ECLI:CZ:NSS:2022:KONF.20.2021:7
sp. zn. Konf 20/2021-7
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy Mgr. Ing. Radovana Havelce a soudců Mgr. Víta Bičáka,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Tomáše Rychlého, JUDr. Pavla Simona a Mgr. Jitky Zavřelové,
rozhodl o návrhu Okresního soudu v Kutné Hoře na rozhodnutí kompetenčního sporu
mezi ním a Energetickým regulačním úřadem, se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 5,
a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 28/2020,
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu: žalobkyně KH TEBIS s. r. o., se sídlem v Kutné
Hoře, Puškinská 641, IČ 47542713, zastoupená JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem, se sídlem
v Hradci Králové, Jana Koziny 1295/2a, a žalovaná EC Kutná Hora s. r. o., se sídlem v Praze 1,
Rybná 716/24, IČ 28497422, zastoupená Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, se sídlem v Praze 1,
Mezibranská 579/7,
takto:
I. P ř ís l uš ný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře
pod sp. zn. 5 C 28/2020, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, je so ud.
II. Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 20. 6. 2019,
čj. 03299-32/2018-ERU, a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne
12. 11. 2019, čj. 03299-41/2018-ERU, jsou n i c ot ná .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným zvláštnímu senátu dne 7. 9. 2021 se Okresní soud v Kutné Hoře
(dále jen „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“) rozhodl tvrzený kompetenční spor
ve věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 28/2020.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Žalobkyně je obchodní společností, jejímž jediným společníkem je město Kutná Hora,
která mimo jiné zajišťuje rozvod a dodávku tepelné energie jednotlivým spotřebitelům v Kutné
Hoře. Žalovaná je obchodní společností, která je mimo jiné výrobcem tepelné energie. Účastníci
spolu dne 3. 5. 2012 uzavřeli smlouvu o dodávce tepelné energie podle §76 odst. 3
zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických
odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Podle čl. 7 byla smlouva uzavřena
na dobu určitou v délce trvání 8 let s možností jednostranného prodloužení ze strany dodavatele,
a to nejvíce dvakrát, vždy o období tří let. Smlouva nabyla účinnosti dne 1. 10. 2014. Podle čl. 6
odst. 6.1 smlouvy byla cena tepelné energie tvořena v souladu se zákonem č. 526/1990 Sb.,
o cenách, prováděcí vyhláškou č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb.,
o cenách, a v souladu s platnými cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu.
V čl. 6 odst. 6.4 byla sjednána cena za dodávku tepelné energie jako cena dvousložková s tím,
že pevná složka je vztažena ke sjednanému rezervovanému výkonu 14 MW. V období
od 3. 5. 2017 do 27. 9. 2017 se žalobkyně opakovaně obracela na žalovanou s žádostí o změnu
rezervovaného tepelného výkonu, neboť reálná potřeba tepelného výkonu nebyla vyšší než 12
MW. Žalovaná veškeré požadavky žalobkyně zamítala s poukazem na to, že smlouva o dodávce
tepelné energie je uzavřena na dobu určitou a v této době nelze sjednané parametry odběru
jednostranně měnit. Žalobkyně se obrátila na Energetický regulační úřad (dále též „ERÚ“)
s návrhem, aby uložil žalované povinnost sjednat s žalobkyní ke smlouvě o dodávce tepelné
energie ze dne 3. 5. 2012 novou výši rezervovaného tepelného výkonu pro stanovení stálé složky
dvousložkové ceny na hodnotu 12 MW namísto současně smluvně sjednaných 14 MW.
[4] Energetický regulační úřad rozhodnutím ze dne 20. 6. 2019, čj. 03299-32/2018-ERU,
návrh žalobkyně zamítl, když konstatoval, že sporná hodnota tepelného výkonu ve výši 14 MW
byla mezi stranami sjednána pro celou základní dobu trvání smlouvy, přičemž postup její změny
je ve smlouvě upraven až pro případ opčního prodloužení smlouvy. Sjednání hodnoty tepelného
výkonu na pevnou hodnotu 14 MW ve smlouvě vylučuje dle Energetického regulačního úřadu
postup podle bodu 3.3 cenového rozhodnutí č. 2/2013, neboť žalobkyně a žalovaná projevily
vůli sjednat takový výkon na dobu prvních 8 let trvání smlouvy, přičemž je třeba zohlednit,
že žalovaná musela v souvislosti s uzavřením smlouvy vybudovat teplárenské zařízení a navržená
stálá složka ceny měla sloužit právě k financování těchto stálých nákladů. Energetický regulační
úřad tak uzavřel, že subjektivní právo žalobkyně na změnu smlouvy (uzavření dodatku) nevyplývá
ani ze zákona, ani z žádného smluvního ujednání. Ve smlouvě je naopak výslovně uvedeno,
že jakákoliv změna smluvních podmínek dohodnutých touto smlouvou může být provedena
pouze formou písemného oboustranně odsouhlaseného dodatku. S tímto posouzením
se ztotožnila i Rada Energetického regulačního úřadu, která rozhodnutím ze dne 12. 11. 2019,
čj. 03299-41/2018-ERU, zamítla rozklad žalobkyně a potvrdila výše uvedené rozhodnutí.
[5] Rozsudkem ze dne 20. 7. 2020, čj. 5 C 28/2020-83, Okresní soud v Kutné Hoře (v řízení
podle části páté o. s. ř.) uložil žalované povinnost sjednat s žalobkyní ke smlouvě o dodávce
tepelné energie, uzavřené dne 3. 5. 2012, novou výši rezervovaného tepelného výkonu
pro stanovení stálé složky dvousložkové ceny na hodnotu 12 MW namísto současných 14 MW
sjednaných ve smlouvě o dodávce tepelné energie ze dne 3. 5. 2012, a to s účinností od 1. 1. 2018
(výrok I), tímto rozsudkem v plném rozsahu nahradil rozhodnutí správního orgánu – rozhodnutí
Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 12. 11. 2019, čj. 03299-41/2018-ERU (výrok II)
a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 17 302,10 Kč (výrok III).
[6] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, čj. 28 Co 223/2020-136, změnil
rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o nahrazení rozhodnutí Rady
Energetického regulačního úřadu ze dne 12. 11. 2019, čj. 03299-41/2018-ERU (výrok I) a uložil
žalobkyni povinnost nahradit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně
18 543 Kč a na nákladech odvolacího řízení 15 324 Kč (výrok II).
[7] Podle Krajského soudu v Praze nebyl Energetický regulační úřad oprávněn rozhodnout
o návrhu žalobkyně, neboť nebyla dána jeho kompetence k rozhodnutí věci podle §17 odst. 7
písm. a) energetického zákona, §17 odst. 7 písm. b) energetického zákona, ani podle jiného
ustanovení téhož zákona či jiného zákona. Odvolací soud poukázal na to, že výluky
z rozhodovací pravomoci soudů ve prospěch správních orgánů je třeba vždy vykládat restriktivně
a odkázal na závěry usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 4. 2010, čj. Konf 108/2009-11.
Odvolací soud vycházel z toho, že podle §17 odst. 7 písm. a) energetického zákona rozhoduje
Energetický regulační úřad spory o uzavření smlouvy podle uvedeného zákona mezi držiteli
licencí či mezi držitelem licence a zákazníkem, když sám energetický zákon obsahuje v §76
odst. 3 podstatné náležitosti smlouvy o dodávce tepelné energie, mezi nimiž je i cena tepelné
energie. Z uvedeného soud dovodil, že Energetický regulační úřad rozhoduje o povinnosti
držitele licence s jiným držitelem licence či se zákazníkem uzavřít smlouvu přesně vymezeného
znění s náležitostmi uvedenými v §76 odst. 3 energetického zákona, pokud taková smlouva
dosud nebyla mezi smluvními stranami uzavřena, případně pokud taková smlouva uzavřena byla,
ale postrádá některou z podstatných náležitostí uvedených v §76 odst. 3 energetického zákona;
v posledně řečeném případě se pak může jedna ze stran domáhat uzavření ujednání o chybějící
podstatné náležitosti. Vzhledem k nutnosti vykládat výluky z rozhodovací pravomoci soudů
restriktivně soud uzavřel, že za situace, kdy je mezi dvěma subjekty uzavřena smlouva o dodávce
tepelné energie, která má podstatné náležitosti podle §76 odst. 3 energetického zákona, a jedna
ze stran se domáhá změny některého z podstatných ujednání smlouvy o dodávce tepelné energie,
není dána pravomoc Energetického regulačního úřadu v takové věci rozhodovat. Závěrem
odvolací soud shrnul, že jestliže nebyla dána pravomoc správního orgánu věc rozhodnout,
nezbylo, než žalobu podle části páté o. s. ř. zamítnout. Odvolací soud rovněž uvedl, že vzhledem
k tomu, že nejde o spor mezi soudem obecného soudnictví a soudem ve správním soudnictví,
nebyl na místě postup podle §104b o. s. ř. a nemohl tak věc předložit k rozhodnutí
kompetenčnímu senátu.
[8] K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 6. 2021,
sp. zn. 23 Cdo 1416/2021, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020,
čj. 28 Co 223/2020-136, a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. 7. 2020,
čj. 5 C 28/2020-83, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Kutné Hoře k dalšímu řízení. Nejvyšší
soud uvedl, že spor mezi stranami smlouvy vznikl v okamžiku, kdy žalobkyně požadovala změnu
ujednání o ceně tak, aby byla v souladu s později vydanými cenovými předpisy, konkrétně s čl. 3.3
cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2013. Z uvedeného je zřejmé,
že se jednalo o spor nikoli o uzavření smlouvy, jehož rozhodování je Energetickému regulačnímu
úřadu svěřeno v §17 odst. 7 písm. a) energetického zákona, nýbrž o spor o změnu smlouvy,
jehož rozhodování náleží civilním soudům. Tento závěr je podpořen rovněž judikaturou
formulovaným pravidlem o restriktivním výkladu výluk z rozhodovací pravomoci soudů
ve prospěch správních orgánů. V této souvislosti Nejvyšší soud poukázal na usnesení zvláštního
senátu ze dne 13. 4. 2010, čj. Konf 108/2009-11, ze dne 14. 7. 2015, čj. Konf 26/2014-18,
a ze dne 4. 12. 2017, čj. Konf 13/2016-20, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018,
sp. zn. 23 Cdo 5030/2017. V řešené věci by tedy bylo v rozporu s citovanou judikaturou vyložit
extenzivně pojem sporu o uzavření smlouvy ve smyslu §17 odst. 7 písm. a) energetického zákona
tak, že pod tento pojem spadá i spor o změnu smlouvy. Podle Nejvyššího soudu postupoval
odvolací soud nesprávně, pokud v řízení podle části páté o. s. ř. dospěl k závěru, že Energetický
regulační úřad neměl pravomoc spor rozhodnout, a následně žalobu o nahrazení jeho rozhodnutí
zamítl. Ustanovení §250i o. s. ř. totiž výslovně umožňuje soudu v řízení podle části páté o. s. ř.
žalobu zamítnout pouze tehdy, dospěje-li soud k závěru, že správní orgán rozhodl správně.
Jestliže ovšem odvolací soud dospěl k závěru, že Energetický regulační úřad neměl v řešené věci
pravomoc rozhodnout, nastala zvláštní situace kladného kompetenčního sporu podle §1 odst. 1
písm. a) zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů mezi správním orgánem, který již
vydal pravomocné rozhodnutí, a civilním soudem, neboť pravomoc vyslovit nicotnost
rozhodnutí správního orgánu má v tomto specifickém případě zvláštní senát, nikoliv správní
soud. Nejvyšší soud tak uložil Okresnímu soudu v Kutné Hoře povinnost podat návrh
na zahájení řízení o kompetenčním sporu zvláštnímu senátu podle §3 zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů.
[9] Navrhovatel v návrhu na řešení kladného kompetenčního sporu pouze poukázal na výše
uvedená rozhodnutí Energetického regulačního úřadu a soudů a navrhl, aby zvláštní senát
rozhodl, že příslušný k vydání rozhodnutí ve sporu ve věci o změnu smlouvy o dodávce tepelné
energie je soud v civilním soudnictví a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne
20. 6. 2019, čj. 03299-32/2018-ERU, a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne
12. 11. 2019, čj. 03299-41/2018-ERU, jsou nicotná.
[10] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní
senát nejprve zabýval otázkou, zda je zde kompetenční spor ve smyslu zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů a zda tak sám zvláštní senát má pravomoc o vzniklém sporu
vůbec rozhodnout. Přitom se řídil následující úvahou:
[11] Podle §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů (dále jen „zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů“)
se podle tohoto zákona postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech
o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen „pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami
jsou soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy.
[12] Podle §1 odst. 2 věty prvé téhož zákona je kompetenčním sporem spor, ve kterém
si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených
účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí.
[13] Podle §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy
spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona
neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
[14] Podle §244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního
samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízení
podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu
nebo jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§7 odst. 1), a nabylo-li
rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském
soudním řízení.
[15] Zvláštní senát již v usnesení ze dne 16. 9. 2021, čj. Konf 11/2020-17, konstatoval,
že „Účelem zákona o řešení některých kompetenčních sporů je řešit spory mezi soudy a orgány moci výkonné,
územní, zájmové nebo profesní samosprávy dle §1 odst. 1 písm. a) zákona o některých kompetenčních sporech
a spory mezi civilními a správními soudy dle §1 odst. 1 písm. b) zákona o některých kompetenčních sporech.
Písmena a) a b) představují relativně samostatné pravomoci zvláštního senátu se samostatným historickým
vývojem. Písmeno b) je reakcí na vznik správních soudů a před 1. 1. 2003 nebylo v právním řádu nutné. Písmeno
a) navazuje na rozhodovací činnost vrchních soudů dle §8a o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002. Provádí
čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy, dle kterého Ústavní soud rozhoduje spory o rozsah kompetencí státních orgánů
a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu. Zvláštním zákonem je pak právě zákon
o rozhodování některých kompetenčních sporů. Tato pravomoc má tedy ústavněprávní dimenzi; jde o spory
mezi soudy a správními orgány jako představiteli dvou rozdílných mocí ve státě, moci soudní a moci výkonné.“
[16] Podle zvláštního senátu takový spor dvou rozdílných mocí ve státě, moci soudní a moci
výkonné, v dané věci nastal. Civilní soud (navrhovatel) totiž, při vázanosti právním názorem
Nejvyššího soudu, odmítá v řízení podle části páté o. s. ř. (§244 a násl.) projednat věc, o které
dříve rozhodl správní orgán, neboť popírá jeho pravomoc o věci soukromého práva rozhodnout
(rozhodnutí správního orgánu považuje za nicotné) a má za to, že pravomoc o věci rozhodnout
má právě a jen civilní soud ve smyslu §7 odst. 1 o. s. ř., byť by se tak mohlo stát nikoliv v řízení
(k žalobě) podle části páté o. s. ř., tj. v řízení probíhajícím, nýbrž pouze k případné nové žalobě
v řízení podle části třetí o. s. ř., tj. ve sporném civilním řízení. Ačkoliv si tedy nynější civilní soud
(navrhovatel) ve smyslu §1 odst. 2 věty první zákona o rozhodování některých kompetenčních
sporů neosobuje pravomoc rozhodnout o věci, o níž bylo vydáno pravomocné rozhodnutí
správním orgánem, přímo pro sebe (v probíhajícím řízení), osobuje si ji jako představitel moci
soudní pro civilní soudy jako takové. Materiálně vzato se tak o pozitivní kompetenční spor jedná
a zvláštní senát má pravomoc o něm rozhodnout.
[17] K závěru, že je-li soudem v řízení podle části páté občanského soudního řádu shledána
nicotnost správního rozhodnutí pro nedostatek pravomoci správního orgánu, jediným možným
řešením je podání návrhu zvláštnímu senátu na rozhodnutí kompetenčního konfliktu, dospěla
ostatně již dříve i komentářová literatura. Důvodem pro takový postup je právě skutečnost,
že občanský soudní řád neupravuje postup soudu pro případ, kdy tento dojde k závěru, že není
dána pravomoc správního orgánu, přičemž vyslovení nicotnosti jím vydaného aktu občanský
soudní řád neumožňuje a zastavení řízení, odmítnutí žaloby apod. by ponechalo nicotné
rozhodnutí (paakt) nedotčené (srov. Brothánková, J. in Winterová, A. a kolektiv. Občanský
soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 3. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2007, komentář
k §250i, s. 777. ISBN: 978-80-7201-647-1).
[18] V nyní rozhodované věci si tedy pravomoc rozhodnout o nároku žalobkyně na uložení
povinnosti žalované uzavřít s žalobkyní dodatek ke smlouvě o dodávce tepelné energie ze dne
3. 5. 2012 ohledně nové výše rezervovaného tepelného výkonu pro stanovení stálé složky
dvousložkové ceny na hodnotu 12 MW namísto sjednaných 14 MW osobují jak Energetický
regulační úřad (který nárok věcně projednal a pravomocně o něm již rozhodl), tak i civilní soudy,
reprezentované navrhovatelem, který dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu ve věci
jsou nicotná.
[19] Východiskem pro úvahy zvláštního senátu při rozhodování jakéhokoli kompetenčního
sporu mezi orgánem veřejné správy a soudem ve věcech soukromoprávních je premisa, dle které
rozhodovací pravomoc zde náleží zásadně soudům; v případech, kdy zákonodárce výslovně
legislativně zakotví, že určitá oblast sporů v oblasti soukromého práva má být svěřena
do rozhodovací pravomoci správního orgánu, jde o výjimku z tohoto obecného pravidla. Zvláštní
senát například již v rozhodnutí ze dne 13. 4. 2010, čj. Konf 108/2009-11 (publikovaném
pod č. 2275/2011 Sb. NSS) uvedl, že „výluky z rozhodovací pravomoci obecných soudů ve prospěch
správních orgánů je třeba vykládat restriktivně. Tyto výluky totiž odnímají soudům jejich nejvlastnější pravomoc –
rozhodovat spory ze soukromoprávních vztahů v klasickém nalézacím řízení.“ Proto „nebude-li možno podřadit
právě projednávaný případ pod žádnou z oblastí, ve kterých je ERÚ oprávněn rozhodovat, bude ve věci dána
pravomoc obecného soudu.“
[20] Podle §17 odst. 7 písm. a) energetického zákona Energetický regulační úřad dále
rozhoduje spory o uzavření smlouvy podle tohoto zákona mezi držiteli licencí
nebo mezi držitelem licence a zákazníkem a spory o omezení, přerušení nebo obnovení dodávek
nebo distribuce elektřiny, plynu nebo tepelné energie z důvodu neoprávněného odběru
nebo neoprávněné distribuce.
[21] Podle §76 odst. 3 energetického zákona smlouva o dodávce tepelné energie musí
obsahovat pro každé odběrné místo
a) výkon, množství, časový průběh odběru tepelné energie a místo předání,
b) základní parametry dodávané a vracené teplonosné látky, kterými jsou teplota a tlak,
c) místo a způsob měření a náhradní způsob vyhodnocení dodávky tepelné energie,
dojde-li k poruše měřicího zařízení nebo při jeho pravidelném ověřování, a dohodu
o přístupu k měřicím a ovládacím zařízením,
d) cenu tepelné energie stanovenou v místě měření, termíny a způsob platby
za odebranou tepelnou energii včetně záloh,
e) při společném měření množství odebrané tepelné energie na přípravu teplé vody
pro více odběrných míst způsob rozdělení nákladů za dodávku tepelné energie
na jednotlivá odběrná místa včetně získávání a ověřování vstupních údajů pro toto
rozdělování,
f) v případě, že z odběrného místa jsou zásobovány tepelnou energií nebo teplou vodou
objekty nebo části objektů různých vlastníků, kteří uzavírají smlouvu o dodávce
tepelné energie, způsob rozdělení nákladů mezi ně.
[22] Energetický zákon obsahuje podstatné obsahové náležitosti smluv z regulovaných oblastí
elektroenergetiky, plynárenství i teplárenství (§50, §72 a §76) a pouze o uzavření těchto smluv
může být před ERÚ vedeno sporné řízení. Spor o uzavření smlouvy může spočívat jak
v konfliktu o tom, zda je druhá strana povinna smlouvu vůbec uzavřít, tak v konfliktu o určité
obsahové náležitosti. Mohou však nastat situace, kdy mezi dvěma subjekty již je uzavřena
smlouva, s níž je nedílně spojena kontraktační povinnost, nicméně jedna ze stran je nespokojena
s některou z jejích podstatných náležitostí a před ERÚ podáním návrhu usiluje o změnu v obsahu
uzavřené smlouvy. V takovém případě není ERÚ k projednání věci vůbec kompetentní, neboť
zde dochází k určitému střetu se soudní pravomocí podle §1766 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který v návaznosti na §1765 o. z. upravující obnovení jednání
o smlouvě při podstatné změně okolností stanovuje, že nedohodnou-li se strany v přiměřené
lhůtě, může soud k návrhu kterékoli z nich rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní
obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených
v rozhodnutí; návrhem stran soud přitom není vázán. V situaci, kdy by se navrhovatel domáhal
po druhé straně uzavření nové smlouvy, mělo by zjištění existence uzavřené smlouvy
mezi účastníky řízení být důvodem pro zamítnutí návrhu ze strany ERÚ (Zdvihal, Z., Svěráková,
J., Med, J., Osadská, J. a kol. Energetický zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020;
komentář k §17).
[23] Z předloženého spisu vyplývá, že v době sjednání smlouvy o dodávkách tepelné energie
v roce 2012 se strany na podstatných obsahových náležitostech smlouvy, včetně výše
rezervovaného tepelného výkonu a v návaznosti na to i na ceně, která byla sjednána jako
dvousložková s tím, že pevná složka je vztažena ke sjednanému rezervovanému výkonu 14 MW,
shodly. Spor vznikl až v okamžiku, kdy žalobkyně opakovaně žádala o změnu rezervovaného
tepelného výkonu, neboť reálná potřeba tepelného výkonu nebyla vyšší než 12 MW. Lze proto
konstatovat, že v nyní projednávané věci nejde o spor o uzavření smlouvy ve smyslu §17 odst. 7
písm. a) energetického zákona, nýbrž o změnu smlouvy o dodávkách tepelné energie v rozsahu
výše rezervovaného tepelného výkonu a v návaznosti na to stanovení stálé složky dvousložkové
ceny na hodnotu 12 MW namísto sjednaných 14 MW. Zvláštní senát tedy výrokem I. tohoto
usnesení vyslovil, že v této věci je založena obecná pravomoc soudu o věci rozhodnout (§7
odst. 1 o. s. ř.).
[24] Zvláštní senát podle §5 odst. 2 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů
vysloví nicotnost rozhodnutí, jestliže ten, kdo je stranou v kompetenčním sporu, vydal
rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení a podle rozhodnutí zvláštního senátu
není vydání takového rozhodnutí v jeho pravomoci. Zvláštní senát proto vyslovil nicotnost
rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 20. 6. 2019, čj. 03299-32/2018-ERU,
a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 12. 11. 2019,
čj. 03299-41/2018-ERU (výrok II.).
[25] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení,
v němž spor vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní] i soudy. Energetický regulační úřad a Okresní soud v Kutné Hoře nyní uváží, jaké
procesní důsledky ze závazně deklarované pravomoci civilních soudů a nicotnosti vydaných
správních rozhodnutí ve vztahu ke svým návrhům na zahájení řízení (podle správního řádu
a podle části páté o. s. ř.) vyvodí. Účastníci původního správního řízení se mohou ochrany svých
sporných práv domáhat před soudem v řízení podle části třetí o. s. ř. (§79 a násl.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. května 2022
Mgr. Ing. Radovan Havelec
předseda zvláštního senátu