ECLI:CZ:US:1994:4.US.58.94
sp. zn. IV. ÚS 58/94
Usnesení
IV. ÚS 58/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 7. června 1994 ve věci ústavní stížnosti A. V., proti porušování Listiny základních práv a svobod takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
A.V. podal dne 14. 4. 1994 Ústavnímu soudu návrh označený jako ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Podáním této ústavní stížnosti se navrhovatel domáhá vydání nálezu, kterým by bylo rozhodnuto o tom, že vzetí jeho osoby do vazby je neopodstatněné a tudíž neoprávněné. Neopodstatněnost a neoprávněnost vazby spatřuje zejména v porušení čl. 7 a 8 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel uvádí, že rozhodnutí o vazbě bylo založeno na pouhé pravděpodobnosti skutkových okolností, které vedly k domnělé trestné činnosti. Dále, vzhledem k neprokázání trestné činnosti konkrétními důkazy, není podle navrhovatele dán důvod vazby v tom, že bude pokračovat v trestné činnosti.
Podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon") musí být fyzická osoba jako účastník řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Dále pak je nezbytné, aby stěžovatel podle §75 odst. 1 zákona vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V případě navrhovatele se jedná o předložení rozhodnutí soudu o žádosti obviněného o propuštění na svobodu podle §72 odst. 2 trestního řádu.
Ústavní stížnost tyto náležitosti neobsahovala. Navrhovatel byl o tom vyrozuměn a zároveň vyzván soudcem zpravodajem dne 27. 4. 1994, aby odstranil uvedené vady návrhu. K tomu mu byla určena lhůta do 31. 5. 1994. Vyrozumění bylo navrhovateli doručeno dne 29. 4. 1994.
V určené lhůtě zaslal navrhovatel vyjádření, ve kterém sděluje, že vše předá svému zástupci. Zároveň zaslal usnesení Okresního soudu v Příbrami (sp. zn. Nt 888/94 ze dne 16. 3. 1994), kterým bylo rozhodnuto o jeho vazbě. Ve sdělení uvádí, že i rozhodnutím Krajského soudu v Praze byla jeho žádost o propuštění na svobodu zamítnuta. Podle §72 odst. 2 trestního řádu si navrhovatel podal novou žádost ze dne 25. 5. 1994, jejíž kopii zaslal Ústavnímu soudu.
Vzhledem k výše uvedenému se konstatuje, že navrhovatel v určené lhůtě nepředložil plnou moc k zastupování před Ústavním soudem. Ze sdělení a předložených listinných důkazů nesporně vyplývá, že navrhovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně ústavně zaručených základních práv nebo svobod poskytuje. Podle §72 odst. 2 trestního řádu má totiž právo kdykoliv žádat o propuštění na svobodu a v případě, že byla jeho žádost o propuštění na svobodu zamítnuta, opakovat její podání, pokud neuvede jiné důvody, po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí. Toto právo navrhovatel uplatnil.
Po přihlédnutí ke všem skutečnostem soudce zpravodaj rozhodl o tom, že jde o návrh, ve kterém navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené a dále, že návrh je nepřípustný, neboť zde nebyly dosud vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Proto podle §43 odst. 1 písm. b) a f) zákona mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh odmítl.
Na základě žádosti se navrhovateli vrací usnesení Okresního soudu v Příbrami (sp. zn. Nt 888/94 ze dne 16. 3. 1994).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 1994
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj