ECLI:CZ:US:1995:4.US.102.95
sp. zn. IV. ÚS 102/95
Usnesení
11
IV. ÚS 102/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele K.J., zastoupeného advokátem JUDr. Z.K., proti platebnímu výměru F.ú., č. 438/94, ze dne 9. května 1994, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ve své, v pořadí již druhé, ústavní stížnosti ze dne 17. 5. 1995 domáhá opakovaně zrušení platebního výměru F.ú, č. 438/94, vydaného pod čj. FÚ 1-42-438/94/Such, ze dne 9. května 1994, kterým mu byla, podle jeho názoru nesprávně, vyměřena daň z převodu nemovitostí. Proti tomuto rozhodnutí F.ú. P., podal stěžovatel odvolání, které F.ř. P., zamítlo svým rozhodnutím, čj. FŘ-3715/4/94, ze dne 3. 8. 1994, a které bylo stěžovateli doručeno dne 10. 8. 1994. Stěžovatel pak podal proti rozhodnutí obou finančních orgánů ústavní stížnost ze dne 2. 9. 1994, která byla Ústavním soudem ČR, usnesením ze dne 21. 9. 1994, sp. zn. IV. ÚS 132/94, odmítnuta jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. f) zákona
2 - IV. ÚS 102/95
č. 182/1993 Sb., neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky poskytované mu zákonem k ochraně jeho práva, tj. nevyužil možnosti domáhat se přezkoumání stížností napadených rozhodnutí finančních orgánů žalobou u soudu podle §247 a násl. o.s.ř.
Dne 13. 10. 1994 podal stěžovatel návrh k Městskému soudu v Praze na přezkoumání daňového rozhodnutí F.ř. P., čj. FŘ-3715/4/94, ze dne 3. 8. 1994. Městský soud svým usnesením ze dne 18. 4. 1995, sp. zn. 38 Ca 62/94, řízení zastavil, neboť žaloba byla podána opožděně, po lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Tuto lhůtu stanoví ustanovení §250b odst. 1 o.s.ř. s tím, že zmeškání lhůty nelze prominout. Posledním dnem lhůty pro podání soudní žaloby bylo pondělí 10. 10. 1994, návrh však byl podán 13. 10. 1994. Stěžovatel tedy účinně nevyužil možnosti soudního přezkoumání rozhodnutí správního orgánu vydaného ve správním řízení ve smyslu §247 a násl. o.s.ř. tak, jak ho na tuto možnost upozornilo i usnesení Ústavního soudu ČR, kterým byla odmítnuta jeho ústavní stížnost ze dne 2. 9.1994, sp. zn. IV. ÚS 132/94.
Po rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 1995, sp. zn. 38 Ca 62/94, kterým bylo zastaveno řízení ve věci žaloby stěžovatele proti rozhodnutí finančních orgánů, podal stěžovatel dne 17. 5. 1995 novou ústavní stížnost, ve které shrnuje shora uvedené skutečnosti a znovu se domáhá zrušení platebního výměru F.ú., č. 438/94, ze dne 9. 5. 1994. Ústavnímu soudu ČR při posuzování této druhé ústavní stížnosti nezbývá než vycházet opět ze závěru, že i tato ústavní stížnost stěžovatele je nepřípustná. Stěžovatel totiž fakticky nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.), když návrh na přezkoumání ústavní stížností napadeného platebního výměru u soudu podal po zákonem stanovené lhůtě, která uplynula dne 10. 10. 1994, a to přesto, že ještě v době, kdy uvedená lhůta běžela, byl na možnost soudního přezkoumání správního rozhodnutí upozorněn Ústavním soudem, a to v odůvodnění rozhodnutí o jeho předchozí ústavní stížnosti
- 3 - IV. ÚS 102/95
usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 9. 1994, sp. zn. IV. ÚS 132/94, doručeného stěžovateli 28. 9. 1994. Z uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost stěžovatele podle §43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta.
Poplatek ve výši 1.000,- Kč, který stěžovatel zaplatil v kolkové známce současně s podáním ústavní stížnosti, aniž by jej stíhala poplatková povinnost, mu bude Ústavním soudem vrácen.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné .
V Brně dne 5. září 1995
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj