infUsTakto, infUsVec2, infUsLengthVec75, infUs6plusVyrok, errUsPouceni, errUsDne, infUsKratkeRadky-221-000,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16.11.1994, sp. zn. I. ÚS 139/93 [ nález / KLOKOČKA / výz-2 ], paralelní citace: N 55/2 SbNU 129 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1994:1.US.139.93

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Pojem "nápadně nevýhodné podmínky" dle zákona o mimosoudních rehabilitacích

Právní věta 1. Zákon č. 87/1991 Sb. , o mimosoudních rehabilitacích, nelze chápat tak, že ruší a jaksi "zbavuje existence" generelně tehdejší stav a tehdejší dobu se všemi křivdami, jichž se dopouštěla, ale že usiluje o zmírnění křivd, které jak se praví v úvodu k zákonu "nelze nikdy zcela napravit". 2. "Nápadně nevýhodné podmínky" se mohou stěžovatelům, kteří uvádějí, že současné nabídky nejméně padesátkrát převyšují tehdy obdrženou sumu, jevit při porovnání tehdejších prodejních cen nemovitostí s cenami dnešními. Takto však nelze ustanovení §6 odst. 1 písm. g) vykládat, protože "nevýhodné podmínky" v tomto smyslu (tj. ve srovnání s dneškem) byly obecným produktem tehdejší doby a postihovaly každého, kdo tehdy nemovitost prodával a také "zvýhodňovaly" každého, kdo je kupoval.

ECLI:CZ:US:1994:1.US.139.93
sp. zn. I. ÚS 139/93 Nález Nález Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 16. listopadu 1994 sp. zn. I. ÚS 139/93 ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů D. N. a I. M. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 24. 9. 1993 sp. zn. 8 Co 795/94 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze 14. 6. 1993 sp. zn. 17 C 136/92 o ochranu vlastnického práva. I. Výrok Ústavní stížnost se zamítá. II. Odůvodnění: 1. Podstatou návrhu je tvrzení protiústavnosti rozhodnutí soudů I. i II. stupně, tj. Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě, o návrhu stěžovatelů v občanskoprávním řízení podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, tj. zákona č. 87/1991 Sb. V tomto občanskoprávním řízení byla zamítnuta žaloba navrhovatelů, směřující proti V. ú. r. o. a m. se sídlem v Ostravě, jíž se domáhali žalobci určení, aby žalovaný byl povinen uzavřít s nimi dohodu, že jim vydává dům čp. 1155, zapsaný v kat. nemovitostí č. 437 u kat. úřadu Ostrava 1. Stěžovatelé dovozují, že zamítavým rozsudkem Okresního soudu v Ostravě a potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Ostravě došlo k zásahu těchto orgánů veřejné moci, jímž bylo porušeno základní právo zaručené ústavním zákonem, konkrétně v čl. 11 odst. 1 věta druhá Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), tedy: "Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu". V soudním řízení před Okresním a Krajským soudem v Ostravě se domáhali stěžovatelé obnovy původního vlastnického práva, které jim údajně bylo nezákonným způsobem odňato. Svůj nárok opřeli o §6 odst. 1 písm. g) zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, podle něhož povinnost vydat věc se vztahuje na ty případy, kdy v rozhodném období věc přešla na stát na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Podle názoru stěžovatelů bylo povinností soudů obou stupňů, jakožto orgánů veřejné moci, jim ochranu vlastnického práva poskytnout. Stěžovatelé dovozují, že nejde pouze o ochranu stávajících zdánlivých vztahů, ale pod pojmem ochrana vlastnického práva, jak je uvedena v čl. 11 odst. 1 Listiny, je třeba rozumět i to, že tato ochrana se poskytuje ve všech případech, kdy předchozím neoprávněným zásahem vlastnické právo původního vlastníka bylo narušeno, či protiprávně - bezprávně - odňato. Okresní soud v Ostravě jako účastník řízení ve svém vyjádření podle §42 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb. uvedl k Předmětné stížnosti, že setrvává na závěrech formulovaných v jeho rozsudku ze dne 14. 6. 1993, a to zejména ve vztahu k závěru, že nebyla splněna druhá z podmínek stanovených v ustanovení §6 odst. 1 písm. g) zák. č. 87/1991 Sb. - tj. "nápadně nevýhodné podmínky". V tomto směru poukazuje na skutečnost, že ústavní stížnost polemizuje se závěry rozsudků obou stupňů pokud jde o nápadně nevýhodné podmínky pouze ve vztahu ke stěžovatelům. Nijak v tomto směru nebrojí proti závěrům v této otázce vůči L. M., i když v řízení vystupovali jako osoby obmyšlené (§3 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb.), které v řízení musely tvrdit a prokazovat nápadně nevýhodné podmínky za zemřelou spoluvlastnici nemovitosti. Co do 50 % podílu L. M. nevznesli tedy vůči rozsudkům žádné námitky. Dále nedovozuje Okresní soud v Ostravě, že došlo k odmítnutí ochrany vlastnického práva stěžovatelům. V této souvislosti poukazuje na klasický obsah vlastnického práva, tj. ius utendi et fruendi, ius possidendi a ius disponendi. Podle jeho názoru v daném řízení podle zák. č. 87/1991 Sb. nemohlo soudními rozhodnutími dojít k porušení vlastnického práva, neboť ani po odstranění obou rozsudků se stěžovatelé vlastníky předmětné nemovitosti nestanou. Podle názoru tohoto účastníka je otázkou, zda vůbec lze podřadit pod dikci ustanovení čl. 11 odst. 1 Listiny i ochranu osobám, které nabytí vlastnického práva ze zákona, či smluvně stanovených důvodů teprve očekávají. Krajský soud v Ostravě jako účastník řízení ve svém vyjádření podle §42 odst. 3 zák. č. 1 82/1993 Sb. odkázal na závěry svého rozsudku ze dne 24. 9. 1993. Zdůraznil, že již tím, že oba soudy se meritorně věcí zabývaly, nemohlo dojít k odmítnutí ochrany vlastnického práva stěžovatelům. Dále poukázal na stávající judikaturu k výkladu pojmu nápadně nevýhodných podmínek v tom směru, že by mohly vzniknout, kdyby smluvní podmínky či vedlejší ujednání prodávajícího nutily vystěhovat se do neodpovídajícího náhradního bytu. V daném případě kupní smlouva takové diskriminující ustanovení neobsahovala. Dočasné bytové potíže stěžovatele, vzniklé až po uzavření kupní smlouvy, nelze považovat za nápadně nevýhodné podmínky, za nichž byla kupní smlouva uzavřena. Zdůrazněno je i to, že konkrétní kupní smlouva obsahuje závazek stěžovatele M., že do dne podpisu smlouvy uvolní byt ve II. poschodí. Na druhé straně tatáž kupní smlouva obsahuje ustanovení, že spoluvlastnice M. (matka stěžovatelů) bude až do své smrti užívat byt ve II. poschodí. Z této okolnosti je jasně patrno, že kupující bral zřetel na bytové potřeby prodávajících. Když si stěžovatel M. nevymínil při uzavírání smlouvy podobné podmínky jako jeho matka, bylo to zřejmě proto, že měl za to, že jeho bytová situace podobné řešení nevyžaduje. Navíc nápadně nevýhodné podmínky stěžovatelé v průběhu řízení spatřovali jen ve faktu, že současné nabídky padesátinásobně převyšují kupní cenu, kterou za nemovitost obdrželi. Vedlejší účastník, V. ú. r. o. a m. se sídlem v Ostravě, se vyjádřil k ústavní stížnosti tak, že dle jeho názoru nebyla tímto převodem vlastnického práva porušena Ústava v čl. 11 odst. 1 Listiny. Poukázal na to, že prodávající L. M. bylo zřízeno věcné břemeno doživotního užívání bytu 2 plus 1 , prodávající D. N. v době prodeje měla již jiné trvalé bydliště a nebylo tedy zapotřebí zajišťovat jí náhradní bydlení a prodávající I. M. za příslušný podíl koupil se svou matkou rodinný domek v hodnotě 86 000 Kčs. 2. Pokud se týká procesního postupu, lze uplatnit ústavní stížnost po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Z obsahu připojeného spisu je patrno, že výslednému zamítavému rozhodnutí předcházelo zrušovací usnesení soudu druhého stupně s vysloveným závazným právním názorem. Nové rozhodnutí v prvním stupni však vyznělo stejně, tj. zamítavým výrokem. V takovém případě možnost dovolání ve smyslu ustanovení §238 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu nepřichází v úvahu. Toto zákonné ustanovení totiž předpokládá splnění dvou atributů: a) potvrzující rozhodnutí apelačního soudu, b) rozhodnutí soudu prvého stupně jiné, než bylo jeho dřívější rozhodnutí, přičemž nové rozhodnutí je vydáváno v důsledku vázanosti právním názorem soudu odvolacího. Tedy aplikace ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. nepřichází v úvahu. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě ve smyslu §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. (ústavní stížnost podána 2. 12. 1993, Právní moc napadeného rozhodnutí 13. 10. 1993). V daném případě dospěl soud k závěru, že pro posouzení věci je rozhodující interpretace zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, především pak ustanovení jeho §6 odst. 1 písm. g), na něž se stěžovatelé ve svém návrhu odvolávají. Ústavní stížnost v tomto směru napadá nesprávnost závěrů rozsudků jak soudu prvého, tak druhého stupně v otázce výkladu pojmu nápadně nevýhodných podmínek, které nebyly na straně žalobců shledány a v důsledku toho byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ustanovení §6 odst. 1 písm. g) zák. č. 87/1991 Sb. stanoví totiž povinnost vydat věc v těch případech, kdy v rozhodném období věc přešla na stát na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Naplněny musí být tedy oba zákonné předpoklady: jak stav tísně, tak nápadně nevýhodné podmínky. Z hlediska obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 17 C 136/92 je z výsledků dokazování patrno, že závěry soudů obou stupňů, že nebyl naplněn zákonný předpoklad nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání kupní smlouvy z 6. 2. 1973, byly správné. Nelze totiž spatřovat nápadně nevýhodné podmínky v kupní ceně, pokud respektovala tehdy platné předpisy o cenách nemovitostí, tj. vyhl. č. 43/1969 Sb. Stejně tak nápadně nevýhodné podmínky nelze dovozovat ze skutečností, jež nastaly až po uzavření kupní smlouvy. Konkrétně v tom, že v pozdějším období neměla L. M. kde bydlet (pro závady v bytě, který jí byl dohodou přenechán). Naopak ujednání pod bodem IV kupní smlouvy nápadnou nevýhodnost podmínek smlouvy u zemřelé L. M. vylučuje. Prodejem nemovitosti také neztratila zdroj příjmu z nájmu, neboť v tom případě adekvátní protihodnotou byl zisk spočívající v ceně za prodaný podíl. U I. M. lze těžko dovozovat nápadně nevýhodné podmínky při uzavírání kupní smlouvy, když v době bytové krize se zbavoval možnosti bydlení tím, že nemovitost prodal a nedomáhal se stejně jako jeho matka ve smlouvě ustanovení o právu užívat výlučně pro svou osobu byt v nemovitosti i po jejím prodeji. Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, nelze chápat tak, že ruší a jaksi "zbavuje existence" generelně tehdejší právní stav a tehdejší dobu se všemi křivdami, jichž se dopouštěla, ale že usiluje o zmírnění křivd, které - jak se praví v úvodu k zákonu - "nelze nikdy zcela napravit". "Nápadně nevýhodné podmínky" se mohou stěžovatelům jevit při porovnání tehdejších prodejních cen nemovitostí s cenami dnešními. Stěžovatelé uvádějí, že současné nabídky nejméně padesátkrát převyšují tehdy obdrženou sumu. Takto však nelze ustanovení §6 odst. 1 písm. g) vykládat, protože "nevýhodné podmínky" v tomto smyslu (tj. ve srovnání s dneškem) byly obecným produktem tehdejší doby a postihovaly každého, kdo tehdy nemovitosti prodával - a také "zvýhodňovaly" každého, kdo je kupoval: z tohoto hlediska by bylo možné namítnout, že I. M. se svou matkou byli opět výhodně kompenzováni tím, že za získané peníze koupili rodinný dům, jehož cena byla také mnohem nižší, než by odpovídalo dnešním cenám. Ústavní soud proto neshledal v aplikaci zákona č. 87/1991 Sb. Okresním soudem a Krajským soudem v Ostravě nedostatky, jež by opravňovaly závěr o rozporu těchto soudních rozhodnutí s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud proto stížnost zamítl.

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1994:1.US.139.93
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 139/93
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 55/2 SbNU 129
Populární název Pojem "nápadně nevýhodné podmínky" dle zákona o mimosoudních rehabilitacích
Datum rozhodnutí 16. 11. 1994
Datum vyhlášení  
Datum podání 2. 12. 1993
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Klokočka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku zamítnuto
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 87/1991 Sb., §6 odst.1 písm.g
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík nápadně nevýhodné podmínky
smlouva
vlastnické právo/ochrana
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-139-93
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 26076
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31