ECLI:CZ:US:1995:3.US.58.95
sp. zn. III. ÚS 58/95
Usnesení
III. ÚS 58/95-10
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Z.R., zastoupeného advokátkou JUDr. A.B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 1994, sp. zn. 7 To 312/94, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 1994, č.j. 35 T 12/94-241, o odmítnutí žádosti o propuštění z vazby, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 1994, sp. zn. 7 To 312/94, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 1994, č. j. 35 T 12/94-241, o odmítnutí žádosti o propuštění z vazby. Požaduje rovněž zrušení všech předchozích soudních rozhodnutí, kterými byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby.
III. ÚS 58/95-11
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V posuzované věci je tímto rozhodnutím usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 1994, sp. zn. 7 To 312/94. Podle §140 trestního řádu nabývá usnesení, vůči kterému se nepřipouští řádný opravný prostředek, právní moci vyhlášením, resp. pokud se nevyhlašuje, okamžikem, kdy bylo učiněno. Citované usnesení Vrchního soudu v Praze nabylo tudíž právní moci dnem 14. prosince 1994.
Jelikož ústavní stížnost byla podána dne 17. března 1995, nezbývá než konstatovat, že navrhovatelem nebyla dodržena lhůta, stanovená zákonem č. 182/1993 Sb. pro uplatnění ústavní stížnosti, čímž byl naplněn důvod jejího odmítnutí podle §43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně 19. dubna 1995
JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj