ECLI:CZ:US:1995:2.US.231.95
sp. zn. II. ÚS 231/95
Usnesení
II. ÚS 231/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl v právní věci navrhovatelky V.L., zastoupené advokátkou JUDr. M.S., o ústavní stížnosti proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, O.ú.v. Ch., ze dne 21. 3. 1995, ČVS: OVV - 1107/94, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatelka svým návrhem namítala nesprávnost shora uvedeného usnesení, spočívající v porušení základního práva na život a jeho ochranu u jejího zemřelého muže a též v porušení jejího ústavně zaručeného práva být jako účastník řízení rovna ostatním účastníkům řízení, pokud nemá právo podat stížnost proti rozhodnutí vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání. V závěru se domáhala zrušení napadeného usnesení a současně zrušení poslední věty třetího odstavce §172 trestního řádu, v němž se uvádí, že poškození se o zastavení trestního stíhání vyrozumí.
II. ÚS 231/95
Dále uvedla, že využila všech možností dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí.
Dle ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
V dané věci bylo ústavní stížností napadeno usnesení ze dne 21. 3. 1.995, sp. zn. ČVS: OVV - 1107/94 O.ú.v. Ch. Toto je také datum, kdy vzhledem k ustanovení §140 odst. 1 písm. a) trestního řádu nabylo právní moci. I kdyby ústavní soud nebral v úvahu napadenou úpravu, obsaženou v §172 odst. 3 trestního řádu, konkrétně jeho poslední větu, resp. kdyby vycházel ze zákonného oprávnění poškozené podat proti napadenému usnesení stížnost, a tedy i data 2. 6. 1995, tj. usnesení, sp. zn. 1 Zt 538/94, OSZ, byl by posledním dnem pro podání ústavní stížnosti k přepravě den 31. 8. 1995. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka svou ústavní stížnost podala k přepravě teprve dne 18. 9. 1995, jde zcela zjevně o návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem
(§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.). Za této situace nezbylo než návrh mimo ústní jednání dle citovaného ustanovení odmítnout.
Konečně proto, že navrhovatelka k návrhu připojila též sdělení KSZ o odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, dlužno dodat, že prostředkem na ochranu práva, který má na mysli §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., je prostředek, který zákon poskytuje stěžovateli a nikoliv jinému subjektu. Protože stížnost pro porušení zákona může podat pouze ministr spravedlnosti, nejde o opravný prostředek, který by byla oprávněna podat navrhovatelka a tím spíše nelze považovat za prostředek na ochranu práva ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. pouhý podnět
II. ÚS 231/95
k takové stížnosti (srov. rozhodnutí ve věci I. ÚS 9/94, III. ÚS 124/93).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 10. l1. 1995