infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-102-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 09.11.1994, sp. zn. IV. ÚS 15/94 [ nález / ZAREMBOVÁ / výz-2 ], paralelní citace: N 52/2 SbNU 115 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1994:4.US.15.94

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Podmínka trvalého pobytu pro vydání majetku v rámci restituce

Právní věta 1. Z odůvodnění nálezu Ústavního soudu z 12. 7. 1994 sp. zn. Pl. ÚS 3/94 (vyhlášeného pod č. 164/1994 Sb. a publikovaného pod č. 38 ve svazku 1 Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR) plyne, že ke zrušení části ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., došlo pro rozpor s čl. 1 a 10 Ústavy, s čl. 3 odst. l, čl. 4 odst. 2 a 3, čl. 11 odst. 2 a čl. 14 odst. l a 2 Listiny základních práv a svobod a s čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Pokud pak v posuzovaném případě bylo důvodem zamítnutí návrhu stěžovatelky rozhodnutími obecných soudů právě nesplnění podmínky trvalého pobytu na území České republiky, (byť v době rozhodování obecných soudů platilo ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., v původní podobě, tuto podmínku obsahující), došlo těmito rozhodnutími ve vztahu ke stěžovatelce, která současně s ústavní stížností podala podle §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh na zrušení části ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. a měla ve shora označené věci postavení vedlejšího účastníka, k porušení ústavního principu rovnosti, zaručujícího všem rovnost v právech.

ECLI:CZ:US:1994:4.US.15.94
sp. zn. IV. ÚS 15/94 Nález Ústavní soud ČR rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 20. 9. l993, sp. zn. 22 Co 278/93, jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka Bytového podniku Praha l, se sídlem v Praze, Celetná 29, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. l993, sp. zn. 22 Co 278/93, se zrušuje. Odůvodnění: Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 1993, sp. zn. 22 Co 278/93, jímž byl ve výroku o věci samé potvrzen částečný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, kterým byla zamítnuta žaloba s žalobní žádostí, aby žalovanému Bytovému podniku Praha 1 byla uložena povinnost uzavřít se stěžovatelkou (v uvedené věci třetí žalobkyní) dohodu o vydání nemovitostí a aby žalovanému Bytovému podniku Praha 1 bylo uloženo stěžovatelce nemovitost vydat. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka v podstatě uvedla, že je toho názoru, že napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny). V odst. 2 uvedeného článku se připouští možnost, aby zákonem bylo stanoveno, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů. Z uvedené dikce však, na základě argumentu a contrario, jednoznačně vyplývá, že nelze v zákonné úpravě stanovit další podmínky omezení vlastnického práva fyzických osob. Tomuto závěru napomáhá i výklad systematický, konkrétně relace k čl. 21 odst. 3 Listiny, podle něhož volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním, přičemž podmínky jeho výkonu stanoví zákon (analogicky čl. 20 Ústavy). V tomto případě blanketovou normou ústavodárce zmocnil zákonodárce k bližší specifikaci těchto podmínek. V platném zákoně ČNR č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady, v úplném znění č. 120/1992 Sb., jsou v §2 tyto podmínky vymezeny. Mezi ně zákon zařazuje i trvalý pobyt občana v České republice. Takovýto režim však u vlastnického práva podle čl. 11 Listiny není. Ústavodárce zde provedl možnou limitaci vlastnického práva přímo v ústavním předpisu. V zákoně č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, je však v §3 odst. l vedle státního občanství stanovena též podmínka trvalého pobytu na území tehdejší ČSFR. Citovaný zákon nabyl přitom platnosti v době účinnosti Listiny a požadavek jeho souladu s ústavním předpisem je nepochybný. Městský soud v Praze však v napadeném rozhodnutí vycházel z citovaného §3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., aniž by zvažoval jeho relaci k čl. 11 Listiny a ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR předložil věc Ústavnímu soudu. Nadto Městský soud v Praze, podle názoru stěžovatelky, nesprávně posoudil i samotný pojem trvalého pobytu v rozporu s čl. 14 Listiny. V odůvodnění rozsudku tvrdí, že navrhovatelka nesplnila podmínku trvalého pobytu, když, jak uvedla v řízení před soudy obou stupňů, byla z důvodu péče o manžela nucena pravidelně dojíždět za ním do USA, což doložila příslušným potvrzením. Je přitom evidentní, že splnění podmínky trvalého pobytu je dáno i v případě dlouhodobého pobytu mimo místo trvalého pobytu (typicky např. při výkonu vojenské služby, apod.). Poukazuje dále na to, že v právním řádu ČR je pojem trvalého pobytu vymezen v §3 odst. 2 zákona č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů, který však z jí neznámých důvodů odmítl Městský soud v Praze v daném případě aplikovat. Místo svého trvalého pobytu doložila občanským průkazem, což soud neakceptoval. Navrhla proto, aby Ústavní soud vydal nález, jímž by napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil. Současně s ústavní stížností podala stěžovatelka podle §74 zák. č. 182/1993 Sb. návrh na zrušení části ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., vyjádřeného slovy "a má trvalý pobyt na jejím území". S ohledem na tento návrh Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky podle §78 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. usnesením ze dne 16. 3. 1994 přerušil. Její návrh na zrušení části ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. pak byl usnesením Ústavního soudu ČR, sp. zn. Pl. ÚS 6/94, ze dne 12. 5. 1994 odmítnut jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., když jeho projednání bránila překážka věci zahájené - věci zahájené k návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, podanému dne 18. 2. 1994 a vedenému u Ústavního soudu ČR pod sp. zn. Pl. ÚS 3/94. V uvedené věci rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 12. 7. 1994 tak, že dnem 1. listopadu 1994 se zrušují: l. v ustanovení §3 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, část věty za (druhou) čárkou ve slovech "a má trvalý pobyt na jejím území" a v ustanovení §3 odst. 4 téhož zákona, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících (před účinností zákona č. 116/1994 Sb. označeném jako odst. 2), část věty ve slovech "a mají trvalý pobyt na jejím území", 2. v ustanovení §5 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, slova "ode dne účinnosti tohoto zákona". Z odůvodnění tohoto nálezu plyne, že ke zrušení části ustanovení §3 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb., v platném znění, došlo pro rozpor s články 1 a 10 Ústavy, s články 3 odst. 1, 4 odst. 2 a 3, 11 odst. 2 a 14 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a s čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Evropské konvenci (Úmluvě) o ochraně lidských práv a základních svobod z důvodů uvedených podrobně v citovaném nálezu Ústavního soudu ČR. Pokud pak v posuzovaném případě bylo důvodem zamítnutí návrhu stěžovatelky rozhodnutími obecných soudů právě nesplnění podmínky trvalého pobytu na území ČR (byť v době rozhodování obecných soudů platilo ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. v původní podobě - tuto podmínku obsahující), došlo těmito rozhodnutími ve vztahu ke stěžovatelce k porušení ústavně zaručeného principu rovnosti, zaručujícího všem rovnost v právech. Napadený rozsudek je tedy v rozporu s čl. 1 Ústavy ČR, čl. 1 a čl. 3 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod, a byl proto z uvedených důvodů nálezem Ústavního soudu ČR podle §82 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. zrušen. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. listopadu l994

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1994:4.US.15.94
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 15/94
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 52/2 SbNU 115
Populární název Podmínka trvalého pobytu pro vydání majetku v rámci restituce
Datum rozhodnutí 9. 11. 1994
Datum vyhlášení  
Datum podání 24. 1. 1994
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Zarembová Eva
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 1, čl. 10
  • 2/1993 Sb., čl. 11 odst.2, čl. 3 odst.1, čl. 4 odst.2, čl. 4 odst.3, čl. 14 odst.1, čl. 14 odst.2
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., #1 čl. 1 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 182/1993 Sb., §74
  • 87/1991 Sb., §3 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík pobyt
osoba/oprávněná
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-15-94
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 27001
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31