ECLI:CZ:US:1993:2.US.37.93
sp. zn. II. ÚS 37/93
Usnesení
Sp. zn. II. ÚS 37/93
1
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti manž. J. a E.D., zast. advokátem JUDr. A.K., takto:
NÁVRH SE ODMÍTÁ .
Odůvodnění:
Navrhovatelé svým podáním namítali nesprávnost rozsudku Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 26.1.1993 sp. zn. 1 T 4/93 ve spojení s usnesením Vyššího vojenského soudu v Olomouci ze dne 23.2.1993 sp. zn. 2 To 25/93. Shora uvedenými rozhodnutími byl jejich syn voj. z. sl. P.D. uznán vinným tr. činy podle §224 odst. 1, 2 a §201 písm. d) tr. zák. a za to mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 26 měsíců.
Ústavní soud se musel zabývat otázkou, zda rodiče jsou oprávněnými osobami k podání návrhu (ústavní stížnosti) či nikoliv. Dospěl k závěru že jim nepřísluší návrh (ústavní stížnost) podat.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zák. čís. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je mimo jiné ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda.
Podle §12 odst. 6 tr. řádu byl účastníkem řízení a tedy stranou v trestním řízení, jehož základní právo nebo svoboda mohly být dotčeny, především voj. z. sl. P.D. Rodiče by mohli být účastníky řízení podle cit. ustanovení za předpokladu, že by využili svého práva podle §.247 odst. 2 tr. řádu a podali ve prospěch svého syna P. D. proti rozsudku soudu I. stupně odvolání. To se však nestalo, protože odvolání proti prvostupňovému rozsudku podal tehdy pouze P.D. prostřednictvím svého obhájce JUDr. A.K.
Ze shora uvedeného plyne, že právo podat ústavní stížnost náleží pouze P.D., který však svého práva nevyužil a ústavní stížnost nepodal.
Nelze také přehlédnout vady podání spočívající jednak v návrhu z 5.10.1993, který nesplňoval podmínky obsažené v §34 zák. č. 182/1993 Sb., když nebylo konkretizováno, čeho se stěžovatelé domáhají a bylo poukazováno pouze na původní podání (ať již odůvodnění odvolání nebo podání na GP apod.), jednak v opožděném zaslání zvláštní plné moci advokáta JUDr. A.K., když Ústavnímu soudu byla zvláštní plná moc doručena až 29.10.1993, ačkoliv lhůta k odstranění vad končila 8.10.1993. Doporučeným dopisem, který navrhovatelé obdrželi dne 23.9.1993, byli Ústavním soudem poučeni o náležitostech ústavní stížnosti a současně byli vyzváni k odstranění vad ústavní stížnosti do 15 dnů od doručení s tím, že po bezvýsledném uplynutí lhůty může být jejích stížnost odmítnuta.
Z důvodu, že navrhovatelé neodstranili vady návrhu ve lhůtě k tomu jím určené, a zejména podali návrh jako osoby zjevně neoprávněné, bylo nutno jejich návrh (ústavní stížnost) podle §43 odst. 1 písm. a) a d) zák. č. 182/1993 Sb., odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č . 182/1993 Sb.).
V Brně dne 19.11.1993 JUDr. Antonín Procházka