ECLI:CZ:US:1995:2.US.240.95
sp. zn. II. ÚS 240/95
Usnesení
II. ÚS 240/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl v právní věci navrhovatelů 1) K.P., a 2) ing. N.T.T., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 8. 1995, sp. zn. 5To 614/95, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatelé svým návrhem namítali, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 8. 1995, sp. zn. 5To 614/95, kterým byla zamítnuta stížnost obviněné T.H.D., proti usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 25. 7. 1995, čj. 2 Nt 135/95-4 o vzetí do vazby dle §68 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. a) c) tr., a dále bylo rozhodnuto o nepřijetí peněžité záruky podle §73a tr. ř. a záruky podle §73 odst. 1 písm. a) tr. É., nabídnuté K.P., a bratrancem obviněné ing. N.T.T., byl porušen č1. 6 odst. 1 (tj. právo na spravedlivý proces) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen úmluva) a čl. 36 odst. 1 (tj. právo na soudní ochranu) a č1. 38 odst. 1 (tj. právo na zákonného soudce) Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina).
II. ÚS 240/95
Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatelů, jakož i přílohy jimi předložené, tj. usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 5To 614/95, a dospěl k závěru, že jde o návrh, podaný někým zjevně neoprávněným, neboť dle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. jsou oprávněni ústavní stížnost podat pouze ty fyzické nebo právnické osoby, o jejichž základní právo nebo svobodu se jedná. Vzhledem k tomu, že z napadeného usnesení jasně plyne, že takovou osobou, tj. nositelkou práv dle čl. 6 Úmluvy; čl. 36 odst. 1; čl. 38 odst. 1 Listiny, nejsou navrhovatelé, ale sestřenice druhého navrhovatele, obviněná T.H.D., nezbylo, než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout. Jinými slovy, v trestní věci, týkající se obviněné T.H.D., mají navrhovatelé pouze práva dle §73 a 73a tr. řádu, ale pro účely ústavní stížnosti se domáhají ochrany dle čl. 6 Úmluvy, č1. 36 odst. 1; čl. 38 odst. 1 Listiny, která jim, na rozdíl od obviněné T.H.D., nepřísluší.
Z hlediska navrhovatelů dlužno dodat, že právo na poskytnutí záruky není základním lidským právem nejen v tom smyslu, že by šlo dle většinového mínění a chápání o právo samé podstaty lidské existence se týkající, ale také že by takto bylo výslovně ať už v Listině nebo jiném ústavním zákoně či mezinárodní smlouvě ve smyslu čl. 10 ústavy formulováno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 13. 10. 1995 soudkyně Ústavního soudu ČR
Za správnost vyhotovení: