ECLI:CZ:US:1994:2.US.178.94
sp. zn. II. ÚS 178/94
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu navrhovatele J.V., o podání ze dne 20. 11. 1994 došlém Ústavnímu soudu dne 23. 11. 1994, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se obrátil na Ústavní soud se stížností na porušení Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod. Svou stížností, kterou neoznačil přímo jako "ústavní stížnost", napadá ustanovení zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích. Podle jeho názoru je tento zákon v rozporu s čl. 2 odst. 1 Ústavy ČR a č1. 21 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, neboť neumožňuje občanům, kteří jsou v den voleb hospitalizováni, účast na hlasování. Podle názoru stěžovatele tak bylo diskriminováno několik tisíc občanů včetně jeho otce.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Z podání stěžovatele však vyplývá, že se voleb do zastupitelstev mohl zúčastnit, a tudíž jeho základní právo nebo svoboda nebyly nějakým zásahem orgánu veřejné moci dotčeny. Zákon o Ústavním soudu nezná tzv. actio popularis, ale ani jiný druh ústavní stížnosti, kterou by bylo možno podat za někoho jiného nebo jménem někoho jiného. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) tohoto zákona je ústavní stížnost podle čl. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněna podat fyzická osoba, "jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu veřejné mocí"), bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní stížnost musí směřovat proti zásahu orgánu veřejné moci a není prostředkem k přezkoumání ústavnosti zákona. Je však možno ústavní stížnost s návrhem na přezkoumání ústavnosti zákona spojit podle ustanovení §64 odst. 1 písm. d) a §74 zákona o Ústavním soudu. Podmínkou je ovšem to, že ústavní stížnost byla podána k tomu aktivně legitimovaným navrhovatelem.
V případě předmětné stížnosti však stěžovatel nesplňuje podmínky pro podání ústavní stížnosti, neboť podle výše uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu ve spojení s jeho §43 odst. 1 písm. d) jde o návrh podaný fyzickou osobou, jejíž základní právo nebo svoboda nebyly dotčeny nějakým zásahem orgánu veřejné moci, takže jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. V tomto případě se jedná o vadu návrhu, kterou není možno odstranit.
Podle §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 1994
JUDr. Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu ČR