ECLI:CZ:US:1995:2.US.207.95
sp. zn. II. ÚS 207/95
Usnesení
II. ÚS 207/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky M.A., zastoupené JUDr. V.N., komerčním právníkem, o ústavní stížnosti proti postupu Ministerstva zemědělství a návrhu na zrušení ustanovení §14 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se svým návrhem, označeným jako ústavní stížnost proti postupu Ministerstva zemědělství, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo zrušeno ustanovení §14 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění zák. č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zák. č. 229/1991 Sb., ve znění zák. č. 42/1992 Sb., zák. č. 93/1992 Sb. a zák. ČNR č. 39/1993 Sb. (dále jen zák. č. 229/1991 Sb.), datem jeho vydání.
Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatelky jakož i přílohy, předložené navrhovatelkou, tj. zejména přípisy Ministerstva zemědělství ČR ze dne 23. 4. 1993, ze dne 17. 9. 1993 a ze dne 28. 9. 1993, jehož postupy navrhovatelka napadá, a dospěl k závěru, že ve věci ústavní stížnosti jde o návrh, podaný někým zjevně neoprávněným [§43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 182/1993 Sb.)],
II. ÚS 207/95
neboť veškerá korespondence, týkající se Ministerstva zemědělství, je adresovaná a tedy vedená s panem K.A., z čehož plyne, že navrhovatelka nebyla účastnicí řízení Ministerstva zemědělství, jehož postupy ústavní stížností napadá. Ohledně návrhu na zrušení §14 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb. dlužno dodat, že může být podán jen spolu s ústavní stížností, s níž je existenčně spjat (§64 odst. 1 písm. d); §74 zák. č. 182/1993 Sb.). Toto je také důvod, proč nemohl Ústavní soud jednat o návrhu na zrušení zákona za situace, kdy ústavní stížnost odmítl. Na druhé straně, i kdyby šlo navrhovatelce pouze o zrušení zákona, jak by vyplývalo z obsahu návrhu, zejména jeho doplnění, které obsahuje petit, tj. návrh nálezu, nezbylo by než návrh odmítnout a to taktéž jako návrh, podaný osobou zjevně neoprávněnou (§43 odst. písm. d) zák. č. 182/1993 Sb.), a to právě proto, že z ustanovení §64 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. jasně plyne oprávnění fyzické osoby k podání takového návrhu jen spolu s ústavní stížností, což je podmínka, která v dané věci není splněna, neboť vyjma označení návrhu jako ústavní stížnost proti postupu Ministerstva zemědělství podstata návrhu spočívá v rozvedení důvodů, pro které navrhovatelka považuje §14 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb. za protiústavní. Z důvodů shora uvedených byl návrh dle §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 29. 11. 1995 soudkyně Ústavního soudu ČR