ECLI:CZ:US:1993:3.US.122.93
sp. zn. III. ÚS 122/93
Usnesení
III. ÚS 122/93 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele S.K., směřující vůči porušení lidských práv takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 3.11.1993 bylo Ústavnímu soudu ČR v Brně doručeno podání pana S.K., ve kterém se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud ČR určil svým rozhodnutím, že původní zaměstnavatel Č svým jednáním vůči stěžovateli porušil jeho lidská práva v podání specifikovaným způsobem. Současně navrhovatel uváděl, že původně v této věci podal návrh na zahájení řízení před Okresním soudem v Sokolově.
Ústavní soud ČR si vyžádal spisový materiál Okresního soudu v Sokolově ke zjištění, jakého předmětu se podaný návrh týká. Z postoupeného spisu sp. zn. 9 C 338/93 Okresního soudu v Sokolově zjistil, že v hlavních rysech se předmět podání kryje. Současně však Ústavní soud ČR zjistil, že stěžovatel vzal své podání zpět ještě před zahájením jednání ve věci samé, takže řízení bylo usnesením OS zastaveno.
Podle čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/93 Sb. přísluší Ústavnímu soudu ČR rozhodovat o ústavních stížnostech, které směřují proti pravomocnému rozhodnuti orgánu veřejné moci, kterým byly porušeny ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou zaručené základní právo nebo svoboda občana. Ústavnímu soudu ČR tedy nepřísluší rozhodovat ve věci jako soud I. stupně. Vzhledem k tomu, že ve věci, která je předmětem podání, se jedná o posouzení sporu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (nikoliv tedy o posouzení rozhodnutí orgánu veřejné. moci), není Ústavní soud ČR k projednání tohoto návrhu příslušný.
Současně podle §75 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb. o Ústavním soudu ČR je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V předmětném podání však stěžovatel neužil žádného procesního prostředku ve shora uvedeném smyslu, když jediné zahájené řízení bylo jak shora uvedeno zastaveno, protože svůj návrh vzal zpět.
Vzhledem k těmto skutečnostem proto nezbylo Ústavnímu soudu ČR než návrh odmítnout, protože podle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/93 Sb. není v projednání tohoto návrhu příslušný a současně podle §43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/93 Sb. se jedná o návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. prosince 1993.
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu