Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27.04.1995, sp. zn. III. ÚS 205/94 [ usnesení / ŠEVČÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1995:3.US.205.94

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1995:3.US.205.94
sp. zn. III. ÚS 205/94 Usnesení III. ÚS 205/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl, ve věci ústavní stížnosti Ú., zastoupeného advokátem JUDr. P.T., proti Městskému soudu v Praze, mimo ústní jednání dne 27. 4. 1995 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto: Návrh se odmítá . Odůvodnění: Ústavní stížností, předloženou Ústavnímu soudu ČR dne 16. 12. 1994, brojí stěžovatel proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze, vydanému dne 11. října 1994, a tvrdí, že tímto rozhodnutím označený soud jako orgán veřejné moci zasáhl do stěžovatelova ústavně zaručeného práva (§72 odst. 1 lit. a) zák. č. 182/1993 Sb.), totiž do jeho práva svobodně se sdružovat (čl. 20 Listiny základních práv a svobod); z těchto důvodů posléze navrhl Ústavnímu soudu ČR, aby shora označené rozhodnutí obecného soudu z r u š i l. Z odůvodnění napadeného rozsudku obecného soudu, jakož i z dalších příloh, resp. vyjádření, které si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, ze shora označeným pravomocným rozsudkem obecného soudu byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti vedlejšímu účastníkovi, totiž F.Ř., a že se tak stalo proto, že obecný soud dospěl k závěru, že správní orgán, proti němuž žaloba směřovala, vychází ze správně zjištěného skutkového stavu, a že - v podstatě - nepochybil při právním posouzení merita věci. Co do posléze zmíněné stránky posuzované věci, obecný soud v odůvodnění svého rozhodnutí, s odkazem na platné právní předpisy, zejména pak s odkazem na zákon č. 157/1989 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i s odkazem na obsah zák. č. 83/1990 Sb., dovodil, že nižší organizační složky jednotky stěžovatele nejsou právnickými osobami, a že z hlediska právní úpravy důchodové daně účinné do 31. 12. 1992 byly poplatníkem této daně společenské organizace (sdružení ve smyslu již citovaného zákona č. 83/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a dále, že poplatníkem důchodové daně a později daně z příjmu právnických osob byl nejméně od 1. ledna 1992 žalobce, na něhož se vztahovala i registrační povinnost ve smyslu zák. č. 157/1989 Sb. (§11 odst. 3) a od 1. 1. 1993 ve smyslu zák. č. 337/1992 Sb. (§33 odst. 1), ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto resumé předcházejících rozhodnutí je tedy zřejmé, že napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze vycházelo z právního stavu, jaký v té které době existoval, a ve věci aplikoval přiměřeným způsobem právní předpisy v té době platné; podstatné na posuzované věci však je, že napadeným rozhodnutím, resp. správními akty jemu předcházejícími, nebylo nikterak zasaženo do stěžovatelem citovaného ústavně zaručeného práva (svobody), a že podstata jeho námitek spočívá v tvrzení, že pokuta, která mu správními orgány byla předepsána, dotýkala se okolností spojených s příslušnou registrací, resp. s jejím opomenutím. Pokud ve své ústavní stížnosti stěžovatel dovozuje, že jím označené ústavně zaručené právo a svoboda (ve smyslu čl. 20 Listiny základních práv a svobod) ústavně chrání i "kromě jiného v stanovách uvést, že jeho organizační jednotky jednají svým jménem", nezbývá než konstatovat, že jde o evidentně extenzivní výklad, pro který v ústavní ochraně není nijaké opory; jestliže tedy v posuzované věci o sporných otázkách, dotýkajících se stěžovatele, resp. jeho nižších organizačních složek, rozhodly zprvu ve správním řízení orgány k tomu příslušné, a později též obecný soud ve shodě s právními předpisy v rozhodné době platnými, a jestliže, jak uvedeno již dříve, těmito rozhodnutími nikterak nebylo zasaženo do práva stěžovatele svobodně se sdružovat, resp. sdružovat se ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích (způsob, podmínky a důsledky zákonem vyžadované registrace do ústavně zaručeného práva svobodně se sdružovat nikterak nezasahují), je zřejmé, že ústavní stížnost nemá oporu v ústavně právních aspektech posuzované věci, a proto ji nelze jako zjevně neopodstatněnou (§43 odst. 1 lit. c) zák. č. 182/1993 Sb.) meritorně projednat. Nezbylo proto, než o podané ústavní stížnosti rozhodnout tak, jak z výroku tohoto rozhodnutí je patrno (§43 odst. 1 lit. c) zák. č. 182/1993 Sb.), aniž by bylo třeba stěžovateli vytýkat formální vady v předložené plné moci (§31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.), příp. k odstranění této vady udělovat lhůtu (§41 lit. b) žák. č. 182/1993 Sb.). Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). V Brně dne 27. 4. 1995 JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1995:3.US.205.94
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 205/94
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 27. 4. 1995
Datum vyhlášení  
Datum podání 16. 12. 1994
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Ševčík Vlastimil
Napadený akt  
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-205-94
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 26879
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31