ECLI:CZ:US:1995:3.US.150.95
sp. zn. III. ÚS 150/95
Usnesení
III. ÚS 150/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl o návrzích na zrušení zákona č. 33/1995 Sb. navrhovatelů: JUDr. P.K. - nezastoupen, M.P., F.Č., J.K., R.P., V.D., JUDr. M.K., J.J., J.K., Z.P., JUDr. F.V., JUDr. B.K., B.P., J.Š., všichni zastoupeni advokátem Mgr. F.P., ve všech spojených usnesením pléna Ústavního soudu ČR ze dne 11. července 1995 ke společnému projednání a rozhodnutí, takto:
Návrhy se odmítají.
Odůvodnění:
- 2 - III. ÚS 150/95
Ústavní soud ČR obdržel v době od 8. června do 11. července 1995 postupně jednotlivá samostatná podání shora jmenovaných navrhovatelů, která nesou označení "ústavní stížnost podle §72 odst. 1 písm. a) spolu s návrhem podle §74 zákona č. 182/1993 Sb.", v jejichž odůvodnění všichni navrhovatelé zcela shodně uvádějí, že obdrželi oznámení OSZ MV ČR ze dne 1. 4. 1995, v němž se jim oznamuje, že vzhledem k přijetí zákona č. 33/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB, ve znění pozdějších předpisů, se jim pozastavuje výplata
výsluhového příspěvku podle §153 tohoto zákona. V odůvodnění svých podání pak všichni navrhovatelé dále uvádějí, že s ohledem na to, že proti takovému oznámení nelze podat žádný opravný prostředek, a s ohledem na to, že podle jejich názoru zákon č. 33/1995 Sb. porušuje Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod z-důvodů, které pak podrobně dále rozvádějí, nezbývá jim než se domáhat ochrany svých práv u Ústavního soudu ČR, jako soudního orgánu ochrany ústavnosti, a protože zákon č. 33/1995 Sb. ruší se zpětnou účinností nabytá práva, navrhují, aby Ústavní soud uvedený zákon dnem 1. 4. 1995 zrušil.
S ohledem na to, že podání všech shora jmenovaných navrhovatelů jsou formálně i obsahově zcela totožná, předmět řízení je identický a stejný je i subjekt, proti němuž tyto návrhy na zahájení řízení směřují, byly spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí, a to usnesením pléna Ústavního soudu ČR ze dne 11. července 1995 ( §63 zákona č. 182/1993 Sb. a §112 odst. 1 o.s.ř.) s tím, že všechna budou nadále vedena pod sp. zn. III. ÚS 150/95. Soudce zpravodaj, který byl pověřen projednáním těchto věcí, je zkoumal nejprve z hlediska ustanovení §43 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Všechna podání sice, jak bylo již shora uvedeno, jsou
- 3 - 111. ÚS 150/95
označena jako ústavní stížnost, avšak, posuzováno podle jejich obsahu (§63 zákona č. 182/1993 Sb., §41 odst. 2 o.s.ř.), jde o návrhy na zrušení zákona č. 33/1995 Sb., čemuž nasvědčuje jak jejich zdůvodnění, tak i jejich petit. Je proto třeba tato podání, vzdor jejich označení, považovat za návrhy na zrušení zákona. Oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení mají subjekty uvedené v ustanovení §64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., tedy prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti a ve smyslu písmene d) uvedeného ustanovení také ten, kdo podal ústavní stížnost, to však jen za podmínek uvedených v ustanovení §74 zákona č. 182/1993 Sb. Jednotlivým občanům, tedy na rozdíl od ostatních subjektů, vyjmenovaných v ustanovení §64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., přiznává zákon oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení jen výjimečně, a to za současného splnění všech zákonných podmínek, mimo jiné tedy také za splnění podmínky, že takový návrh je spojen s ústavní stížností. Jak bylo shora uvedeno, podání navrhovatelů však nelze za ústavní stížnosti považovat, neboť bez ohledu na jejich zdůvodnění, v němž v podstatě navrhovatelé uvádějí, z jakých důvodů považují zákon č. 33/1995 Sb. za protiústavní, neobsahují také ve svém petitu, kromě návrhu na zrušení citovaného zákona, návrh nálezu, který by odpovídal ustanovení §82 zákona č. 182/1993 Sb., a který by tedy Ústavní soud mohl vydat v řízení o ústavní stížnosti. Je proto třeba učinit závěr, že navrhovatelé nesplňují podmínky ustanovení §64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., a z uvedených důvodů proto navrhovatele nelze považovat za osoby oprávněné k podání návrhu na zrušení zákona č. 33/1995 Sb., a proto byly všechny uvedené návrhy podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuty.
Pro úplnost a pro informaci navrhovatelů je třeba dodat, že již dne 3. 4. 1995 bylo před Ústavním soudem zahájeno řízení o zrušení zákona č. 33/1995 Sb., a to k návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
4 - III. ÚS 150/95
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. července 1995
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj