ECLI:CZ:US:1994:Pl.US.20.93
sp. zn. Pl. ÚS 20/93
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl v plénu ve věci návrhu přednosty Okresního úřadu v Berouně na zrušení části obecně závazné vyhlášky obce Karlštejn v bodě e) - poplatky ze vstupného, pokud jde o poplatky ze vstupného na hrad Karlštejn, takto:
Ve vyhlášce Obecního úřadu Karlštejn o místních poplatcích ze dne 19. února 1991 se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů České republiky v bodě e) ustanovení ve znění:
"Sazba poplatku ze vstupného na hrad Karlštejn Kčs 2,-- z jedné vstupenky. Poplatek je splatný 15 dnů po uplynutí čtvrtletí každého roku."
Odůvodnění:
I.
Ústavní soud České republiky obdržel dne 29. 7. 1993 návrh přednosty Okresního úřadu v Berouně na zrušení části obecně závazné vyhlášky obce (obecního úřadu) Karlštejn o místních poplatcích ze dne 19. 2. 1991, pokud jde o poplatky ze vstupného na hrad, předmětem vyhlášky bylo stanovení místních poplatků na základě zákona ČNR č. 565/1990 Sb. , o místních poplatcích. Návrh byl doplněn podáním ze dne 18. 11. 1993, které blíže zdůvodnilo předložený požadavek.
Dne 14. 2. 1992 pozastavil Okresní úřad v Berouně podle §62 odst. 1 zákona ČNR č. 367/1990 Sb. , o obcích, výkon uvedené vyhlášky v části, týkající se poplatků ze vstupného na hrad Karlštejn, pro rozpor se zákonem č. 565/1990 Sb.
Obec Karlštejn neprovedla v daném termínu změnu uvedené vyhlášky, a proto se přednosta Okresního úřadu v Berouně obrátil dne 13. 11. 1992, podle ustanovení uvedeného zákona o obcích, na Českou národní radu. Ve smyslu sdělení Poslanecké sněmovny ze dne 17. 2. 1993 pak předložil věc, v souladu s čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR , k rozhodnutí Ústavnímu soudu.
Text napadené vyhlášky obdržel Ústavní soud spolu s návrhem, její znění je účastníkům řízení známo a je jim k dispozici, takže se v odůvodnění v plném rozsahu neuvádí.
II.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky rozhoduje Ústavní soud České republiky o zrušení jiných právních předpisů, tedy i vyhlášek měst a obcí, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem, nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Zastupitelstvo obce Karlštejn schválilo vyhlášku o místních poplatcích dne 19. 2. 1991 podle §36 odst. 1 písm. f) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, jako vyhlášku ve věcech samostatné působnosti. Podle §14 odst. 1 písm. h) tohoto zákona patří stanovení druhů místních poplatků a jejich sazeb podle zvláštního zákona do samostatné působnosti obce, takže obec k vydání vyhlášky byla oprávněna podle výslovného ustanovení citovaného zákona, jakož i ve smyslu čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR, podle něhož mohou zastupitelstva vydávat, v mezích své působnosti, obecně závazné vyhlášky. Zvláštním zákonem, podle něhož byla obec povinna postupovat, jak výše uvedeno, je zákon ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, v němž se uvádí, že obce mohou vybírat poplatky v něm uvedené, mezi nimi i poplatky ze vstupného.
Podmínkou platnosti obecně závazné vyhlášky je podle §16 odst. 3 uvedeného zákona o obcích, že vyhláška musí být vyvěšena na desce obecního úřadu po dobu 15 dnů, přičemž dnem vyhlášení je první den jejího vyvěšení na úřední desce a nabývá účinnosti patnáctým dnem následujícím po dni jejího vyhlášení. Podle prohlášení Obecního úřadu v Karlštejně ze dne 22. 2. 1994 a Okresního úřadu v Berouně ze dne 24. února 1994 byla předmětná vyhláška vyvěšena od 19. 2. 1991 do 19. 3. 1991, čímž byla zákonná podmínka splněna a vyhláška nabyla platnosti.
Okresní úřad v Berouně pozastavil podle §62 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, výkon vyhlášky o místních poplatcích obce Karlštejn ze dne 19. 2. 1991, vydané v samostatné působnosti obce, v části týkající se poplatků ze vstupného na hrad (bod e) vyhlášky), pro rozpor se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích.
V bodě e) - poplatek ze vstupného se ve vyhlášce uvádí: "Platí fyzické a právnické osoby ze vstupného na kulturní, sportovní a prodejní akce a akce obdobného charakteru. Poplatek se neplatí z akcí, jejichž celý výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely. Sazba poplatku
- ze vstupného na taneční zábavy nebo divadelní představení pořádané místními organizacemi - stanoven paušál 100,-- Kčs za jednu akci. Poplatek je splatný do 10 dnů po konání akce,
- ze vstupného ze všech ostatních akcí (mimo taneční a divadelní akce pořádané místními organizacemi) je stanoven poplatek 20% z úhrnné částky vybraného vstupného. Poplatek je splatný do 10 dnů po konání akce,
- ze vstupného na hrad Karlštejn 2,-- Kčs z jedné vstupenky. Poplatek je splatný do 15 dnů po uplynutí čtvrtletí každého roku."
Rozpor vyhlášky se zákonem byl shledán v tom, že výše uvedený text, týkající se vstupného na hrad Karlštejn, je v rozporu se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, konkrétně s jeho §6 odst. 1, v němž se uvádí:
"Poplatek ze vstupného se vybírá na kulturní, sportovní a prodejní akce a akce obdobného charakteru. Z akcí, jejichž celý výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí."
Okresní úřad v Berouně tento rozpor spatřuje v tom, že uvedený zákon předpokládá vybírání poplatku ze vstupného v případech, kdy jde o jednorázovou kulturní akci, např. výstavu, taneční zábavu, konkrétní divadelní představení apod., nikoliv však ze vstupného na stálou expozici v zařízeních trvalého charakteru. Kromě toho jsou prostředky z vybraného vstupného na hrady a zámky určeny pro veřejně prospěšné účely (financování oprav a údržby objektů chráněných památkovými úřady) a v tom případě se poplatek neplatí. Tento svůj názor opřel o stanovisko ministerstva financí ze dne 4. 9. 1991.
Podle §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může návrh na zrušení právního předpisu, nebo jeho jednotlivých ustanovení, vydaného obcí v její samostatné působnosti, podat i přednosta okresního úřadu, takže návrh podala osoba oprávněná. Byla splněna i podmínka, že při takovém návrhu se musí jednat o právní předpis, který vydala v rámci své samostatné působnosti. Protože nebyly shledány ve smyslu §42 odst. 1 důvody k odmítnutí návrhu, přijal Ústavní soud návrh k projednání.
Ústavní soud po shromáždění podkladů k návrhu přednosty Okresního úřadu v Berouně si vyžádal souhlas obou účastníků řízení, aby bylo možno upustit od ústního jednání ve smyslu §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. s přihlédnutím k tomu, že od ústního jednání nebylo možno očekávat další objasnění věci. Oba účastníci řízení s tím vyslovili svůj souhlas dne 12. 5. 1994 a 17. 5. 1994.
III.
Ústavní soud posoudil právní důvody, které vedly Okresní úřad v Berouně k pozastavení výkonu části napadené vyhlášky a dospěl k těmto závěrům:
Předchůdcem poplatků ze vstupného podle §6 zákona č. 565/1990 Sb. se jeví obecní dávka vybíraná z povolení tanečních zábav a produkcí, která odedávna existovala.
Její úprava, provedená zákonem č. 82/1952 Sb. a vyhl. č. 67/1966 Sb., stanovila, že poplatek se vybírá ze vstupného na kulturní produkce převážně zábavního a komerčního charakteru, prováděné jednorázově i opakovaně, jako např. taneční zábavy, lidové veselice, estrády a zábavné pořady spojené s tancem (§6). Nyní platná úprava charakterizuje poplatek poněkud v širším pojetí, když do demonstrativního výčtu zahrnuje i sportovní a prodejní akce.
Navzdory jistému rozšíření oblastí možného zpoplatnění nelze nově použitý pojem "kulturní akce" vykládat extenzivněji. I s ohledem na terminologii používanou souvisejícími právními předpisy lze dovodit, že zákonodárce kulturní akci obsahově chápe jako podnik či produkci kulturního či zábavního charakteru. Vyplývá to mimo jiné například ze zákona č. 82/1957 Sb., o estrádách, artistických představeních a lidové zábavě, ve znění pozdějších předpisů, či z vyhl. č. 117/1991 Sb., o pořádání veřejných produkcí.
Nelze tedy zpoplatňovat vstupné z prohlídek kulturních památek a návštěvu hradu či zámku pokládat za kulturní akci ve smyslu zákona o místních poplatcích.
Ústavní soud souhlasí se stanoviskem Ministerstva financí ČR ze dne 4. 9. 1991, že zákon o místních poplatcích předpokládá vybírání poplatku ze vstupného v případech, kdy jde o jednorázovou kulturní akci, např. výstavu, taneční zábavu, konkrétní divadelní představení apod., nikoliv však ze vstupného na stálou expozici v zařízeních trvalého charakteru. Kromě toho jsou prostředky z vybraného vstupného na hrady a zámky jednoznačně určeny pro veřejně prospěšné účely se zaměřením na financování oprav a údržby objektů chráněných památkovými úřady a v takovém případě se poplatek neplatí.
Odpovídá to i důvodové zprávě vládního návrhu zákona o místních poplatcích, z něhož vyplývá, že obce požadují vybírání poplatků ze vstupného, aby mohly podle místních podmínek působit žádoucím směrem na pořádání kulturních a sportovních akcí v místě. Přitom je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v zájmu občanů obce, aby měli možnost pořádat i účastnit se kvalitních kulturních a sportovních akcí a je v zájmu kulturních a sportovních organizací, aby s obecními úřady a obyvatelstvem v tomto směru spolupracovaly. K podpoře akcí, jejichž výtěžek bude použit na charitativní a veřejně prospěšné účely, se navrhuje tyto akce od poplatku osvobodit.
Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud vyhověl návrhu přednosty Okresního úřadu v Berouně ze dne 28. 7. 1993 a rozhodl tak, jak je výše uvedeno.
V průběhu řízení Ústavní soud zjistil, že předmětná vyhláška byla označena jako vyhláška Obecního úřadu v Karlštejně a podepsána starostou, zatímco měla být jako vyhláška vydaná v samostatné působnosti obce označena jako vyhláška Obce Karlštejn a podepsána starostou a jeho zástupcem, či jiným radním ve smyslu zákona o obcích. Dále soud zjistil, že vyhláška i nadále obsahuje ustanovení o dislokačním poplatku, který byl zrušen zákonem č. 338/1992 Sb. s účinností od 1. 1. 1993. Protože tyto závady nebyly předmětem pozastavení výkonu uvedené vyhlášky, učiněné přednostou Okresního úřadu v Berouně, nemohl o nich Ústavní soud rozhodnout.
K tomuto odůvodnění předložil odlišné stanovisko soudce JUDr. V. P., které je připojeno k tomuto rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat ( §54 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. ).
V Brně dne 14. června 1994