Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.10.1995, sp. zn. I. ÚS 27/95 [ nález / KLOKOČKA / výz-2 ], paralelní citace: N 64/4 SbNU 139 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1995:1.US.27.95

sp. zn. I. ÚS 27/95 Nález Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci návrhu Ministerstva kultury České republiky na zahájení řízení o rozsahu kompetencí státního orgánu podle §120 zákona č. 182/1993 Sb., proti Ministerstvu vnitra ČR, takto: Orgánem příslušným k přezkoumání pravomocného správního rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku, čj. Vnitř. 1-69/94/He, ze dne 17. 3. 1994, mimo odvolací řízení, je Ministerstvo kultury ČR. Odůvodnění: Právní podstata kompetenčního sporu spočívá v otázce registrace Nadace pro rozvoj Boží církve v České republice. Boží církev není registrovanou církví na území ČR, neboť ministerstvo kultury žádosti o registraci této církve nevyhovělo, resp. řízení z formálních důvodů zastavilo, protože v žádosti nebyl uveden požadovaný počet osob s trvalým pobytem na území ČR, které se k této církvi hlásí a tudíž nebyla splněna podmínka §1 zákona č. 161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společností. Později, 14. 2. 1994, podali manželé V. a I. H. referátu vnitřních věcí Okresního úřadu v Šumperku žádost o registraci Nadace pro rozvoj Boží církve v České republice. Zakladatelem nadace je Boží církev, reprezentovaná Úřadem generálního správce, jakožto zahraniční právnická osoba (Boží církev s mezinárodní účastí v Clevelandu). Rozhodnutím ze 17. 3. 1994 nebylo této žádosti vyhověno, přičemž proti tomuto rozhodnutí nebylo podáno odvolání - dle poučení - k Ministerstvu vnitra ČR. Rozhodnutí nabylo právní moci 6. 4. 1994. Navrhovatelé podali 21. 8. 1994 novou žádost o registraci této nadace, kterou Okresní úřad v Šumperku přípisem z 31. 8. 1994 odmítl s odůvodněním, že se jedná o věc již rozhodnutou, a proto nelze ve věci znovu rozhodovat. Sdělil však současně navrhovatelům, že mohou uplatnit u Ministerstva kultury ČR podnět k přezkoumání původního rozhodnutí v mimoodvolacím řízení. Této možnosti žadatelé využili a obrátili se podáním z 11. 9. 1994 na Ministerstvo kultury ČR. Ministerstvo kultury postoupilo tento podnět Ministerstvu vnitra ČR přípisem z 21. 9. 1994 s poukazem na to, že k přezkoumání věci není ve smyslu ustanovení §8 zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, příslušné. Uvedlo, že "Boží církev v České republice", pro jejíž podporu má být nadace zřízena, není církví registrovanou. Nejedná se tedy o církev, ani náboženskou společnost, ale pouze o skupinu fyzických osob. Ministerstvo vnitra ČR přípisem z 30. 9. 1994 vrátilo věc zpět Ministerstvu kultury ČR s poukazem na ust. §17 odst. 1 písm. b) zákona č. 425/1990 Sb. České národní rady o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících a dále s odkazem na charakter a poslání nadace. V případě této nadace je cílem vytvoření materiálního, morálního, právního a duchovního zázemí pro rozvoj Boží církve v ČR, a proto ministerstvo vnitra dovozuje, že kompetentní k rozhodnutí o přezkumu v mimoodvolacím řízení je Ministerstvo kultury ČR, do jehož působnosti tento úsek státní správy patří. V daném případě se jedná o kompetenční spor mezi státními orgány podle ustanovení §120 zákona č. 182/1993 Sb., konkrétně o spor mezi dvěma ministerstvy, k jehož řešení je Ústavní soud za podmínek §122 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. příslušný. Ústavní soud zvážil otázku příslušnosti ve vztahu k §28 zákona č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto článku činnost ministerstev řídí, kontroluje a sjednocuje vláda České republiky. Úkoly spojené s odborným organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády České republiky a jejích orgánů plní Úřad vlády České republiky. V předmětné záležitosti dospěl Ústavní soud k závěru, že jde o kompetenční spor, který svou povahou přesahuje rámec obvyklého řízení, kontroly a sjednocování činnosti ministerstev za účelem plnění vládního programu a koordinace a součinnosti rezortů při plnění vládních úkolů. Jde tedy právně o kompetenční spor ve smyslu §§120 a 121 zákona č. 182/1993 Sb., v němž oba státní orgány popírají svou kompetenci v předmětné záležitosti. Ve sporné záležitosti jde o otázku registrace nadace. Ve smyslu ustanovení §20 b odst. 3 občanského zákoníku je nadace právnickou osobou a vzniká registrací u příslušného státního orgánu. Podle §12 zákona č. 102/1992 Sb. je příslušným k registraci nadace okresní úřad, v jehož územním obvodu bude mít nadace sídlo. Registrace má účinky konstitutivní. V zákoně č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky ve znění pozdějších předpisů je vymezen rozsah kompetencí ministerstva kultury (§8) i ministerstva vnitra (§12). Z dikce těchto ustanovení vyplývá, že Ministerstvo kultury ČR je ústředním orgánem státní správy, mimo jiné pro věci církví a náboženských společností. Ministerstvu vnitra ČR jako ústřednímu orgánu státní správy pro vnitřní věci přísluší zejména (mimo jiné) věci práva sdružovacího a shromažďovacího, jakož i povolování organizací s mezinárodním prvkem (§12, písm. c)). Proti stanovisku ministerstva kultury ministerstvo vnitra namítá, že nadaci nelze zařadit ani do rámce práva sdružovacího a spolčovacího, ani pod pojem "organizace", protože nadace je účelovým sdružením majetku, které fyzické nebo právnické osoby jednotlivě nebo společně zřizují k určitému účelu. Je nesporné, že v rámci citovaného zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, není nikde v rámci okruhu působnosti ústředních orgánů státní správy jednoznačně uvedeno, do čí kompetence problematika nadací náleží. Zákon č. 425/1990 Sb. o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících stanoví v §17 písm. b), že rozhodnutí okresních úřadů, vydaná ve správním řízení, přezkoumávají ty ústřední orgány státní správy, do jejichž působnosti úseky státní správy vykonávané okresními úřady náleží. V souvislosti s tímto ustanovením je na místě posuzovat i danou problematiku. Z formálně právního hlediska je možné vycházet z toho, že o registraci nadace je příslušný rozhodovat okresní úřad a v jeho rámci pak referát vnitřních věcí. Ministerstvo vnitra České republiky je obecně ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci a v tomto smyslu tedy i orgánem příslušným pro rozhodování záležitostí, které mají charakter vnitřních věcí. Na základě tohoto výkladu, z něhož vychází i argumentace ministerstva kultury by bylo bezesporu možné soustředit i otázky registrace nadací v jediném rezortu, a to bez ohledu na to, jakých věcných okruhů by se jednotlivé nadace týkaly. Na druhé straně však nelze pominout názor ministerstva vnitra, že v případě nadací je nutné v každém jednotlivém případě vycházet z účelu nadace a zájmů, k jejichž dosažení je zřizována. Z přípisu manželů H. z 21. 10. 1994 vyplývá, že zakladatelem navržené nadace je Boží církev, reprezentovaná Úřadem generálního správce, jako zahraniční právnická osoba. Smyslem nadace je vytvoření materiální základny pro vznik a podporu Boží církve. Církve a náboženské společnosti, které hodlají vyvíjet činnost na území České republiky, registruje podle §1 zákona ČNR číslo 161/1992 Sb. o registraci církví a náboženských společností Ministerstvo kultury ČR. Obsahová spojitost mezi nadací a církví, o jejíž registraci je koneckonců usilováno, znamená, že nelze ani odborné posouzení povahy, účelu a smyslu nadace odtrhnout od úvahy o povaze té církevní organizace, k jejímuž zřízení nadace směřuje. Takové odborné posouzení nepochybně spadá do sféry ministerstva kultury, a to tím více, že dříve podaný návrh na registraci Boží církve byl ministerstvem kultury zamítnut pouze z formálních důvodů (pro nedostatek potřebného počtu podpisů), aniž byla celá záležitost hodnocena z materiálněprávního hlediska. Navrhovaná řešení obou ministerstev se po formální stránce opírají - každé o své - právně relativně významné důvody, avšak vzhledem ke zjištěné obsahové vazbě obou otázek (povahy církve a účelu nadace), jeví se právně přiměřenějším, aby rozhodlo ministerstvo kultury v obou záležitostech, protože stojí svou věcnou kompetencí této problematice blíže. I kdyby mělo ve věci rozhodnout ministerstvo vnitra, bylo by patrně v rozhodnutí samém stejně vázáno na součinnost a odborné stanovisko ministerstva kultury. Z uvedených důvodů dospěl proto Ústavní soud k závěru, že podle ustanovení §124 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. je ministerstvo kultury orgánem příslušným k přezkoumání pravomocného správního rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku, čj. Vnitř. 1-69/94/ He, ze dne 17. 3. 1994, mimo odvolací řízení. Poučení: Podle §54 odst. 2 zákona číslo 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se proti rozhodnutí Ústavního soudu nelze odvolat. V Brně dne 19. října 1995