ECLI:CZ:US:1995:3.US.36.95
sp. zn. III. ÚS 36/95
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. M.M., zastoupené advokátem JUDr. M.R., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 17 Co 794/93, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 9. 1993, sp. zn. 6 C 256/92, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu ČR, se stěžovatelka domáhá přezkoumání ústavnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 17 Co 794/93, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 9. 1993, sp. zn. 6 C 256/92, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci.
V řízení před obecnými soudy se navrhovatelé domáhali vydání rozhodnutí, jímž by povinné osobě, SD Z., bylo uloženo uzavřít s navrhovateli dohodu o vydání nemovitosti, a to podle §6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Na základě vykonaných důkazů Okresní soud ve Znojmě ve svém rozhodnutí ze dne 30. 9. 1993, sp. zn. 6 C 256/92, dospěl k závěru, podle něhož navrhovatelka neprokázala naplnění restitučního titulu podle cit. zákona o mimosoudních rehabilitacích, tj. uzavření smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek.
Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 17 Co 794/93, rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 9. 1993, sp. zn. 6 C 256/92, potvrdil, přičemž konstatoval, že v odvolacím řízení nevyšly najevo žádné nové skutečnosti, které by na právních závěrech soudu prvního stupně mohly něčeho změnit.
V ústavní stížnosti navrhovatelka v rozhodnutích obecných soudů spatřuje dotčení na základních právech a svobodách vyplývajících z čl. 36 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
II.
Obsah v ústavní stížnosti tvrzeného porušení vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod je v rozporu s jeho označením. Námitka nesprávného hodnocení důkazů se netýká ochrany vlastnického práva, nýbrž dodržování principů spravedlivého a řádného procesu, vyjádřených v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
K navrhovateli namítanému dotčení na základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 36 Listiny základních práv a svobod, nutno především uvést stanovisko, zastávané Ústavním soudem České republiky (III. ÚS 44/94), podle něhož neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení uvedených ustanovení Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud České republiky dále opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (III. ÚS 23/93, IV. ÚS 23/93). Kromě toho Ústavní soud České republiky v uvedené souvislosti ve své judikatuře zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy České republiky) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§132 občanského soudního řádu); jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením §132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (III. ÚS 23/93).
Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Při vykonávání důkazů, jakož i při jejich hodnocení, se obecné soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Závěry, plynoucí z tohoto hodnocení, tj. posouzení naplnění pojmových znaků tísně, jakož i uzavření smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek, jsou pak součástí nezávislosti soudního rozhodování.
Z tohoto důvodu nutno považovat návrh za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně 11. května 1995
JUDr.Pavel Holländer
soudce zpravodaj