ECLI:CZ:US:1993:3.US.49.93.1
sp. zn. III. ÚS 49/93
Usnesení
Ústavní soud české republiky rozhodl ve věci navrhovatele M.S., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem podaným Ústavnímu soudu ČR se navrhovatelka domáhá zrušení vyhlášky ministra průmyslu č.173/1945 Ú.I., kterou byla zestátněna P., a nástroje S. a spol. v H. Navrhovatelka důvodí rozporem cit. vyhlášky s ustanovením §1 odst.1 bodem 6 dekretu prezidenta republiky č.100/1945 Sb.
Při posouzení návrhu je nutno především určit právní povahu napadnuté vyhlášky ministra průmyslu, tj., zdali jde o právní předpis nebo pravomocné rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci, a v závislosti od toho zdali je nutno podání posuzovat jako návrh na zrušení právního předpisu (§64a násl. zák.č.182/1993 Sb.) nebo jako ústavní stížnost (§72 a násl. cit. zákona).
V případě, pokud by šlo o návrh na zrušení právního předpisu, byl by takový návrh podle §64 zák. č. 182/1993 Sb., podán neoprávněným subjektem, což je důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb.
Podle ustanovení §1 odst.4 dekretu prezidenta republiky č.100/1945 Sb.: "Ministr průmyslu, na Slovensku v dohodě s pověřencem pro průmysl a obchod, vyhlásí s účinkem doručení v Úředním listě a v Úradnom věstníku, které podniky byly tímto dekretem znárodně¬ny.", přičemž podle §1 odst.l cit. dekretu prezidenta republiky se dále určené podniky zestátňuji "dnem vyhlášení tohoto dekretu". Především z ustanovení způsobu doručení vyhlášky podle §1 odst.4 cit. dekretu prezidenta republiky nutno dovodit, že jde o akt aplikace práva (a contrario platí, že právní předpisy se nedoručují, ale pu¬blikuji), čili o pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci. Z uvedeného vyplývá, že podání navrhovatelky nutno posuzovat jako ústavní stížnost podle čl.87 odst.l písm. d) Ústavy ČR.
Podle §145 odst.l zák.č.182/1993 Sb. lze k Ústavnímu soudu ČR podat ústavní stížnost proti zásahu orgánu veřejné moci ČR nebo ČSFR k němuž došlo před 1. lednem 1993 toliko v případech, jestliže lhůta pro podání ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu ČSFR stanovená v §55 zák. č. 491/1991 Sb., započala po 2. listopadu 1992. Protože v daném případě tato podmínka splněna není, z uvedeného vyplvá, že ani institut ústavní stížnosti neumožňuje Ústavnímu soudu ČR zkoumat ústavnost a zákonnost vyhl. č. 173/1945 Ú.1., přičemž je naplněn důvod odmítnutí návrhu podle §43 odst. 1 písm. B) zák. č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnuti není odvolání přípustné.
JUDr. Pavel Hollander
soudce zpravodaj
V Brně dne 19.10.1993