ECLI:CZ:US:1994:3.US.79.94
sp. zn. III. ÚS 79/94
Usnesení
III. ÚS 79/94 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti pana S. M., zastoupeného advokátem JUDr. V. F., proti rozsudku Městského soudu v Praze, dne 23. 6. 1994 mimo ústní jednání předsedou senátu JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Podáním, došlým Ústavnímu soudu ČR dne 27. 5. 1994 a označeným jako ústavní stížnost, napadá stěžovatel pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze (ze dne 29. 3. 1994 sp. zn. 28 Ca 208/93), jímž byla zamítnuta jeho žaloba na přezkoumání rozhodnutí I., ze dne 18. 6. 1993 č. j. 3071/93/2400, a v tomto svém podání tvrdí, že tento pravomocný rozsudek není ve shodě se zákonem (č. 71/67 Sb. o správním řízení a dalšími, tj. č. 64/86 Sb. ve znění zák. č. 240/92 Sb.), neboť údajně z napadeného rozhodnutí není zřejmé, kdo je vlastně účastníkem řízení; z toho dále pak vyvozuje, že zákonnost rozhodnutí nelze stavět na náhodě v doručení adresátu a uzavírá, že takovýto postup, ohrožující závažným způsobem zákon, je nepřijatelný.
Z předloženého rozsudku Městského soudu v Praze (jak shora je označen) se podává, že stěžovatel byl dne 14. 10. 1992 v provozovně D., potrestán pokutou, a to proto, že nedodržel správnou míru podávaného alkoholického nápoje, a tím spotřebitele poškodil. V tomto řízení před obecným soudem poukazoval na to, že žalovaný I., neodstranil vadu vytýkanou již v odvolacím správním řízení. Tato vada měla spočívat v tom, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo údajně adresováno jinému subjektu a pokuta je ukládána stěžovateli osobně. Městský soud v Praze, který se žalobou stěžovatele zabýval, podle odůvodnění svého rozhodnutí zjistil, že v posuzované věci bylo nepochybně dokázáno, že stěžovatel kritického dne (14. 10. 1992) pracoval jako číšník v provozovně jmenované již dříve a při kontrolní konzumaci podal dvě porce alkoholu v obsahu menším než stanovila příslušná míra. Přeměřování nápojů bylo také provedeno v jeho přítomnosti a kvalita nápoje byla stvrzena posudkem o jeho jakosti. Podle napadeného rozsudku proti těmto skutkovým zjištěním stěžovatel nevznesl nijaké námitky.
Pokud pak jde o údajné vady v doručování rozhodnutí, městský soud se touto námitkou zabýval, a posléze ji shledal nedůvodnou, neboť zjistil, že za účastníka ve správním řízení byl označen a pokládán žalobce, což potvrzuje i to, že mu byla doručována rozhodnutí v tomto řízení vydaná.
V dalším pak zabývá se obecný soud námitkami vznešenými co do výše uložené pokuty.
Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích vyložil, že se necítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, 90 úst. zák. č. 1/93 Sb.), a již z tohoto důvodu nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to však přirozeně jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 úst. zák. č. 1/93 Sb.).
Navíc v posuzované věci je třeba poukázat k tomu, že ve své ústavní stížnosti stěžovatel toliko polemizuje s právními závěry napadeného rozsudku, aniž by však uvedl, v čem by měly být jeho ústavně zaručená práva a svobody dotčeny (§72 odst. 1 lit. a) zák. č. 182/93 Sb.).
Podle posléze citovaného zákonného ustanovení je k podání ústavní stížnosti oprávněn toliko ten, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, bylo p o r u š e n o jeho ústavně zaručené základní právo nebo svoboda; schází-li toto tvrzení již v samotném návrhu (ústavní stížnosti), nelze usoudit jinak, než že schází samotný předpoklad aktivní legitimace k podání takovéhoto návrhu.
Za této situace je tedy zřejmé, že jde o návrh zjevně neopodstatněný (§43 odst. 1 lit. c) zák. č. 182/93 Sb.), a proto nezbylo, než jej jako takový odmítnout, aniž by bylo třeba dále se zabývat vadami v předložené plné moci, příp. k odstranění takovéto vady stěžovatele vyzývat (§§30 odst. 1, 31 odst. 1, 41 lit. b) zák. č. 182/93 Sb.) .
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb.).
V Brně dne 23. 6. 1994
JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu ÚS ČR