ECLI:CZ:US:1993:1.US.100.93
sp. zn. I. ÚS 100/93
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 100/93 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele F.Z., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 1 Tvn 233/93 ze dne 21. 9. 1993, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel svým podáním ze dne 4. 10. 1993 namítal nesprávnost závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Tvn 233/93 ze dne 21. 9. 1993, jímž byla podle §71 odst. 4, 5 tr. ř. prodloužena vazba obviněných P.K., J.M., T.Z. a M.V. do 30. 11. 1993. Ústavní stížnost podal jako otec obviněného T.Z., poukazoval zejména na skutečnost, že neexistují důkazy pro aplikaci odst. 4 §71 tr. ř. Zdůraznil, že se jedná o subjektivní názor soudu, že při propuštění obviněných na svobodu hrozí zřejmé nebezpečí životu a zdraví lidí a porušení základních majetkových práv a jiných svobod občanů.
Přípisem z 22. 10. 1993 byl navrhovatel vyzván ÚS ČR k odstranění vad svého podání a současně byl poučen, že pokud ve lhůtě 30 dnů od doručení soudní výzvy vady podání neodstraní, bude jeho návrh podle §43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb. odmítnut.
Výzva k odstranění vad podání byla navrhovateli doručena 25. 10. 1993, lhůta k jejich odstranění marně uplynula 25. 11. 1993.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě soudem určené, tj. do 25. 11. 1993, přičemž vzal na vědomí poučení Ústavního soudu o následcích neodstranění vad dle §43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., rozhodl Ústavní soud v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. a) shora citovaného zákona tak, že jeho návrh odmítl.
K odmítnutí návrhu došlo i s poukazem na ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/93 Sb., tedy z důvodu, že návrh byl podán někým zjevně neoprávněným. Navrhovatel je otcem obviněného T.Z., přičemž ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/93 Sb. je oprávněna k podání ústavní stížnosti fyzická osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. V daném případě navrhovatel nebyl účastníkem trestního řízení, tedy není osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti.
V Brně dne 15. 12. 1993 Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.