ECLI:CZ:US:1995:3.US.255.95
sp. zn. III. ÚS 255/95
Usnesení
III. ÚS 255/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci navrhovatele DU, zastoupenou předsedkyní Ing. A.H., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 26.10.1995 podala DU ústavní stížnost na neústavnost zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky. Petitem návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti se navrhovatel domáhá vydání nálezu Ústavního soudu ČR, kterým by Ústavní soud rozhodl, že ustanovení zákona porušují základní práva a svobody stanovené v čl. 21, 22.a 36 Listiny základních práv a svobod, a podle §74 zákona č. 182/1993 Sb. jej současně zrušil.
K uvedenému návrhu nutno uvést, že ústavní stížnost podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. jsou oprávněny podat podle č1. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 Ústavy ČR. Z dikce citovaného ustanovení je nutno dovodit, že ústavní stížnost může
- 2 - III. ÚS 255/95
být podána jen tehdy, tvrdí-li fyzická nebo právnická osoba, že individuálním aktem aplikace práva bylo porušeno její chráněné základní právo či svoboda. Teprve v souvislosti s takto uplatněnou ústavní stížností lze ve smyslu §74 zákona č. 182/1993 Sb. podat i návrh na zrušení zákona nebo jeho části či jiného právního předpisu.
S ohledem na uvedené je nutno zdůraznit, že zákon č. 247/1995 Sb. není individuálním aktem aplikace práva v konkrétní věci týkající se jednotlivé fyzické nebo právnické osoby, nejedná se o konkrétní rozhodovací činnost vázanou na jednotlivou fyzickou nebo právnickou osobu, ale jde o normotvornou aktivitu státu. Opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci jsou v tomto směru totožné s pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla fyzická nebo právnická osoba účastníkem. I z formulace §74 zákona č. 182/1993 Sb. jednoznačně plyne, že ústavní stížnost musí směřovat proti individuálnímu aktu aplikace práva a nikoliv proti normativnímu právnímu aktu samotnému.
Z těchto skutečností potom jednoznačně plyne, že předmětem podané ústavní stížnosti není porušení základního práva nebo svobody zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem veřejné moci, a z toho případně plynoucí návrh na zrušení zákona, jehož uplatněním mělo dojít k porušení práva. Ústavní stížností se totiž navrhovatel přímo domáhá zrušení zákona č. 247/1995 Sb., aniž zde byl vydán jakýkoliv individuální akt aplikace práva. Návrh na zrušení zákona však podle §64 zákona č. 182/1993 Sb. mohou podat jen výslovně uvedené subjekty, mezi které za dané situace navrhovatel nepatří.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nutno dovodit, že předmětná ústavní stížnost byla podána subjektem zjevně
- 3 - III. ÚS 255/95
neoprávněným, a proto Ústavnímu soudu ČR nezbylo než podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. návrh na zahájení řízení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 1995
JUDr. Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu