ECLI:CZ:US:1995:2.US.197.95
sp. zn. II. ÚS 197/95
Usnesení
I I. ÚS 197/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 21. 11. 1995 mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Mgr. J.Š., zastoupeného Mgr. F.P., takto:
Ú s t a v n í s o u d n á v r h o d m í t á.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ust.§43 odst. 1 písm. d) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť jde o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Ústavní soud České republiky obdržel dne 26. 7. 1995 návrh, označený jako ústavní stížnost, společně s návrhem na zrušení zák.č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zák.č. 76/1959 Sb. o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.
V podání navrhovatel uvedl, že obdržel oznámení V.ú. ze dne 30. 3. 1995, kterým bylo podle §33 zák.č. 34/1995 Sb, , doplňujícím zák.č. 76/1959 Sb. zastaveno vyplácení výsluhového příspěvku.
Dále uvedl, že proti takovému oznámení nelze podat řádný
II. ÚS 197/95
opravný prostředek a shora uvedený zákon podle jeho názoru porušuje ústavu České republiky a Listinu základních práv a svobod. Z těchto důvodů navrhovateli nezbylo, než se dovolávat ochrany svých práv u Ústavního soudu České republiky, jako soudního orgánu ústavnosti.
V odůvodnění svého podání navrhovatel uvádí, že napadený zákon č. 34/1995 Sb. je v rozporu s čl. 1 Ústavy České republiky, neboť tento zákon má retroaktivní povahu, což porušuje princip právní jistoty občanů. V dalším odůvodnění svého podání rozvádí důvody, které ho vedou k tvrzení, že citovaný zákon je v rozporu jednak s ústavou a jednak s mezinárodními smlouvami, podle čl. 10 Ústavy České republiky.
V petitu podání pak navrhuje aby Ústavní soud České republiky dnem 1. 4. 1995 zrušil zákon č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb. o některých služebních poměrech vojáků, ve znění některých pozdějších předpisů.
Návrh, jak již bylo uvedeno shora, nese označení jako ústavní stížnost podle §72 odst. 1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb. Při posuzování jeho obsahu (§63 zák.č. 182/1993 Sb., §41 odst. 2 o.s.ř.), se jedná pouze o návrh na zrušení zák.č. 34/1995 Sb. Tomuto závěru nasvědčuje jak jeho odůvodnění, tak i znění petitu návrhu.
Z těchto důvodů je třeba podání i při jeho označení, považovat za návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. Oprávnění podat takový návrh však mají jen subjekty uvedené v ustanovení §64 odst. 1 zák.č. 182/1993 Sb., tedy prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců, senát ústavního soudu,v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, a ve smyslu písm. d) uvedeného ustanovení také ten, kdo podal ústavní stížnost, to však jen za podmínek uvedených v ust. §74 zák.č. 182/1993 Sb. Jednotlivým občanům, tedy na rozdíl od ostatních subjektů vyjmenovaných v ust. §64 odst. 1 zák.č. 182/1993 Sb.,
II. ÚS 197/95
přiznává zákon oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení jen výjimečně, a to za současného splnění všech zákonných podmínek, mimo jiné tedy také za splnění podmínky, že takový návrh je spojen s ústavní stížností. Jak bylo shora uvedeno, podání navrhovatele nelze však za ústavní stížnost považovat, neboť bez ohledu na její zdůvodnění, v němž navrhovatel v podstatě uvádí, z jakých důvodů považuje zákon č. 34/1995 Sb. za protiústavní , neobsahuje také ve svém petitu, kromě návrhu na zrušení citovaného zákona, návrh nálezu, který by odpovídal ust. §82 zák.č. 182/1993 Sb., a který by tedy ústavní soud mohl vydat v řízení o ústavní stížnosti. Je proto třeba učinit závěr, že navrhovatel nesplňuje podmínky ust. §64 odst. 1 písm. d) zák.č. 182/1993 Sb., a z uvedených důvodů proto navrhovatele nelze považovat za osobu oprávněnou k podání návrhu na zrušení zák. č. 34/1995 Sb., a proto byl tento návrh podle §43 odst. 1 písm. d) zák.č. 182/1993 Sb. - o d m í t n u t .
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.
V Brně dne 21. 11. 1995 JUDr. Antonín Procházka soudce zpravodaj