ECLI:CZ:US:1994:1.US.125.93
sp. zn. I. ÚS 125/93
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 125/93 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele ing. J. H., týkajícího se žádosti o pomoc Ústavního soudu, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 26. 7. 1993, které postoupila Ústavnímu soudu KP. Ústavní soud jej obdržel dne 5. 11. 1993.
Po vyžádaných doplněních v několikrát prodlužované lhůtě zjistil, že stěžovatel udělil plnou moc advokátovi JUDr. J. S., ale že stížnost směřuje proti postupu orgánů činných v trestním řízení, které jednaly na základě iniciativy stěžovatele, resp. z jeho popudu.
Stížnost tedy neměla za cíl ochranu základních práv a svobod stěžovatele, ale jejím předmětem byly námitky proti postupu či rozhodování orgánů veřejné moci, které se dotýkaly jiných osob, a nikoliv stěžovatele. Stížnost tudíž nevycházela z §72 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož může fyzická osoba uplatnit ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že rozhodnutím orgánů veřejné moci bylo zasaženo do jejích základních práv a svobod. Na tom nezměnilo nic ani doplnění ústavní stížnosti právním zástupcem stěžovatele, protože nebyly předloženy důkazy o tom, že stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
Stejnými vadami je stižena i druhá ústavní stížnost stěžovatele ze dne 23. 11. 1993.
V obou případech mohl stěžovatel uplatnit jen své občanskoprávní nároky, pokud se cítil poškozen na svých právech a vyčerpat všechny možnosti, které mu právní řád dává, než by se obrátil na Ústavní soud. To však neučinil a ve svém podání ze dne 24. 4. 1993 výslovně uvedl, že jeho občanskoprávní nároky nejsou předmětem jeho současné stížnosti.
Z uvedeného vyplývá, že ústavní stížnosti ze dne 26. 7. 1993 a ze dne 23. 11. 1993 byly podány osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Soudce zpravodaj byl proto nucen mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, i s přihlédnutím k ustanovení §43 odst. 1 písm. d) shora cit. zákona návrh odmítnout.
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 1994
JUDr. Vladimír P a u l , CSc.
soudce zpravodaj