ECLI:CZ:US:1995:1.US.207.95
sp. zn. I. ÚS 207/95
Usnesení
I. ÚS 207/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S.V., zastoupeného advokátem JUDr. J.N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 1995, sp. zn. Cz 57/92, rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30., 3. 1990, sp. zn.11 C 62/89, a proti rozhodnutí SN v B., ze dne 15. 1. 1987, č.j. D 907/81-88, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 13. 9. 1995 domáhá zrušení výše uvedených rozsudků a navíc v žalobním petitu - oproti záhlaví stížnosti - napadá i rozhodnutí SN v B., ze dne 15. 1. 1987, sp. zn. D 907/81, které rovněž požaduje zrušit. Stížnost doložil kopií rozsudku Okresního soudu Pardubice a kopií rozsudku Vrchního soudu v Praze.
Soudce zpravodaj přezkoumal ústavní stížnost po stránce formální, především z hlediska dodržení zákonné 60denní lhůty. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
I. ÚS 207/95
lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Tímto procesním prostředkem však není stížnost pro porušení zákona, což Ústavní soud již ve více případech uvedl ve svých rozhodnutích
(např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. května 1994 ve věci I. ÚS 9/94). Jde o prostředek, který může podat toliko příslušný státní orgán a nikoli stěžovatel. Za poslední procesní prostředek stěžovatele - v tomto případě - je nutné považovat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel sice odvolání podal, ale následně je vzal zpět a toto zpětvzetí bylo krajským soudem připuštěno. Ústavní soud zjistil, že rozsudek Okresního soudu v Pardubicích nabyl právní moci dne 9. 1. 1991.
Z hlediska posouzení dodržení 60denní lhůty považuje soudce zpravodaj za počátek této lhůty den 9. 1. 1991, neboť, jak je výše uvedeno, podání stížnosti pro porušení zákona a její vyřízení Vrchním soudem v Praze není pro tuto skutečnost rozhodné.
Ústavní stížnost je proto podána po lhůtě 60 dnů stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
Mimo uvedené základní přezkoumání ústavní stížnosti soudce zpravodaj posoudil i požadavek stěžovatele uvedený až v žalobním petitu, a to na zrušení rozhodnutí SN v B., ze dne 15. 1. 1987, sp. zn. D 907/81. V této věci je nutné konstatovat, že se jedná o rozhodnutí orgánu dnes již cizího státu, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. V tomto směru by tedy bylo třeba ústavní stížnost odmítnout, i kdyby byla podána včas (§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
I. ÚS 207/95
Podmínky tohoto ustanovení jsou v tomto případě splněny, a proto soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 1995
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj