ECLI:CZ:US:1994:3.US.120.94
sp. zn. III. ÚS 120/94
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů: Ing. A.K., Ing. P.D., JUDr. T.K., Mgr. V.J., Ing. P.H., MUDr. J.K., J.S., Ing. J.P., J.V., D.Š., J.B., JUDr. P.T., JUDr. J.O., I.K., Ing. J.M., M.R., Mgr. M.F., J.N. a Ing. M.J., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky, se navrhovatelé domáhají zrušení ustanovení §25 odst. 3 a přílohy zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů. V odůvodnění svého návrhu namítají znevýhodnění nezávislých kandidátů pro volby do obecních zastupitelstev a tím porušení ústavního principu rovnosti. Z hlediska druhu řízení před Ústavním soudem České republiky navrhovatelé označují svoje podání termínem ústavní stížnost.
K tomu, aby předmětný návrh mohl být ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb. kvalifikován jako ústavní stížnost, musí splňovat zákonem vyžadované náležitosti, zakotvené zejména v §30 odst. 1, §34, §72, §75 zákona č. 182/1993 Sb. Všechny uvedené náležitosti musí splňovat rovněž ústavní stížnost, se kterou je podle §74 citovaného zákona spojen návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost jedině tehdy, jestliže tvrdí, že právo mocným rozhodnutím v řízení, jehož
byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda. V případě navrhovatelů by v souvislosti s námitkou protiústavnosti §25 odst. 3 zákona č. 152/1994 Sb. takovýmto zásahem orgánu veřejné moci bylo výlučně rozhodnutí příslušné volební komise o odmítnutí kandidátní listiny podle §28 odst. 3 citovaného zákona. Z podaného návrhu nevyplývá, že by k takovému zásahu orgánu veřejné moci došlo.
Podle ustanovení §75 zákona č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ve věci přezkoumání rozhodnutí místní volební komise o odmítnutí kandidátní listiny nezávislého kandidáta nebo sdružení nezávislých kandidátů poskytuje zákon č. 152/1994 Sb. možnost podat k volební komisi vyššího stupně odvolání (§28 odst. 3). V případě odmítnutí odvolání zakládá ustanovení §58 odst. 2 citovaného zákona oprávnění domáhat se soudního přezkoumání rozhodnutí volební komise. Pokud by došel soud k závěru, že ustanovení §25 odst. 3 zákona č. 152/1994 Sb., jehož by mělo být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, je povinen podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky věc předložit Ústavnímu soudu. V případě, že by soud k takovému závěru nedospěl, a rozhodl by v souladu s ustanovením §25 odst. 3 zákona č. 152/1994 Sb., byly by splněny podmínky §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. pro podání ústavní stížnosti.
Navrhovatelé však nevyužili žádný procesní prostředek k ochraně svého práva, který jim zákon poskytuje. Podle §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Aplikace citovaného ustanovení Ústavním soudem je v předmětné věci vyloučena, protože navrhovatelé neprokázali základní náležitost ústavní stížnosti, tj. zásah orgánu veřejné moci, v daném případě existenci rozhodnutí příslušné volební komise o odmítnutí kandidátní listiny nezávislého kandidáta nebo sdružení nezávislých kandidátů podle §28 odst. 3 zákona č. 152/1994 Sb. Z uvedeného vyplývá, že absence náležitosti, vyžadované pro ústavní stížnost v §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odůvodňuje závěr o zjevné neopodstatněnosti návrhu, důsledkem čehož je podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. jeho odmítnutí.
Výklad návrhu ve smyslu jeho kvalifikace jako návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení (§64 až 71 zákona č. 182/1993 Sb.) vede k závěru o jeho rozporu s ustanovením §64 zákona č. 182/1993 Sb., které upravuje okruh aktivně legitimovaných subjektů pro dané řízení. Z tohoto hlediska je nutno jej kvalifikovat jako návrh, podaný někým zjevně neoprávněným, což je následně podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. rovněž důvodem jeho odmítnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně 24. 8. 1994
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj