. 6. 2017, správní orgán I. stupně o této žádosti rozhodl
až dne 15. 10. 2019 (rozhodnutí č. j. OAM-15368-28/ZM-2017), tj. po více než dvou letech.
Následně správní orgány přičetly žalobci k tíži to, že nelegální práci vykonával dlouhodobě,
přestože tato dlouhodobost byla fakticky způsobena neúměrně dlouhým řízením o udělení
souhlasu se změnou zaměstnavatele. Jak zcela trefně poukázal v odůvodnění napadeného
rozsudku (bod 41) již krajský soud, „pokud by ministerstvo vyhovělo jeho žádosti o udělení souhlasu
se změnou zaměstnavatele ze dne 7. 6. 2017 v zákonem stanovené lhůtě, doba výkonu nelegální činnosti žalobce
by nepřesáhla 2 měsíce.“
[26] Správní orgány patřičně nezohlednily ani skutečnost, že žalobce plnil účel svého pobytu -
vykonával vysoce kvalifikované zaměstnání s požadovaným vysokoškolským vzděláním, k jehož
výkonu disponuje rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ze dne 28. 4. 2017,
č. j. MZDR 48766/2015-12/VLP; tímto rozhodnutím mu Ministerstvo zdravotnictví uznalo
odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání zubního lékaře na území České
republiky podle §34 odst. 2 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné
způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního
lékaře a farmaceuta.
[27] Co se týká jednotlivých dílčích tvrzení stěžovatelky obsažených v kasační stížnosti, k nim
je nutné poznamenat, že byť bylo v jiném případě shledáno naplnění jiné závažné překážky
pobytu cizince na území s ohledem na kratší dobu výkonu nelegální práce (stěžovatelka
odkazovala na rozsudek č. j. 8 Azs 196/2020, ve kterém šlo o dobu 8 měsíců), jednotlivé případy
výkonu nelegální práce nelze poměřovat pouze na základě počtu měsíců, ve kterých se cizinec
výkonu nelegální práce dopouštěl. Jak již bylo uvedeno výše, v každém jednotlivém případě
je nutno zohlednit veškeré skutkové okolnosti případu a individuálně posoudit intenzitu
závažnosti jednání konkrétního cizince v jejich světle. Mechanické závěry opřené pouze o počet
měsíců s ohledem na koncepci zákona i jeho znění (užití neurčitého právního pojmu) činit nelze.
[28] Stejně tak nelze k opačnému závěru dojít na základě skutečnosti, že výkon nelegální práce
představuje nově samostatný důvod pro zamítnutí žádosti [§46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu
cizinců, ve znění účinném od 31. 7. 2019], či že lze na základě této skutečnosti cizince vyhostit.
Správní orgány totiž nyní projednávanou věc postavily na závěru, že jednání cizince naplnilo jinou
závažnou překážku pobytu na území – v takovém případě však byly správní orgány povinny zohlednit
veškeré rozhodné skutečnosti se zohledněním výše uvedené judikatury, což neučinily. A pokud
jde o stěžovatelkou odkazovaný rozsudek č. j. 2 Ads 83/2019 - 26, k němu Nejvyšší správní soud
poznamenává, že tento odkaz není v kontextu projednávané věci přiléhavý. V citovaném
rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval pokutou za správní delikt uloženou společnosti
s ručením omezeným za umožnění výkonu nelegální práce zaměstnance – uvedená společnost
umožnila zaměstnanci vykonávat zcela jinou práci, než k jaké měl povolení k zaměstnání. To však
nelze přirovnávat k věci nyní souzené.
[29] Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že přestože je v dalším řízení stěžovatelka
povinna všechny rozhodné skutečnosti znovu posoudit, tj. zvážit, zda skutečně jednání žalobce
naplňuje neurčitý pojem jiná závažná překážka pobytu žalobce na území, doposud shromážděné
podklady založené ve správním spise o naplnění tohoto neurčitého právního pojmu nesvědčí.
V. Závěr a náklady řízení
[30] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost
stěžovatelky důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[31] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti
úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci s ohledem na úspěch ve věci samé
vzniklo právo na náhradu nákladů, Nejvyšší správní soud mu však náhradu nákladů nepřiznal,
neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly (žalobce se ke kasační stížnosti
stěžovatelky nevyjádřil).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.)
V Brně dne 25. července 2022
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu