ECLI:CZ:NSS:2022:8.AZS.56.2022:16
sp. zn. 8 Azs 56/2022-16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra
Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: A. U.-O., proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, proti rozhodnutí
žalované ze dne 17. 6. 2021, čj. MV-80586-4/SO-2021, o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, čj. 14 A 156/2021-43,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se v rac í zaplacený soudní poplatek ve výši 2500 Kč, který bude
vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení,
k rukám žalobkyně.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení
shora označeného rozhodnutí žalované. Tím žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila
rozhodnutí Ministerstva vnitra, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení
k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU na území ČR. Městský soud řízení
usnesením označeným v záhlaví zastavil, jelikož žalobkyně nezaplatila soudní poplatek
ve stanovené lhůtě.
[2] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) „odvolání“, které
městský soud předložil NSS k rozhodnutí, neboť podle obsahu se jedná o kasační stížnost.
[3] Nejvyšší správní soud zjistil z doručenky a upřesňujícího sdělení České pošty, s. p.
(vyžádaného městským soudem) založených ve spisu, že napadené usnesení bylo stěžovatelce
doručeno 8. 12. 2021. Stěžovatelka v kasační stížnosti ovšem výslovně uvádí, že jí bylo doručeno
až 13. 12. 2021. Z důvodu tohoto rozporu zdejší soud vyzval stěžovatelku k jeho objasnění
(vyjádření ke dni doručení usnesení), a to ve lhůtě 2 týdnů. Výzva byla stěžovatelce doručena dne
28. 3. 2022, ve stanovené lhůtě (ani po jejím uplynutí) na ni však nereagovala.
[4] Podle §106 odst. 2 s. ř. s. platí, že kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení, přičemž
zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená
podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek
lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle §40 odst. 4
s. ř. s. platí, že lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má
povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
[5] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně. Pro případ opožděného podání kasační stížnosti
je zákonem výslovně vyloučeno prominutí zmeškání lhůty k tomu úkonu (stěžovatelka
o to ostatně ani nežádala). Soudní řád správní nestanovuje jiný důsledek opožděnosti kasační
stížnosti, nežli právě její odmítnutí.
[6] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nereagovala na shora označenou výzvu týkající se data
doručení napadeného usnesení, nezbývá, než v tomto ohledu vyjít z doručenky a zmíněného
sdělení pošty založených ve spisu městského soudu. Napadené usnesení tedy bylo stěžovatelce
doručeno 8. 12. 2021 a lhůta pro podání kasační stížnosti tak skončila ve středu 22. 12. 2021.
Stěžovatelka však dle obálky založené ve spisu předala kasační stížnost k odeslání
prostřednictvím provozovatele poštovních služeb až dne 27. 12. 2021 (tímto dnem je ostatně
kasační stížnost také datována).
[7] Nejvyšší správní soud v této souvislosti nepřehlédl, že městský soud napadené usnesení
stěžovatelce doručoval jako tzv. jinou písemnost (ve smyslu §50 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5
s. ř. s.) a nikoliv do vlastních rukou (ve smyslu §49 o. s. ř.). Způsob doručení soudní písemnosti
přitom může mít význam pro posouzení toho, zda vůbec byla řádně doručena, resp. k jakému
okamžiku se tak stalo. Pokud totiž adresát při doručování není zastižen a doručovanou písemnost
si nepřevezme (jako tomu bylo v případě stěžovatelky), liší se způsob určení okamžiku jejího
doručení právě v návaznosti na to, zda má být doručována do vlastních rukou či „obyčejně“
(srov. zejm. §50 odst. 1 o. s. ř. a §49 odst. 4 o. s. ř.). Pokud by tedy kasační soud dospěl
k závěru, že městský soud napadené usnesení doručoval nesprávně (vůbec je řádně nedoručil,
případě je okamžik doručení nutno určit jinak), bylo by k tomu nutno v rámci posouzení
včasnosti podané kasační stížnosti samozřejmě přihlédnout. Nejvyšší správní soud současně
považuje za vhodné se ke způsobu doručení daného usnesení vyjádřit i vzhledem k tomu, že je
mu známo, že ani praxe správních soudů při doručování tohoto typu soudních rozhodnutí není
zcela jednotná. V této souvislosti je na místě připomenout, že doručovanou písemností bylo
v nynější věci usnesení o zastavení řízení, tedy usnesení, jímž se řízení u městského soudu končilo
(nejednalo se tedy o usnesení čistě procesního charakteru). Soud si je současně vědom toho, že
podle některých závěrů odborné literatury „tato usnesení by se - s ohledem na jejich význam - měla též
doručovat účastníkům řízení do vlastních rukou“ (viz komentář k §55 odst. 5 s. ř. s. in Potěšil, L.,
Šimíček, V. a kol. Soudní řád správní. Praha: Nakladatelství Leges, 2014). I přes výše uvedené má
nicméně zdejší soud za to, že byť městský soud dané usnesení doručoval jako jinou písemnost
(tedy nikoliv do vlastních rukou), bylo stěžovatelce z hlediska způsobu doručování doručeno
řádně, přičemž lze vyjít i z výše uvedeného data doručení. V tomto ohledu je totiž určující,
že zákon doručení stejnopisu rozhodnutí do vlastních rukou výslovně předpokládá pouze
u rozsudku (viz §54 odst. 3 a §55 s. ř. s. ). Vedle toho lze podpůrně poukázat i na vnitřní
a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (instrukce Ministerstva spravedlnosti
č. 505/2001-Org.), který postup krajského (městského) soudu při doručování dále (blíže)
upravuje. Podle jeho §13g odst. 1 se do vlastních rukou se doručují písemnosti, o nichž to stanoví zákon,
případně příslušný předseda senátu, vyšší soudní úředník, asistent soudce, justiční čekatel, soudní tajemník
či soudní vykonavatel. Je tedy možno uzavřít, že ačkoliv nic nebrání předsedovi senátu,
aby i v případě usnesení o zastavení řízení dal pokyn k doručení do vlastních rukou (a v některých
situacích to může být i pro řádné doručení písemnosti dokonce žádoucí a praktické), nejedná
se o obligatorní postup, jehož nedodržení by mělo zpochybnit řádnost (či okamžik) doručení
takového usnesení.
[8] Nejvyšší správní soud tak s ohledem na výše uvedené uzavírá, že stěžovatelka podala
kasační stížnost opožděně, a proto ji odmítl.
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
[10] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka složila částku 2 500 Kč na účet soudu, Nejvyšší správní
soud rozhodl o vrácení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti stěžovatelce podle §10
odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Podle tohoto ustanovení soud vrátí z účtu
soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut.
[11] Ve smyslu §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích se soudní poplatky vrací ve lhůtě
30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo o vrácení rozhodnuto.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. května 2022
Milan Podhrázký
předseda senátu