Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.08.1995, sp. zn. I. ÚS 181/94 [ usnesení / GÜTTLER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1995:1.US.181.94

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1995:1.US.181.94
sp. zn. I. ÚS 181/94 Usnesení I. ÚS 181/94 ČESKÁ REPUBLIKA Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci stěžovatelky V.P., zastoupené advokátkou JUDr. E.T., účastníků řízení O.Ú. v R., Okresního pozemkového úřadu a Městského soudu v Praze, vedlejších účastníků obce M., a PF České republiky, o ústavní stížností proti rozhodnutí O.Ú. v R., Okresního pozemkového úřadu ze dne 3. 5. 1994, čj. OPÚ 4018/92-257/257, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 1994, sp. zn. 33 Ca 130/94, takto: Ústavní stížnost se o d m í t á. Odůvodnění: Stěžovatelka se domáhá přezkoumání shora citovaných rozhodnutí s odůvodněním, že porušují její ústavní práva ve smyslu čl. 11 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle jejího názoru Městský soud v Praze věc neprávem vyřídil I. ÚS 181/94 postupem ve smyslu §250 f o.s.ř., ačkoliv nešlo o věc jednoduchou, a proto měl po podání opravného prostředku proti rozhodnutí okresního úřadu (okresního pozemkového úřadu) nařídit řádné jednání. Soud prý svůj rozsudek, jímž potvrdil zamítavé rozhodnutí pozemkového úřadu ve věci vlastnictví k nemovitostem č. k. st. 2, čp. 34 a č.k. 49 v katastrálním území M., opřel o stejná zjištění, jaká učinil Pozemkový úřad v R., a dovodil, že kupní smlouva, uzavřená dne 19. 9. 1986 mezi tehdejšími spoluvlastníky a čs. státem - MNV, nebyla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Podle názoru stěžovatelky uvedený důvod vydání nemovitostí podle ust. §6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb. (v platném znění) však je dán. Toto ustanovení praví, že oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Tíseň stěžovatelka spatřuje v tom, že účastníci smlouvy neměli jinou možnost než nabídnout usedlost tehdejšímu D R., protože nikdo z nich nemohl v družstvu pracovat a D a ani ONV by nedaly k odprodeji jinému subjektu souhlas. MNV M., jako kupce sami nevyhledali a tvrzené rozpory uvnitř rady MNV o to, zda usedlost měla či neměla být odkoupena, nejsou relevantní. Naopak je významné, že stěžovatelka byla při jednání s předsedou MNV upozorněna, že by nemovitost mohla být vyvlastněna, takže usoudila, že její prodej je nezbytný. Nápadně nevýhodné podmínky spatřuje stěžovatelka ve skutečnosti, že kupní cena byla stanovena nízkou částkou a nebyly do ní zahrnuty všechny stavby. Revizní posudek č. 469/13/94, provedený soudním znalcem, představoval pouze administrativní početní kontrolu původního ocenění. Napadená rozhodnutí se zmiňují o znaleckých posudcích, které byly zpracovány v jiné cenové úrovni než v době prodeje, a v částce 89.911,77 Kč (tj. v odhadu z roku 1983 objednaném stěžovatelkou) není zahrnuta cena I. ÚS 181/94 pozemků, které "předmětem kupní ceny nebyly". O.Ú R., okresní pozemkový úřad jako účastník řízení ve svém vyjádření uvedl, že ke koupi předmětných nemovitostí nedošlo v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, neboť spoluvlastníci sami prohlásili, že nemovitosti po otcově smrti prodat chtěli. Prvotní podnět tedy vycházel z jejich svobodné vůle, bez nátlaku tehdejších státních orgánů a organizací. Tvrzení stěžovatelky, že účastníci nemohli s nemovitostmi svobodně nakládat, se jí nepodařilo prokázat. Je naopak v rozporu s tím, že prodávající nabídli nemovitosti ke koupi družstvu, které o ně nemělo zájem, a k odkoupení od MNV došlo po střetu názorů v jeho radě, protože nemovitosti ne zcela odpovídaly potřebám kupujícího, neboť vyžadovaly stavební úpravy. Z tohoto pohledu se nejeví být reálnou ani pohrůžka vyvlastněním nemovitostí ze strany tehdejšího předsedy MNV. Nebyl spolehlivě prokázán žádný nátlak ze strany MNV, který pouze využil naskytlé příležitosti ke koupi nemovitostí. Prodávající řešili tímto způsobem své osobní a materiální problémy, které vznikly po smrti otce stěžovatelky. Proto pozemkový úřad trvá na stanovisku, že k prodeji nemovitostí ze strany stěžovatelky v tísni nedošlo. Za této situace, pouze z hlediska informačního, bylo provedeno porovnání cen nemovitostí podle jednotlivých zpracovaných posudků. Napadená rozhodnutí sama konstatují, že posudky jsou zpracovány "dle jiného cenového předpisu", a že uváděná cena 89.911,77 Kč je bez ceny pozemků, které nebyly předmětem prodeje. Městský soud v Praze jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a uvedl, že soud posuzoval, zda při uzavření kupní smlouvy byly naplněny podmínky ust. §6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě, tj. tíseň a nápadně nevýhodné podmínky. Pokud nejsou splněny obě podmínky současně, není dán restituční titul dle citovaného ustanovení. Stěžovatelka sama shledává stav tísně v okolnostech obecné povahy, tj. v tom, že v době převodu neexistovala možnost I. ÚS 181/94 svobodné volby při nakládání s nemovitostmi, neboť ani D ani NV by k převodu pozemků užívaných družstvem nedaly souhlas. Tato situace se však týkala všech převodů nemovitostí tohoto druhu a nebyla u navrhovatelky odlišná od dalších vlastníků takových nemovitostí. Stav tísně musí být dle názoru soudu dán konkrétní situací převodce, která je výrazně jiná než je tomu u převodců ostatních. Upozornění na možnost vyvlastnění rovněž nezakládá stav tísně. Při nesplnění podmínky tísně nelze nemovitosti podle §6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě vydat, i kdyby druhá podmínka (nápadně nevýhodné podmínky) byla splněna. Ani tato druhá podmínka však podle názoru soudu dána nebyla. Ústavní soud se v prvé řadě zabýval námitkou stěžovatelky, že městský soud ve věci nenařídil jednání a věc vyřídil postupem podle ust. §250 písm. f) o.s.ř., byt nešlo o jednoduchý případ a nelze dovodit, že by pozemkový úřad vycházel zcela jednoznačně ze správně zjištěného skutkového stavu věci (§250 písm. f) o.s.ř.). Proto je podle jejího názoru postup soudu v rozporu s článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tato námitka neobstojí. Článek 38 odst. 2 Listiny stanoví, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Toto ustanovení je nutno interpretovat v souvislosti s článkem 36 Listiny. Článek 36 je systematicky řazen na první místo v hlavě páté, označené "Právo na soudní a jinou právní ochranu"; stanoví v odstavci 1, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Citovaný článek pak v odstavci 4 stanoví, že podmínky a podrobnosti upravuje zákon. Zákonem, na který čl. 36 odst. 4 Listiny odkazuje, je (mimo jiné) i ustanovení §250f, 1. věta o.s.ř. Uvedené ustanovení praví, že v jednotlivých případech, zejména je-li nepochybné, že I. ÚS 181/94 správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu a jde-li jen o posouzení právní otázky, může soud bez jednání rozhodnout o žalobě rozsudkem. Všechna citovaná ustanovení, tedy čl. 38 odst. 2 Listiny, článek 36 odst. 1 Listiny a ustanovení §250f o.s.ř., je proto třeba vykládat ve vzájemné souvislosti. V konkrétním případě proběhlo před okresním úřadem veřejné jednání, u něhož byla stěžovatelka přítomna, sama byla tímto orgánem vyslechnuta a vyjádřila se i k dalším provedeným důkazům, zejména k výpovědím před ní slyšených svědků. Městský soud (se zřetelem k ust. §250f o.s.ř.) právem označil případ za jednoduchý, neboť správní orgán za osobní intervence stěžovatelky skutkový stav správně zjistil a tato zjištění jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozsudku, který je odůvodněn korektně, pečlivě a odpovídá obsahu soudního i správního spisu. Pokud stěžovatelka v ústavní stížnosti zpochybnila správnost zjištěného skutkového stavu a navrhla výslech svědků J. a J.P., nepovažuje Ústavní soud tento návrh za relevantní. Jak již bylo uvedeno, stěžovatelka se osobně a aktivně zúčastnila řízení před správním orgánem, vyjádřila se k výslechu předvolaných svědků (bývalých pracovníků MNV v M.) a po celou dobu správního a soudního řízení ani vůči orgánům správním, ani vůči obecnému soudu žádný důkazní návrh neučinila. Předložila pouze doklady, jež uplatnění jejího nároku vyžadovalo. Teprve poté, když v předchozím správním a soudním řízení neměla úspěch, tedy až v řízení před Ústavním soudem, učinila nový důkazní návrh na výslech svědků, z něhož ani není patrno, co konkrétně mají tito svědci potvrdit či vyloučit, neboť podle dikce ústavní stížnosti se mají vyjádřit k tomu "jakým způsobem došlo k prodeji usedlosti a k celému řízení o této záležitosti". Přitom stěžovatelka v dosavadním řízení správním a soudním jednání o kupní smlouvě nikdy nenapadla a v řízení před okresním úřadem sama označila jednání s MNV za jednání "na úrovni". (To je patrno ze zápisu pořízeného Okresním pozemkovým úřadem v souvislosti s výslechem svědka J.S. dne 20. 4. 1994.) Za této situace lze dovodit, že není I. ÚS 181/94 úkolem Ústavního soudu prosté pokračování v řízení před správními orgány a před obecnými soudy provedením nově navržených důkazů, byť zákon o Ústavním soudu výslech svědků i provádění ostatních důkazů umožňuje. K tomu však může Ústavní soud přistoupit jen v rámci plnění svých ústavních úkolů, tj. v rámci ochrany základních práv a svobod stěžovatele, zejména tehdy, zjistí-li, že orgány veřejné moci v řízení porušily ústavní principy procesní, zvláště pak ústavní principy dokazování. Nic takového však v souzené věci zjištěno nebylo. Z hlediska citovaného §250f o.s.ř. tedy zbývá toliko úvaha, zda sporné mezi účastníky je pouze posouzení otázky právní. Tak tomu v rozhodované věci skutečně je, neboť podstata sporu spočívá v tom, zda kupní smlouva (týkající se požadovaných nemovitostí) byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu §6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb. Se zřetelem k těmto okolnostem dospívá Ústavní soud k závěru, že orgány veřejné moci, které působily v dosavadním správním a soudním řízení, svým postupem podle §250f o.s.ř. článek 38 Listiny základních práv a svobod neporušily. Ústavní soud se dále zabýval otázkou, zda orgány veřejné moci v řádném a spravedlivém řízení přezkoumaly existenci podmínek vydání nemovitostí podle ust. §6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě č. 229/1991 Sb., v platném znění, jehož se stěžovatelka dovolává. Pozemkový úřad i Městský soud - jak již bylo uvedeno - provedly ve věci potřebné a účastníky navržené důkazy. Zabývaly se především otázkou, zda prodávající uzavřeli kupní smlouvu v tísni. Takový důkaz však v řízení podán nebyl. Orgány veřejné moci v souladu se spisem dovodily, že prodávající skutečně měli v úmyslu nemovitosti prodat, neboť se nemohli dohodnout, jak naložit se zděděným majetkem po smrti dřívějšího vlastníka. I. ÚS 181/94 V řízení nevyšlo najevo, že by ze strany nabyvatele (MNV v M.) či ze strany některého jiného subjektu byl na stěžovatelku či na další prodávající činěn jakýkoli nátlak, aby nemovitosti prodali. V tomto směru se nelze dovolávat ani tvrzení, že stěžovatelka byla při jednání s bývalým předsedou MNV upozorněna na možnost vyvlastnění nemovitostí, neboť takové tvrzení nikdy prokázáno nebylo a je tudíž nadbytečné zabývat se jeho právním významem. Je pravda, že kupní smlouva byla uzavřena v době, kdy soukromí vlastníci nemohli nemovitostmi disponovat podle volné úvahy, takže prodávající v konkrétním případě, když D nemovitosti odmítlo koupit, projevili ochotu je prodat MNV. Ostatně sama stěžovatelka ve správním řízení před okresním pozemkovým úřadem v dopise ze dne 17. 12. 1994 uvedla, že "obtížnost situace byla v podmínkách doby" a že "hospodářská usedlost byla v té době neprodejná". Uvedené běžné situace těchto časů, jak správně dovodil městský soud, však nelze paušalizovat, a proto není možné chápat jako výsledek tísně ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb. všechny obdobné kupní smlouvy uzavřené v rámci generelně nepříznivých politicko-ekonomických podmínek, které vytvořil totalitní komunistický režim. Ustálená judikatura obecných soudů, od níž se Ústavní soud nemíní odchylovat, však považuje za tíseň jen takový hospodářský, sociální nebo sociálně-politický stav, který doléhá na jednajícího takovým způsobem, že učiní právní úkon, který by jinak neučinil. To však v konkrétní souzené věci prokázáno nebylo, neboť jak již bylo uvedeno, za stav tísně nelze považovat toliko obecně nepříznivou společenskou a ekonomickou situaci soukromých vlastníků nemovitého majetku. To správně zdůraznil již městský soud. Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na svoji vyvíjející se praxi a zdůrazňuje, že není řádnou soudní instancí, která by běžně přezkoumávala rozhodnutí obecných soudů a hodnocení důkazů, jež obecné soudy provedly. K tomu by Ústavní soud mohl přistoupit jen tehdy, jestliže by obecný soud v soudním řízení porušil ústavní procesní principy, zejména ústavní principy dokazování. Nic takového však v řízení nevyšlo najevo (srov. např. nález I. ÚS 68/93, III. ÚS 13/94 ). I. ÚS 181/94 Právem proto orgány veřejné moci v souzené věci dovodily, že se v řízení nepodařilo prokázat, že by byla napadená kupní smlouva ze dne 19. 9. 1986 uzavřena v tísni, takže vzhledem k absenci této zákonné podmínky nebyl restituční titul podle ustanovení §6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě č. 229/1991 Sb. dán. Městský soud se již proto nezabýval otázkou existence druhé zákonné podmínky vydání nemovitostí podle uvedeného ustanovení, totiž uzavření kupní smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek, neboť citované ustanovení vyžaduje, aby splnění obou zákonných podmínek bylo současné. Z toho důvodu ani Ústavní soud nezkoumal námitky ústavní stížnosti, které se týkaly kupní ceny prodaných nemovitostí. Stěžovatelka se v dodatku ústavní stížnosti dovolala i článku 11 Listiny základních práv a svobod. Toto ustanovení v odst. 1 v 1. a 2. větě stanoví, že každý má právo vlastnit majetek a že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Stěžovatelka si však toto ustanovení vykládá mylně. V tomto směru Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž citované ustanoveni Listiny chrání toliko vlastnické právo již existující, konstituované a nikoli pouze tvrzený nárok na ně (srov. např. nález III. ÚS 23/93). U nároků, jež se opírají o tzv. restituční zákony (např. o zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, o zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku č. 229/19991 Sb.), proto porušení článku 11 Listiny bude zpravidla vyloučeno. O takový případ jde i v rozhodované věci. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že orgány veřejné moci, ve věci působící, svým postupem neporušily ani článek 11 Listiny základních práv a svobod. Ani porušení jiných ústavních zákonů či mezinárodních smluv ve smyslu čl. 10 Ústavy nebylo zjištěno. I. ÚS 181/94 Na základě všech těchto skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že není třeba připravit věc k projednání v senátě, neboť jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou (§43 odst. 1 písm. c), §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost usnesením odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1995:1.US.181.94
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 181/94
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 29. 8. 1995
Datum vyhlášení  
Datum podání 16. 12. 1994
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt  
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-181-94
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 26552
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31