ECLI:CZ:US:1995:1.US.90.94
sp. zn. I. ÚS 90/94
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 90/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky M. H., zastoupené JUDr. D. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 1994 čj. 30 Ca 258/93 - 11, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Podáním ze dne 18. 8. 1993 podala stěžovatelka ve smyslu ust. §246 odst. 1 o. s. ř. opravný prostředek proti rozhodnutí Katastrálního úřadu B., čj. 121 Vl. - 584/93, ze dne 7. 7. 1993, ke Krajskému soudu v Brně jako soudu příslušnému.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 1994, č.j. 30 Ca 258/93 - 11, byl opravný prostředek zamítnut, neboť napadené rozhodnutí bylo doručeno účastníkům, R. H. dne 16. 7. 1993 v nemocnici v B., stěžovatelce pak náhradním doručením dne 16. 7. 1993 (dne 13. 7. 1993 byla poštou vyzvána, aby si uloženou písemnost vyzvedla do tří dnů). Poslední den k podání opravného prostředku byl tedy 16. 8. 1993. Byl-li však podán dne 18. 8. 1993, jednalo se o podání zjevně opožděné a Krajský soud v Brně je odmítl ve shodě s ust. §250p občanského soudního řádu.
Stěžovatelka nesouhlasila s těmito závěry Krajského soudu v Brně s tím, že se v době doručování nezdržovala v místě svého trvalého bydliště, neboť její manžel byl hospitalizován v nemocnicí v B., a v tomto období stěžovatelka přespávala u své dcery, odkud to měla do nemocnice blíže. Právě pro uvedenou skutečnost, totiž že se nezdržovala v místě svého trvalého pobytu, nemohlo ani dojít ke splnění podmínky náhradního doručení, naopak tato forma doručování byla vyloučena a doručovatel měl písemnost vrátit odesílateli. Písemnost však vrácena nebyla a stěžovatelka si ji nakonec vyzvedla dne 20. 7. 1993, a proto je za den doručení nutno považovat právě toto datum. Podle ní byl opravný prostředek podán včas. Postupem soudu byla podle stěžovatelky porušena jedna ze základních svobod - svoboda pohybu a pobytu podle čl. 14 Listiny základních práv a svobod.
V dané věci je nutno uvést, že Ústavní soud není běžným soudním orgánem v soustavě obecných soudů, jak je specifikována v čl. 91 odst. 1 Ústavy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Znamená to tedy, že nevykonává přezkumné pravomoci, pokud nedošlo k porušení základních práv a svobod, zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Stěžovatelka uplatnila ve svém návrhu ústavní stížnosti takovou námitku, týkající se čl. 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož je zaručena svoboda pobytu a pohybu.
Ústavní soud nezjistil, že by v projednávaném případě skutečně došlo k omezení svobody pobytu a pohybu. Je sice skutečností, že ze strany doručujícího orgánu (pošty) došlo ke zvolení neadekvátního způsobu doručování, jestliže se stěžovatelka v místě trvalého bydliště ze shora naznačených příčin nezdržovala, avšak
sama tato skutečnost nesvědčí o porušení jejího práva na svobodný pohyb a pobyt.
Protože návrh je v rovině ústavněprávní návrhem zjevně neopodstatněným, nezbylo soudci zpravodaji, než jej podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout.
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 1995
JUDr. Vladimír P a u 1
soudce zpravodaj