ECLI:CZ:US:1995:3.US.262.95
sp. zn. III. ÚS 262/95
Usnesení
III. ÚS 262/95-5
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky JUDr. J.E., o návrhu ze dne 26. října 1995, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka označila své podání jako ústavní stížnost a jako předmět stížnosti uvedla vyhlášku Zastupitelstva hlavního města Prahy z roku 1993. Navrhla, aby Ústavní soud České republiky zrušil příslušné zmocňující ustanovení vyhlášky FMF a prohlásil všechny vyhlášky obcí, vydané dle tohoto ustanovení, za neplatné ab initio.
Podle ustanovení §64 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. návrh na zrušení jiného právního předpisu /než zákona, kde okruh osob oprávněných podat návrh na jeho zrušení je upraven v odst. 1/ nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87
III. ÚS 262/95-6
odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky, je oprávněna podat vláda, skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, senát Ústavního soudu České republiky v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek, uvedených v §74 tohoto zákona, a zastupitelstvo VÚSC. Návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení, vydaného obcí v její samostatné působnosti, může podat i přednosta O.ú. a zastupitelstvo VÚSC /odst. 3 §64 výše citovaného zákona/. Jinak takový návrh může být podán spolu s ústavní stížností, pokud uplatněním napadeného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis /§74 zákona č. 182/1993 Sb./.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy /§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb./.
S ohledem na výše uvedená ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., na zjištění, že na straně navrhovatelky nebyly naplněny podmínky pro podání předmětné stížnosti, byl návrh ve smyslu §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., jako návrh, podaný někým zjevně neoprávněným, odmítnut.
Závěrem nutno uvést, že předmětný návrh vykazoval řadu vad /neurčitost návrhu a v něm použitých formulací "příslušné zmocňující ustanovení", "všechny vyhlášky obcí" a pod./. Těmito se již Ústavní soud České republiky nezabýval, když
III. ÚS 262/95-7
byl dán důvod pro odmítnutí návrhu podle §43 odst. 1
písm. d) zákona č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 28. listopadu 1996
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj
Za správnost vyhov.