ECLI:CZ:US:1995:1.US.100.95
sp. zn. I. ÚS 100/95
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J.D., zastoupeného advokátem JUDr. A.P., o ústavní stížnosti na rozsudek Vrchního soudu v Praze, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cao 171/94, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 27 Ca 298/92, a v souvislosti s tím i přílohy nařízení vlády č. 174/1991 Sb. Dle tvrzení navrhovatele stanovením výše důchodu ČSSZ dle nař. vlády č . 174/1991 Sb. nebyla napravena křivda, která se mu stala v letech minulých, neboť uvedený předpis nebyl správně aplikován a celý postup byl tak v rozporu s ustanoveními zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.
Po přezkoumání návrhu soud zjistil, že rozsudek Vrchního soudu v Praze nabyl právní moci dne 5. 10. 1994, zatímco navrhovatel zaslal Ústavnímu soudu návrh až dne 12. 5. 1995. Z uvedeného je zřejmé, že zde nebyla splněna podmínka ustanovení §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., který stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje - v tomto případě je posledním prostředkem rozsudek Vrchního soudu v Praze.
Na základě uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že zde nebyla dodržena zákonem stanovená 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti, byly tedy splněny podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm.. b) zákona o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 1995
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR