ECLI:CZ:US:1995:3.US.182.95
sp. zn. III. ÚS 182/95
Usnesení
III. ÚS 182/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl, ve věci ústavní stížnosti A.P., zastoupeného advokátem JUDr. M.H., proti Okresnímu soudu Praha - západ a Krajskému soudu v Praze, mimo ústní jednání dne 7. 9. 1995 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Podáním, označeným jako ústavní stížnost, doručeným Ústavnímu soudu ČR dne 7. 7. t. r.., brojí stěžovatel proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu pro Prahu - západ (sp. zn. 3 C 456/92 ze dne 27. 6. 1994), ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze (sp. zn. 14 Co 457/94 ze dne 12. 1. 1995) a tvrdí, že těmito rozhodnutími, zejména pak odvolací soud, zasáhly obecné soudy, jako orgány veřejné moci, do jeho "lidských práv".
Toto své tvrzení stěžovatel nikterak blíže nerozvedl, takže nebylo lze ani vystihnout, proti porušení kterého z ústavně zaručených práv a svobod, (§72 odst. 1 lit. a) zák. č. 182/1993 Sb.) vlastně svou ústavní stížností brojí.
III. ÚS 182/95
Z obsahu rozsudku odvolacího soudu, který v kopii po výzvě Ústavního soudu ČR byl předložen, plyne, že totožné námitky, jako uplatňuje stěžovatel v řízení před Ústavním soudem, vznášel již v řízení před obecnými soudy, a že se těmito námitkami v potřebném rozsahu také tyto soudy zabývaly; takto lze tedy uzavřít, že obsah ústavní stížnosti toliko naznačuje polemiku s rozhodovacími důvody (odůvodněním) rozsudků obecných soudů.
Ve své judikatuře Ústavní soud ČR opakovaně vyložil, za jakých podmínek se cítí oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů (sr. kupř. nález č. 5 in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. č.: 1), příp. za jakých podmínek ústavní stížnost sama má své opodstatnění (sr. kupř. nález č. 31 dtto).
Protože polemika s odůvodněním rozhodnutí obecných soudů, aniž by bylo dostatečně zřejmé, nakolik se napadená rozhodnutí těchto soudů ocitla v rozporu s ústavním pořádkem ČR, nepředstavuje a nemůže představovat zákonný důvod pro projednání ústavní stížnosti, nezbylo než, s odkazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, v této věci ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout (§43 odst. 1 lit. c) zák. č. 182/1993 Sb.), když zmíněná neopodstatněnost je zřejmá s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, jak na ni příkladmo bylo poukázáno.
Nezbylo proto než rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 7. 9. 1995
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu