ECLI:CZ:US:1995:4.US.139.95
sp. zn. IV. ÚS 139/95
Usnesení
IV. ÚS 139/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 22. června 1995 ve věci ústavní stížnosti obce T., proti nezákonnému zásahu státu, případně jinému zásahu orgánu veřejné moci, nedodržením zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve shora uvedené ústavní stížnosti poukazuje stěžovatel na nedodržení zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, investorem stavby firmou J. I.B. a vydavatelem souhlasného stanoviska o hodnocení vlivů ze dne 10. 3. 1995, čj. 400/835/107V/OPVŽP/95, Ministerstvem životního prostředí České republiky, neboť z posudku zpracovaného F. v O., jednoznačně vyplývá negativní dopad na životní prostředí a jeho ekologická neúnosnost. Tímto zásahem orgánu veřejné moci byl porušen čl. 35 Listiny základních práv a svobod, a proto stěžovatel navrhuje, aby jeho ústavní stížnosti bylo vyhověno.
- 2 - IV. ÚS 139/95
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou fyzická nebo právnická osoba oprávněni podat ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 Ústavy. Jak uvedl již Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky ve svém usnesení ze dne 9. 6. 1992, sp. zn. I. ÚS 191/92, uveřejněném pod č. 3 Sbírky usnesení a nálezů, je veřejnou mocí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu. O takové autoritativní rozhodnutí o právech a povinnostech však v tomto stadiu nepochybně nejde, neboť Ministerstvo životního prostředí České republiky podalo pouze stanovisko o hodnocení vlivů podle §11 zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, kteréžto stanovisko je jen jednou z podmínek povolujícího rozhodnutí správního orgánu, popř. opatření podle zvláštních předpisů. Stejné platí i o dokumentaci I.B.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. C) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 22. června 1995
prof. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj