ECLI:CZ:US:1994:4.US.60.94
sp. zn. IV. ÚS 60/94
Usnesení
IV. ÚS 60/94 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. J., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala dne 22. 4. 1994 Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost, která nesplňuje všechny formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR, požadované zákonem o Ústavním soudu č. 182/1992 Sb. Z obsahu ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatelka nesouhlasí s postupem soudů - Okresního soudu ve Svitavách a Krajského soudu v Hradci Králové, při rozhodování v občanskoprávních řízeních, jejichž byla účastnicí a jejichž předmětem byly tyto její návrhy:
1. návrh na zrušení kárného opatření ze dne 25. 2. 1975 (rozsudek Okresního soudu ve Svitavách, sp. zn. 6 C 27/78, ze dne 31. 3. 1978, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 10 Co 219/72, ze dne 18. 8. 1978),
2. návrh na určení, že výpověď daná stěžovatelce, ze dne 30. 7. 1975, je neplatná (rozsudek Okresního soudu ve Svitavách, sp. zn. 6 C 452/77, ze dne 29. 5. 1978, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 10 Co 346/78, ze dne 17. 10. 1979), a zejména pak
3. návrh na určení, že důvodem skončení pracovního poměru stěžovatelky v podniku n.p. V. byly okolnosti, uvedené v ustanovení §21 zákona č. 87/1991 Sb. (rozsudek Okresního soudu ve Svitavách, sp. zn. 7 C 281/92, ze dne 12. 1. 1993, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 12 Co 151/93, ze dne 19. 5. 1993).
Podle §72 odstavec 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60ti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ze spisu Okresního soudu ve Svitavách, sp. zn. 7 C 281/92, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že v uvedené věci - v pořadí projednávané jako poslední z věcí, které navrhovatelka ve své stížnosti napadla - byl předmětem řízení její návrh na určení 1.) že důtka z 25. 2. 1975 je neplatná, neboť právní úkon odpůrce (V.) byl učiněn z důvodu politické persekuce a postupem porušujícím obecně uznávaná lidská práva a svobody, 2.) že výpověď z pracovního poměru z 30. 7. 1975 je neplatná podle ustanovení §21 odstavec 1 zákona č. 87/1991 Sb.,
4. aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 17. 10. 1979, sp. zn. 10 Co 346/88, kterým byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 7. 1975, byl podle §21 odstavec 2 zákona č. 87/1991 Sb. zrušen. Tento návrh stěžovatelky byl rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách, čj. 7 C 281/92-58, ze dne 12. 1. 1993, zcela zamítnut, uvedený rozsudek nabyl právní moci dnem 21. 6. 1993, když byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 12 Co 151/93, ze dne 19. 5. 1993., v plném rozsahu potvrzen. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala stěžovatelka dovolání, které však bylo usnesením Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 6 Cdo 94/93, ze dne 22. 9. 1993 (doručeného zástupci stěžovatelky JUDr. P.S. dne 4. 10. 1993), odmítnuto jako nepřípustné. Vzhledem k tomu, že právní moc v pořadí posledního z rozhodnutí, proti nimž ústavní stížnost směřuje, nastala přede dnem účinnosti zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., je třeba s ohledem na přechodné ustanovení §146 zákona č. 182/1993 Sb., považovat za počátek běhu zákonné 60ti denní lhůty k podání ustavní stížnosti, uvedené ve shora citovaném ustanovení. Jestliže stěžovatelka podala ústavní stížnost teprve dne 22.4.1994 stalo se tak po uplynutí zákonné lhůty a proto Ústavní soud České republiky ustavní stížnost z tohoto důvodu odmítl, jako opožděně podanou podle §43 odst. 1 písmeno b) zákona č. 182/1993 Sb., aniž by navrhovatelku dále vyzýval k odstranění formálních vad jejího podání a věcí se dále zabýval.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. 6. 1994
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj