ECLI:CZ:US:1994:4.US.192.94
sp. zn. IV. ÚS 192/94
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. prosince 1994 ve věci ústavní stížnosti K.Z., zastoupené advokátem JUDr. K.K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 9. 1994, čj. 15 Ca 629/93-9, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, potvrzujícímu rozhodnutí O.Ú., pozemkového úřadu L., ze dne 17. 11. 1993, čj. PÚR-1548/93/Ch, vyslovující, že stěžovatelka není vlastnicí nemovitostí zapsaných v knihovní vložce č. 177 pozemkové knihy pro kat. úz. J., stěžovatelka, jež svůj restituční nárok uplatňuje podle zákona ČNR č. 243/1992 Sb., přehlíží tu základní skutečnost, že původní vlastník nemovitostí A.H. nesplňuje základní restituční podmínku uvedenou v ustanovení §2 odst. 1 citovaného zákona, totiž státní občanství České a Slovenské Federativní republiky, nyní státní občanství České republiky, a to v době jeho úmrtí. Na tuto skutečnost je zcela správně poukázáno v obou napadených rozhodnutích a sotva ji lze zpochybňovat tvrzením, že stěžovatelka nabyla zpět československé občanství, a že je proto nerozhodné, zda původní vlastník toto občanství nabyl zpět, či nikoliv, stejně jako ani tvrzením, že základním úmyslem zákonodárce při vydávání zákona ČNR č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnicích vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. bylo zmírnit následky některých majetkových křivd spáchaných režimem v Československé republice v letech 1945 - 1948, a to především na osobách německé, či maďarské národnosti. Na nezbytnost splnění uvedené základní podmínky je zcela správně poukázáno v obou napadených rozhodnutích, stejně jako na to, že právě z tohoto důvodu nemůže stěžovatelka úspěšně uplatňovat restituční nárok, i když sama trvale žije v České republice a má státní občanství České republiky. Zmírnění následků některých dalších majetkových křivd, vzniklých v důsledku platnosti nebo zvláštního použití některých právních předpisů nebo na základě jiných důvodů na území České republiky při provádění některých ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnicích vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., o němž je řeč v ustanovení §1 zákona ČNR č. 243/1992 Sb., třeba spatřovat právě v tom, že umožňuje vracení majetku za dále stanovených podmínek i v případech, kdy došlo k jeho konfiskaci podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., nicméně při splnění již uvedené základní podmínky.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 1 písm. c zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. prosince 1994
prof. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj