ECLI:CZ:US:1994:Pl.US.7.94
sp. zn. Pl. ÚS 7/94
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů ing. J. S., E. H. a D. P., zastoupených JUDr. J. Š., o návrhu na zrušení ustanovení §3 odst. 1 a 2 z. č. 87/1991 Sb., za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a SS (právního nástupce SP), jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé podali ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 9. 1993, sp. zn. 11Co 270/93, potvrzujícímu rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu-východ ze dne 18. 1. 1993, sp. zn. 3C 76/92, kterým byla zamítnuta žaloba proti SP o uzavření dohody o vydání nemovitostí dle z. č. 87/1991 Sb., s odůvodněním, že rozhodnutím soudu bylo porušeno ústavně zaručené základní právo, zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že porušení tohoto práva bylo způsobeno rozporem dvou právních předpisů stejné právní síly, a to z. č. 87/1991 Sb., a z. č. 229/1991 Sb. Závěrem navrhli zrušení napadeného rozhodnutí i zrušení ustanovení §3 odst. 1 a 2 z. č. 87/1991 Sb.
Vzhledem k tomu, že spolu s ústavní stížností byl podán i návrh na zrušení §3 odst. 1 a 2 z. č. 87/1991 Sb., senát Ústavního soudu dne 30. 3. 1994 v souladu s ustanovením §78 z. č. 182/1993 Sb., usnesením řízení o ústavní stížnosti přerušil a návrh na zrušení §3 odst. 1 a 2 z. č. 87/1991 Sb. postoupil plénu.
Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatelů, spis Okresního soudu pro Prahu-východ, sp. zn. 3C 76/92, vyjádření Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a SS, jako vedlejšího účastníka řízení a dospěl k názoru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud z obsahu spisu a rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu-východ, sp. zn. 3C 76/92, zjistil, že nedošlo k uplatnění ustanovení §3 z. č. 87/1991 Sb., jehož zrušení je navrhováno, ale naopak, že byl aplikován §6 z. č. 87/1991 Sb. Protože dle ustanovení §74 z. č. 182/1993 Sb., může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis, jedná se dle §43 odst. 1 písm. c) z. č. 182/1993 Sb., o návrh zjevně neopodstatněný.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než návrh navrhovatelů dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 14. 4. 1994 soudkyně Ústavního soudu ČR