ECLI:CZ:US:1995:3.US.86.95
sp. zn. III. ÚS 86/95
Usnesení
III. ÚS 86/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl, ve věci ústavní stížnosti pana Z.Č., zastoupeného advokátem JUDr. M.H., proti Krajskému soudu v Praze, mimo ústní jednání dne 11. 5. 1995 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, předloženou Ústavnímu soudu ČR dne 25. 4. 1995, domáhá se stěžovatel toho, aby Ústavní soud zrušil rozsudky Okresního soudu pro Prahu-západ, sp. zn. 6 C 191/90 ze dne 3. 2. 1994, rozsudek Krajského soudu v Praze, sp. zn. 14 Co 336/94 ze dne 15. 12. 1994, když tvrdí, že těmito rozhodnutími obecné soudy zasáhly do jeho ústavně zaručeného základního práva zaručujícího rovnost všech občanů před zákonem.
Skutkový základ v projednávané věci, stejně tak jako skutkový základ ve věci před obecnými soudy skončené, spočívá na tvrzení, že žalování (v řízení před obecnými soudy) přivodili stěžovateli škodu ve výši 7 748,- Kč, a to tím, že znečistili fekáliemi studny stěžovatele.
Podle tvrzení stěžovatele obecné soudy jeho žalobu zamítly proto, neboť svá skutková tvrzení nepodařilo se mu dostatečným způsobem dokázat, takže se ocitl ve stavu důkazní nouze.
Podle zjištění Ústavního soudu (záznam na č. 1. 4 spisu) rozsudky obecných soudů nenabyly dosud právní moci.
Protože ústavní stížnost lze podat toliko tehdy, jestliže p r a v o m o c n ý m rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo (§72 odst. 1 lit. a) zák. č. 182/1993 Sb.), a protože tuto zákonnou podmínku ústavní stížnost nesplňuje, nezbylo než rozhodnout, jak z výroku tohoto rozhodnutí je patrno, neboť nedostatek právní moci napadeného rozhodnutí zakládá zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnosti (§43 odst. 1 lit. c) zák. č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 11. 5. 1995
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu