infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-140-002,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 06.12.1995, sp. zn. II. ÚS 56/95 [ nález / BROŽOVÁ / výz-2 ], paralelní citace: N 80/4 SbNU 259 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1995:2.US.56.95

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Právo na selekci navržených důkazů a zásada volného hodnocení důkazů jako výrazy nezávislosti soudu

Právní věta Z ústavního principu nezávislosti soudů dle čl. 82 Ústavy vyplývá jak zásada volného hodnocení důkazů, zakotvená v §132 o.s.ř., tak i právo soudu rozhodnout, které z navrhovaných důkazů provede, upravené v §120 o.s.ř.

ECLI:CZ:US:1995:2.US.56.95
sp. zn. II. ÚS 56/95 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě právní věci ing. M. H., o stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 16 Co 414/94, ze dne 15. 12. 1994, takto: I. Ústavní stížnost se z a m í t á. II. Návrh stěžovatele, aby náklady jeho zastoupení zaplatil stát, se z a m í t á. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností se navrhovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 1994, sp. zn. 16 Co 414/94, potvrzujícího rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 1994, sp. zn. 19 C 206/93, kterým byl zamítnut návrh navrhovatele, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 29. 4. 1993, daná navrhovateli dle ustanovení §46 odst. 1 písm. f) ZP, je neplatná. Závažné porušení pracovní kázně spatřoval zaměstnavatel v tom, že navrhovatel opakovaně dne 14. 4. 1993 a 21. 4. 1993 odmítl splnit pokyn k práci na urgentní zakázce - přeložka mazutového potrubí v, který mu byl udělen nadřízeným pracovníkem, přičemž prodleva s plněním zakázky vedla k rezignaci objednavatele na zakázku, a tím i poškození dobré obchodní pověsti zaměstnavatele navrhovatele. Navrhovatel se bránil tvrzením, že práci neodmítl, ale že při pracovní poradě dne 14. 4. 1993 sdělil, že je nemocen a nahlášen k lékaři. Rovněž popřel, že by sdělil, že nebude dodělávat práci po svém kolegovi, nýbrž, že se v zájmu efektivnosti práce zajímal, proč i on má na zakázce pracovat, a k projednání práce na zakázce požadoval konzultaci u ředitele. Stejně tak i na jednání, svolaném dne 21. 4. 1993, práci neodmítl a opětovně se jen domáhal konzultace u ředitele podniku, neboť se dle jeho názoru nejednalo o zakázku urgentní, a navíc šlo o zakázku, která měla být objednána nějakým pochybným způsobem. U soudu pak předložil 2 výkresy, týkající se zakázky, časově označené duben 1994, které měl vypracovat po svém nástupu po 3denní pracovní neschopnosti. Soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích neshledaly postup zaměstnavatele protiprávním. Na základě provedeného dokazování a výslechů svědků vzaly za prokázané, že se navrhovatel vytýkaného porušení pracovní kázně dopustil, s tím, že navrhovateli, jako řadovému projektantovi, nepříslušelo zkoumat, zda a jakým způsobem byla zakázka pro objednána, a stejně tak nebyl oprávněn odkládat provedení uložené práce až na výsledek konzultace s ředitelem podniku, který ani nebyl jeho přímým nadřízeným. Důvodem pro odmítnutí práce proto nemohlo být rozhodnutí organizace o tom, jakou práci a po kom dokončí. Konečně bylo vzato za prokázané, že se navrhovateli nepodařilo prokázat, že výkresová dokumentace, která byla neurčitě datována, byla zpracovaná již k 21. 4. 1993, neboť přes přímý dotaz ohledně pokročení práce na zakázce, navrhovatel ji svým nadřízeným nepředložil a ti ji do doby konání soudního řízení neviděli. Navrhovatel v ústavní stížnosti namítal, že rozhodnutím soudů došlo k porušení jeho základních práv a svobod v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a hlavy 1, čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva). Porušení citovaných ustanovení spatřuje navrhovatel v tom: - že nebyli vyslechnuti svědci, které navrhoval ve svém podání ze dne 23. 9. 1994; - E.T.I. nebyla požádána o vyjádření, zda zakázka byla zaměstnavateli navrhovatele skutečně zadána; - že nebylo zjištěno zda a z jakého důvodu a kdy byla zakázka odňata; a konečně v tom, že nebylo zjištěno, zda a z jakého důvodu nastalo odstoupení od smlouvy, a nebyla tak prokázána reálná existence zakázky, pro jejíž údajné neplnění byla dána stěžovateli výpověď. Krajský soud v Ostravě ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že nedošlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť o námitce podjatosti, vznesené vůči předsedkyni senátu okresního soudu, bylo řádně rozhodnuto, a v řízení u krajského soudu nebyla námitka podjatosti, přes poučení o této možnosti, vznesena. Nedošlo ani k porušení čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, neboť účastníci řízení byli v řízení před okresním i krajským soudem rovni a měli stejná práva. Pokud jde o námitku, že nedošlo k výslechu navrhovaných svědků, postupoval krajský soud v souladu s ustanovením §120 odst. 1 věta druhá o.s.ř., podle kterého soud rozhoduje o tom, které z navrhovaných důkazů provede. V souladu s tímto ustanovením provedl odvolací soud výslech přímé nadřízené navrhovatele a ve svém rozhodnutí v souladu s ustanovením §157 odst. 2 o.s.ř. zdůvodnil, proč neprovedl další důkazy, navrhované navrhovatelem v průběhu odvolacího řízení. Vedlejší účastník E.P., a. s. ve vyjádření k ústavní stížnosti rovněž poukázal na ustanovení §120 o.s.ř. a uvedl, že povinností soudu je zkoumat, zda zaměstnavatel při podávání výpovědi dodržel podmínky Zákoníku práce, k čemuž nemohli podat svědectví ani pracovníci okresního soudu ani pracovníci E.T.I., tedy ti, jejichž svědectví se navrhovatel domáhal, protože nemohou mít kvalifikované vědomosti o tom, zda se navrhovatel dopustil porušení pracovní kázně či nikoliv. Ve věci rovněž není rozhodné, zda zakázka reálně existovala, neboť to navrhovateli z titulu jeho pracovního zařazení nepříslušelo zkoumat. Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, že není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným, a za předpokladu, že soudy při své činnosti postupují v souladu s principy stanovenými v hlavě páté Listiny, není oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat. Vzhledem k tomu, že navrhovatel uplatnil námitky, spočívající právě v porušení ustanovení hlavy páté Listiny, nezbylo než se věcí zabývat. V této souvislosti Ústavní soud z připojeného spisu 19 C 206/93 Okresního soudu v Ostravě zjistil, že soudy obou stupňů vycházely ze skutkového stavu, který byl řádně zjištěn za účasti stran sporu, způsobem, který je stanoven procesními předpisy. V rámci volného hodnocení provedených důkazů pak soudy učinily závěr, že výpověď daná navrhovateli dle ustanovení §46 odst. 1 písm. f) ZP, byla důvodná a tedy platná. V souladu s ustanovením §157 odst. 2 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku soud uvedl, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a proč neprovedl i další důkazy. Z ústavního principu nezávislosti soudů dle čl. 82 Ústavy vyplývá mimo jiné i zásada volného hodnocení důkazů, vyjádřená v ustanovení §132 o.s.ř., a vyplývá z ní i postup soudu dle §120 o.s.ř. Obecný soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit a posuzuje důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování. Dle ustanovení §132 o.s.ř. pak soud provedené důkazy hodnotí podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Ústavnímu soudu proto nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, a to dokonce ani tehdy, pokud by se sám s takovým hodnocením neztotožňoval. Jestliže dle ustanovení §18 o.s.ř. a čl. 37 odst. 3 Listiny je soud povinen dbát na rovné postavení účastníků, pak z toho vyplývá povinnost zajistit jim stejné, tj. rovnocenné možnosti k uplatnění jejich práv, ale neznamená to povinnost soudu vyhovět všem důkazním návrhům účastníka. Nelze proto spatřovat zásah do ústavních práv v tom, že soud nevyhověl všem důkazním návrhům, jestliže z důkazů do té doby provedených bylo možné bezpečně vyvodit skutkový stav věci. Jak z uvedeného plyne, Ústavní soud neshledal, že by v řízení u obecných soudů bylo navrhovateli odepřeno právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, a stejně tak nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo odepření práva na rovné postavení účastníků v řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny, takže nemohlo být shledáno ani porušení čl. 96 odst. 1 Ústavy ani práva na spravedlivý, nezávislý a nestranný soud dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, které nelze ztotožňovat s nárokem na úspěch ve věci, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí, tj. návrh zamítnut dle §82 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. Ohledně porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy dlužno dodat, že toto ustanovení nemohlo být pojmově dotčeno, neboť se týká trestního řízení. Pokud se navrhovatel domáhá vydání rozhodnutí, aby náklady zastoupení v řízení před Ústavním soudem zaplatil stát, pak za situace, kdy navrhovatel připouští své příjmy, jejichž výši nijak neprokázal, a to na základě ad hoc uzavíraných dohod, s tím, že nemá vyživovacích povinností a je svobodný, nezbylo než návrh zamítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 6. 12. 1995

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1995:2.US.56.95
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 56/95
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 80/4 SbNU 259
Populární název Právo na selekci navržených důkazů a zásada volného hodnocení důkazů jako výrazy nezávislosti soudu
Datum rozhodnutí 6. 12. 1995
Datum vyhlášení  
Datum podání 16. 3. 1995
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Brožová Iva
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku zamítnuto
procesní - náhrada nákladů zastoupení - §83
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 96 odst.1, čl. 82 odst.1
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.3
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §157, §120 odst.1, §132
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
Věcný rejstřík důkaz/volné hodnocení
pracovní poměr
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-56-95
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 27544
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31