ECLI:CZ:US:1995:3.US.172.95
sp. zn. III. ÚS 172/95
Usnesení
sp.zn. ÚS 172/95-9
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů K.K. a O.K., o návrhu ze dne 26. června 1995, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu České republiky dne 26. června 1995, se navrhovatelé domáhali přezkoumáni postupu soudů, které rozhodovaly o žalobě na vydání nemovitosti, jejíž vydání uplatnili podle zákona č. 87/1991 Sb.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Ústavní stížnost
III. ÚS 172/95-10
lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti /§72 odst. 2 citovaného zákona/. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje /§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb./.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, zejména z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 366/94, ze dne 30. listopadu 1994, a dovolání navrhovatelů k Vrchnímu soudu v Praze ze dne 1. února 1995, směřujícímu proti výše označenému rozsudku, bylo zjištěno, že Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem č. j. 30 C 34/91-60, ze dne 9. listopadu 1993, zamítl žalobu navrhovatelů. Tito se domáhali vydání nemovitostí, a to domu v P., a pozemku kat. č. 608, katastrální území L., s poukazem na zákon č. 87/1991 Sb. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudek soudu I. stupně potvrdil a v odůvodnění rozsudku vyslovil přípustnost dovolání proti němu. Navrhovatelé pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1994 dovoláním napadli, Vrchní soud v Praze dosud o něm nerozhodl.
Vzhledem na uvedená zjištění, na skutečnost, že rozsudek Městského soudu v Praze nabyl právní moci dne 4. ledna 1995 a navrhovatelé stížnost k Ústavnímu soudu podali dne 6. června 1995, byl návrh, jako opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut. Je třeba dodat, že meritorní rozhodnutí Vrchního soudu dává navrhovatelům možnost podat ústavní stížnost podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. proti tomuto rozhodnutí, případné odmítnutí dovolání pak nic nemění na
III. ÚS 172/95-11
závěru Ústavního soudu o opožděnosti stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze.
Poučení: Proti tomuto snesení není odvolání přípustné.
V Brně 27. září 1995
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj