ECLI:CZ:US:1993:3.US.20.93
sp. zn. III. ÚS 20/93
Usnesení
III. ÚS 20/93
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu pana L.P., dne 18. 11. 1993 takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Podáními ze dne 25. 5. a 12. 10. t. r. obrátil se navrhovatel na Ústavní soud ČR se" žalobou" ve věci svého syna D.P. a tvrdil, že postup VOS v Brně, pokud tento soud vyslovil, že peněžitá záruka ve výši 50.000,- Kčs, kterou za svého syna složil v jeho trestní věci vedené před označeným soudem pod sp. zn. 2 Nt 16/93 připadá státu, je nezákonný.
Protože shora označená podání navrhovatelů nesplňovala podmínky pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem (§34 odst. 1, 2 zák. 182/93 Sb.) byl navrhovatel na formální vady svého podání upozorněn a současně byl také vyzván k jejich odstranění, přičemž byl též upozorněn na přípustnost ústavní stížnosti toliko v případě, že ve zmíněné trestní věci vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu podle zákona k ochraně práva byly k dispozici (§§72 odst. 2, 75 odst. 1 cit. zák.). Lhůta k odstranění takto vytýkaných vad byla navrhovateli
stanovena v trvání 15 dnů a posléze k jeho žádosti o prodloužení této lhůty, byla mu prodloužena do 15. 11. 1993.
Následným podáním ze dne 15. 11. 1993 došlým Ústavnímu soudu ČR 18. 11. 1993, tedy zjevně po prodloužené lhůtě, vznesl navrhovatel "ústavní stížnost" proti usnesení VOS v Brně sp. zn. 2 Nt 16/93 ze dne 4. 2. 1993, v níž neodstranil dříve vytýkané vady svých předchozích podání, ale toliko zdůraznil, že on i jeho syn jsou občany SR, pro které je závazná Ústava SR, připomenul, že dnem 1. 1. 1993 vznikl "samostatný státní útvar Slovenská republika" a žádal, aby bylo započato řízení ve věci protiústavnosti usnesení, jak shora je označeno.
Z usnesení VOS v Brně sp. zn. 2 Nt 16/93 ze dne 4. února 1993 bylo zjištěno, že peněžitá záruka ve výši 50.000,- Kčs, složená navrhovatelem za jeho syna, tehdy vojína v základní službě D.P., připadla státu, přičemž z odůvodnění toho usnesení vyplývá, že D.P. se opakovaně nedostavil, ač k tomu byl řádně vyzván, k vyšetření ke znalcům z oboru psychiatrie a psychologie, přesto, že tato jeho účast na odborném vyšetření jako úkonu trestního řízení byla nutná.
Po věcné stránce tedy rozhodnutí jak VOS v Brně, tak i Vyššího vojenského soudu v Olomouci nelze zřejmě vytknout pochybení.
Za situace, jak shora je naznačena, nezbylo než o vzneseném návrhu rozhodnout, jak ve výroku usnesení se stalo, a to jednak proto, že ve lhůtě k tomu určené navrhovatel vady svého návrhu neodstranil (§43 odst. 1 lit. a) cit. zák.), jednak proto, že jde o návrh zjevně neopodstatněný (§43 odst. 1 lit. c) cit. zák.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. 11. 1993
JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu ÚS ČR