ECLI:CZ:US:1995:2.US.245.95
sp. zn. II. ÚS 245/95
Usnesení
II. ÚS 245/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. 11. 1995 mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti J.T. a M.T., právně zastoupeni advokátkou JUDr. D.T., takto:
Ú s t a v n í s o u d n á v r h o d m í t á.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1. písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o stížnost zjevně neopodstatněnou.
Navrhovatelé podali Ústavnímu soudu stížnost, kterou tento soud obdržel dne 11. 10. 1995. Návrh směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 1995, čj. 30 Ca 200/94-15, který nabyl právní moci dne 16. 8. 1995.
Stěžovatelé uvedli ve svém návrhu, že na základě uplatněného restitučního nároku bylo obnoveno jejich vlastnické právo k části pozemku p.č. 878/1 v k ú. B. Za zbývající část téže parcely jim byla přislíbena náhrada.
II. ÚS 245/95
Podle odstupní smlouvy, kterou stěžovatelé nabyli do spoluvlastnictví předmětnou pozemkovou parcelu, činila v době převodu výměra pozemku (tehdy se skládajícího ze čtyř pozemkových parcel) 2970 m2. Při prodeji tohoto pozemku v roce 1963 činila již výměra téže parcely pouze 2781 m2.
Stěžovatelé požádali na základě §8 zák.č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitosti, příslušný Katastrální úřad v B., o provedení opravy výměry v katastrálním operátu. Žádost byla rozhodnutím téhož orgánu, čj. 10 R-2/94, ze dne 14. 4. 1994 , zamítnuta. Rozhodující orgán ve svém rozhodnutí mj. uvedl, že právní předchůdci restituentů (nyní stěžovatelů), byli účastni zaměření svých pozemků v roce 1951, svými podpisy uznali vytýčené hranice těchto pozemků a vzali rovněž na vědomí jejich nové zaměření a sestavení nového katastrálního operátů bez jakýchkoliv připomínek.
Katastrální úřad v rámci řízení pak znovu provedl kontrolu hranic sporné parcely p.č. 875/1 a rovněž přepočítal její výměru, a to z katastrálních údajů náčrtu a operátů z roku 1951. Výsledkem všech těchto zjištění byla skutečnost, že výměra sporného pozemku odpovídá výměře uvedené v rozhodnutí okresního pozemkového úřadu ze dne 30. 6. 1993.
Rozdíl výměry pak tento úřad zdůvodňuje jednak nepřesným určením výměry původní a dále rozdílným použitím technických prostředků při vyhotovování operátů v roce 1952.
Dále pak uvedl, že opravu výměry pozemku bývalého pozemkového katastru již nelze provést, neboť ve svých původních hranicích neexistuje a v dnešním katastru nemovitostí není evidován ani zjednodušeným způsobem proto není možné aplikovat §8 citovaného zákona, jehož znění se stěžovatelé dovolávají.
Uvedené rozhodnutí bylo na základě odvolání stěžovatelů přezkoumáno KI.
II. ÚS 245/95
Ten ve svém rozhodnutí ze dne 12. 5. 1994 , čj.: KÚ B. 10 R-2/94 0-13/94, potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu v B. a odvolání stěžovatelů zamítl. V odůvodnění potvrdil zjištění vyslovená v rozhodnutí prvostupňového orgánu a dále uvedl, že podle §20 zák.č. 344/1992 Sb. není výměra parcely závazným údajem pro právní úkony, týkající se nemovitostí vedených v katastru.
Na základě žaloby stěžovatelů proti vedlejšímu účastníkovi, rozhodl Krajský soud v Brně tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku zopakoval dosavadní zjištění
Správních orgánů a zdůraznil, že v souzené věci nejsou důvody pro postup ve smyslu §8 zák.č. 344/1992 Sb.
Stěžovatelé ve svém podání uvedli, že postupem Krajského soudu v Brně který rozhodl bez nařízení jednání, bylo porušeno jejich základní právo uvedené v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Dovozují dále, že tento postup pro ně znamená i porušení práva uvedené v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, tj. právo vlastnit majetek a právo na ochranu proti jeho nezákonnému vyvlastnění.
Soudce zpravodaj k tvrzenému porušení základního práva uvedeného v čl. 36 odst. 1 , totiž že každý se může stanoveným postupem dovolávat svého práva u nezávislého a nestranného soudu, či jiného orgánu, neshledal porušení práva stěžovatelů , neboť jak z předchozího vyplývá, toto jejich právo bylo v předchozích řízeních plně konzumováno.
Rovněž uváděné porušení čl. 38 odst. 2 , které zaručuje veřejné a bez zbytečných průtahů provedené řízení, s možností vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, neshledal jako důvodné.
II. ÚS 245/95
Pokud se týká uváděného porušení čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, v daném případě se ustanovení tohoto článku na stížnost navrhovatelů nevztahuje, vzhledem ke zveřejněné judikatuře Ústavního soudu České republiky.
Soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh stěžovatelů jako zjevně neopodstatněný
- o d m í t n o u t -
Poučení: Proti rozhodnutí ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.
V Brně dne 13. 11. 1995 JUDr. Antonín Procházka