ECLI:CZ:US:1994:2.US.134.93
sp. zn. II. ÚS 134/93
Usnesení
Sp. zn. II. ÚS 134/93
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu navrhovatelky JUDr. R. V., zastoupené advokátem JUDr. J. Č., o ústavní stížnosti dle §72, odst. 1 písm. a) z. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, s návrhem podle ustanovení §74 cit. zákona, ze dne 23. 11. 1994, došlé Ústavnímu soudu ČR dne 23. 11. 1993, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se obrátila na Ústavní soud ČR s ústavní stížností spolu s návrhem dle §74 z. č. 182/1993 Sb., proti upozornění Ú., č.j. 387/38/93.
Navrhovatelka dovozuje, že je osobou oprávněnou podat ústavní stížnost dle §72 odst. 1 písm. a) z. č. 182/1993 Sb. , neboť tvrdí, že bylo porušeno její základní právo vyplývající z Listiny základních práv a svobod, s odvoláním na čl. 4 a 11 Listiny, zásahem orgánu veřejné moci.
K porušení základního práva zásahem orgánu veřejné moci došlo dle stěžovatelky, jak vyplývá z návrhu, části I., tím, že Ú., ji ve svém přípise č.j. 387/38/93 ze dne 20. 10. 1993 upozornil na to, že je její povinností, vyplývající z ust. čl. 3 odst. 3 písm. a) vyhlášky Zastupitelstva města B., č. 9/1991, jako vlastnice přilehlé nemovitosti, čistit chodník a přilehlou zelenou plochu, které navrhovatelka nevlastní a současně ji upozornil, že jí může být uložena pokuta.
Navrhovatelka se domáhala nálezu, že zásah Ú., ze dne 20. 10. 1993 je v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a že se Ú. zakazuje, aby navrhovatelce uložil pokutu za to, že neočistí chodník a přilehlou plochu. Spolu s ústavní stížností podala navrhovatelka návrh na zrušení čl. 3 odst. 3 vyhlášky Zastupitelstva města B., č. 9/1991, jelikož je podle tvrzení navrhovatelky v rozporu s Listinou základních práv a svobod.
Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatelky a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) z. č. 182/1993 Sb., neboť samotné upozornění na povinnost se nedotýká základních práv a svobod tak, jak jsou v Listině základních práv a svobod nejen uvedena, ale také chápána.
Upozornění na povinnost současně není zásahem orgánu veřejné moci ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) z. č. 182/1993 Sb., jímž bylo porušeno základní právo nebo svoboda, zaručené Listinou.
Kromě toho je dle §75 odst. 1 z. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Dle §72 odst. 4 cit. zákona pak k ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Pokud navrhovatelka s obsahem upozornění nesouhlasila, pak nutno konstatovat, že nevyčerpala procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje a přímo se obrátila se stížností na Ústavní soud ČR. Pouhé tvrzení, že v daném případě nejde jen o osobu navrhovatelky, neshledává Ústavní soud jako dostačující k uplatnění ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle §75 odst. 1 cit. zákona, pokud stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Vzhledem k tomu, že soudce zpravodaj shledal důvody k odmítnutí ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. c) a písm. f) z. č. 182/1993 Sb., jsou dány spolu i důvody pro odmítnutí návrhu na zrušení č1. 3 odst. 3 vyhlášky Zastupitelstva města B., č. 9/1991.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh navrhovatelky dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) a písm. f) z. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 1994
Prof. JUDr. Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu